Jdi na obsah Jdi na menu
 


Srpnové střípky

3. 9. 2015

1.8.

Seznámili jsme se s novou 16ti měsíční  kamarádkou Kimi a jejími skvělými páníčky. Na procházku, které se zúčastnila ještě Izzie a černý Fíbo, přijeli až od Prahy. Kimi je na počátku loveckého výcviku.

Nastala nám zase úmorná vedra. Bea se nechce hýbat. Podvečerní cesty vedou k vodě. Řeka je vyschlá tak, že ji můžeme procházet od jednoho břehu k druhému. Bea byla opět donucená plavat! Na jednom místě ji strhl proud a unášel pryč. Nezbylo jí nic jiného, než makat. Doplavala ke kmeni zachyceném o velký kámen a odtud volala, ať ji zachráním. Když byla mohutně pochválená, že plavala, brouzdala řekou, tudy, kde stačila, jak šafář a dávala tu novinku všem na odiv. Ale podruhé už do hloubky nechtěla.

To hubnutí nám nejde… říkali jsme si, jak všechen nadbytečný tuk v létě vylítá, ale příroda je proti. Dlouhodobé tropy mají za následek Bey neuvěřitelnou lenost. Leží, spí a pohyb je pro ni největším nepřítelem. Už ani do řeky se jí v té výhni nechce. Procházky redukujeme na pozdní večer a to je málo. Výjimkou byl víkend strávený na Jesenické přehradě. Voda čistá a hlavně mělká. Z vody ani nevylezla – chodila po kotníčky a chytala pidi rybky nebo vážky.

Rekondiční a odtučňovací pobyt na Šumavě přišel v pravý čas. Ochladilo se a tlouštík se rozpohyboval. Připadala si tam jako v ráji. Ze základny ve Stožci jsme podnikali celý týden celodenní túry s minimální délkou 25km. Okamžitě se vrátila do své původní formy šíleného setra. Čím více se hýbala, tím méně byla unavená. Postupně se dožadovala dvoufázových procházek. Přišla odpoledne z túry, schrupla si hodinku a už byla nastoupená u dveří pokoje, že se jde zase na několikakilometrovou podvečerní štaci. Majitelé penzionu si ji velmi oblíbili a dostatečně ji zahrnovali pozorností. Až jsem musela kontrolovat, jestli jí za pípou, kam se nenápadně odsunula, nenalévají pivko. Své nadšení pro zkoumání divoké krásné šumavské přírody vystupňovala až na trojfázové, což znamenalo, že by ráda na procházku i v noci. Když mi došlo, že v průběhu hluboké tmavé noci nepotřebuje nutně na záchod, ale chce si užít na maximum tu vůni lesů a horský vzduch, rázně jsem její choutky stopla a zůstali jsme u dvoufázových radovánek. Po příjezdu vedla cesta k paní doktorce na převážení. Byli jsme pochváleni. V šumavských hvozdech jsme nechali dvě kilča. Velký úspěch už jen proto, že Bea koncem července neuvěřitelně rychle nabírala na váze, změnila kompletně srst a nedařilo se hubnout. Obavy z možných zdravotních důvodů se zdají být tímto úspěchem zbytečné (zaťukávám).

Malá rekapitulace: 1.června vážila 32,5kg, koncem července dokonce 33,4kg a 25.srpna 31,6kg. Nekončíme a pokračujeme dál!

Poslední prázdninový a tropický den prožilo zrzavé komando (Bea, Izzie, Connie, Jessie, Agátka) stylově – čvachtačkou v Kolováku. Zase ve mně ožila naděje, že se Bea rozdovádí a bude plavat. Prokoukla brzy celou lest a dál, než po břicho ani krok. Pobíhala vytrvale po břehu a honila žabky. Zabrala deku, lehla si na ni a pozorovala hrátky ostatních holek ve vodě z bezpečí pevniny. Začínám se smiřovat s faktem, že bude nejspíš setrem brodivým…