Jdi na obsah Jdi na menu
 


Červnové střípky 2013

12. 8. 2013

 

… Střípky z června 2013
 
2.6.
Máme technicky nadané štěňátko… aneb opět něco málo z mailové korespondence: „Posledních dvacet minut jsem strávil hledáním již jednou napsaného mailu pro Tebe, který se pokusím napsat znovu.Těsně před odesláním mi připsala množství písmen z prostředku tastatury - něco ve smyxslu bj bj bj ct cf.Pak to ale nějak odeslala, což nechápu, neboť mail byl bez vyplněné adresy.V konceptech není, nikde jinde také ne.“
Tu a tam musí páníček odejít na pracovní schůzku. Odchod představuje malou přestavbu bytu z preventivních a bezpečnostních důvodů.Beautynčin pohyb po nábytku ve výšce cca 1 m je už tak suverenní, že vyžaduje pravidelná stěhování.
„V devět jsem se vrátil. Od té doby snědla 6 tyčinek Bodies / Rodeo, misku kočičího, kterou jsem z poloviny vysypal z mordy zpět. Ona ho nežere, ale nabere a la bagr a pak polkne. Pak půl tvarohu s piškoty. Teď půl krajíce chleba. V restauraci si hrála s táckem, později s retrívrem MaxemMax si před ní lehl na záda a nechal po sobě skákat.
Byl rád, že ho u toho hladím. Jenže po čase začala být notně rozjívená. Skákala jako klokáně a štěkala. Tak jsem raději zaplatil a že jdeme. Chtěl jsem ji chytit za mordu, aby neštěkala.Netrefil jsem se a utrhla mi celou kůži na třetím článku pravého ukazováku. Jsem jak rozříznutý Jackem, The Ripperem. Je čas jít spát. Bolí mě prst. Spotřeboval jsem asi metr leukoplasti.
 
Znepokojovalo nás, že ze 4 dní 3x ráno po probuzení zvracela. Neznatelně, trochu sekretu a slin. Nebo měla náběh na zvracení. Jednorázově se jí zvedne žaludek, ale po chvíli vše ustane a je klid. Nevykazovala žádné příznaky bolesti nebo nechutenství. Rozuzlení přišlo záhy – když vyzvrátila kámen. Ten jí „nesedl“ v žaludku a nemohla se ho zbavit. Její vysávání všeho možného se jí opět vymstilo. Když si notně její útroby od cizího nestravitelného předmětu odpočinuly, pokračovala kanonáda: od rána řádí na zahradě, morduje jednu hračku za druhou, do toho občas popadne páníčkovo prsty (ten už nosí tlustou rukavici na horké hrnce…) nebo ručník, spodní prádlo, kalhoty, boty..
 
Přišly mimořádně teplé první červnové dny. Bea působila utahaně, polehávala na zahradě a před odpolední procházkou naznačovala, že bude dodržovat mírný pohybový režim. Ale jako se později ukázalo, šlo o důmyslné mimikry. Páníček moje mínění o unaveném psíkovi poopraví: „Až budeš mít příště ten velmi planý pocit, že je unavená, tak budu velmi silně protestovat. Ne.Běhat bude.Běhat.Běhat.Jinak skončím na magorce. Procházka jí spíše povzbudila. Byla jako utržená. V pozdní večerní hodinu jsme se šli provětrat do naší zahradní hospůdky.Neměl jsem šanci si objednat. U prvního stolu vyčmuchala dva psy.Hodinu ty dva ostřílené junáky ničila. Oba naráz. Nakonec se domluvili a střídali se. Jeden odpočíval pod lavicí, druhý odolával náletům pirani. Nepomohlo.Občas mezi tím skousla pěnu z Pilsneru. Nakonec je oba vyváděla mimo areál. To se nelíbilo ani mně ani jejich páníčkům.Vodila si je všude jako zkušená slečna. Po cestě domů jsme na půl hodiny zakotvili u Faunovské zahrádky. Tam objevila Báru, kokří štěňátko.Bára má tři měsíce a je po Báře, která v lednu umřela. Takový podobný osud.Ty dvě si nekonečně rozuměly. Půl hodiny si hrály. Bea se k ní chvala tak skvostně, že jsem zíral.Takže nová situace - já tři minuty pivo, Bea hodinu hra. A tak to bylo dnes celý večer.Jenže doma byla ještě dost rozjívená. Ohříval jsem si polévku a ona prudila.Na slib, že dostane, reagovale velmi neúprosně a nekompromisně (jako: čekat nebudu).Zapomněl jsem vynést na kompost skořápky.Tak si je narvala do mordy.Dvě jsem vytáhl, jednu schroustala.Nevím, zda mají setřice slepák. Snad ne....“
 
Dobrým postřehem je, že se nebojí bouřky. Hřmění jí nevadí, ale z rachejtlí (které si v našich ruských Varech může práskat kdokoliv kdykoliv) už měla trochu vítr. Venku se cukala a bylo jí to nepříjemné. Snažila se utéci pryč. Ještě že byla na vodítku. Naštěstí stačí přivolat ji a ráda se schová do páníčkova klína.
 
11.6.
Bambulka začíná protahovat odpolední procházky a rozšiřuje rádius nových míst k prozkouání. Po 1,5hod je ochotná se doma natáhnout a odpočívat. V hospůdce už si tedy může páníček dát v klidu i pivko. I mohutný přetloustlý retrívr Maxík přivítal velmi silně její nižší aktivitu. Byl na ni sám a viditelně si oddechl, když ho jen lehounce okusovala. Začíná si uvědomovat přednosti zahrady. „Dnes po mně loudila jahody. Ty mimikry, že kouše a polyká, jsou úžasné. Jahody jsem našel o kousek dál nepozřené. Prostě lepší jsou asi kameny, než jahody....“
 
12.6.
Beautynky kombinační schopnosti nemají chybu. Zazvonění na páníčkovo mobil znamená, že „máma“ už jde. Když byla panička pryč i přes odpoledne, uzmula páníčkův mobil, odnesla si ho na zahradu a položila vedle chrupavky a ouška na žužlání. To kdyby náhodou sama nepropásla zvonění.
 
15.6.13
Destrukční miminko opět v akci. Grilovačka na zahrádce známého. Bea je roztomilé miminko, ovšem nesmí se ani chvíli nudit. Za pár hodin toho stihla zničit dost. Jako první zprovodila ze světa PET-plašiče na ptáky a krtky. Z okrasného jezírka, kde stačila po bříško (a tudíž se v něm nebála), vytahala jeden leknín po druhém. Ještě, že rybičky nebyly.. Z otevřeného skleníku, jehož zelený rašící obsah podupala, vytahala cedulky s popisky (do té doby) pěstovaných rostlinek. Vybrala odpadkový koš, jeho součásti rozprostřela po terénu. Nejvíc jí voněla krabička s cigaretama. Upravila (udusala) skalku před chatkou a dožadovala se piva. Na rozdíl od Báry jí nevadil ani lahváč. Suma sumárum – plyne z toho, že je hodně důležité na návštěvy chodit k lidem, kteří jsou pohodáři a mají rádi pejsky. Každý jiný by nás asi hnal pryč holí.
 
Je konec června a odhadem tak dva týdny se Bea začíná starat o řádnou fyzickou kondici dvounohých "obětí" venčení. V lese je jak Alenka v říši divů. Vyvádí psí, tedy setří kusy. Ve volnosti neřízená střela. Na vodítku zase bez přestání svižně cválá, takže dvounožec sotva popadá dech. Neví, co má dřív dělat v tom obrovském prostoru plném vůní. Obvykle dobře reaguje na zavolání, ale když se pro něco nadchne, pískání, volání nebo šustící pytlíček s odměnou je nefunkční. Jednou vyrazí na lov kosů, jindy se řítí za cyklistou. Obě varianty hrozné. Snad se někdy té krásy volnosti a tryskání nabaží a bude s ní lepší řeč. Vidím v ní momentálně děcko, co je poprvé u moře. Občas mi připadá, že má sebevražedné sklony. Je očarovaná terénními nerovnostmi. Čím prudší, tím lákavější. Postaví se na kraj a často přemýšlí, zda má slupnout dolů nebo zůstat nahoře s paničkou a jejím otravným varovným tónem. Nesnáší stejně jako Barunka rovné upravené cestičky. Buď se vyskytuje pod svahem nebo šplhá krpálem. Čím víc poznává lesní prostory, tím víc je to samostatná jednotka. Každá prochajda je sázkou do loterie. Ztratí se nebo dojdeme společně domů? Kdybych na vlastní oči neviděla, co dokáže vyvinout za rychlost, neuvěřila bych. Je snad rychlejší než Barunka v dospělosti, takže foťák nemá cenu s sebou tahat. Maximálně by ji byla schopná zachytit videokamera.
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA