Střípky leden 2018
2.1.
nejspíš se budeme muset odstěhovat pryč z civilizace. Někam hluboko do lesa. Kam nás nedostihnou rány blbečků, co nutně potřebují slyšet ohlušující rány. Během odpoledního venčení jsme vycamraly skoro celou lahvičku Bachovek. Doma v bezpečí před bombičkami si hraje na lepidlo. Kam se hnu, je mi za zadkem a chce se jen mazlit. Kouká mi přímo do očí. Ne umanutě. A už vůbec ne panovačně. Bude to asi tím extra úplňkem.
5.1.
Tohle je hláška večera: Ona si vůbec neuvědomuje, že je pes
Rezek totiž pořád remcá, že chce pivo. Kouká na stůl a mlaská. Do toho zkouší psí oči. Ukazuje, že jsme úplně blbí, když nám to nedojde. Lehne si. Mlaská. Vstane a zkusí žebrat znovu. Když nic, zase si lehne a mlaská. Děláme všechno spolu, a když vy pijete, já taky! To dá rozum, ne? Nepolidšťujeme ani tak my ji, ale ona sama sebe. Nejraději by si přišoupla židličku a popíjela u stolu....
Ozvaly se obě Bey „lidské“ babičky. Od taťky Atyly přišlo: No Bey babička měla moc ráda pivo... i borovička jí chutnala.
A od mamky Berenicy: Úžasný postřeh !!! Zdravíme vás všechny a ať máte pořád dost piva!!!
6. 1.
Pestrá sobota, od rána z akce do akce. Dopoledne na jízdárně, kde si zase nacpala pupek bobkama. Odpoledne vandr z Andělské hory do Pily a zpět. Jestli Bea byla na nervy z koní, já byla na nervy z ní na trase. Srnky se předváděly jak modelky na přehlídce a byla to dřina šílence ukočírovat. Zákon schválnosti funguje samozřejmě dokonale. I v tomto odlehlém místě začala kanonáda petard z jednoho šmoulího domku velkopodnikatelů Byla vyklepaná ještě cestou od garáže a v mordě si dotáhla domů 4 klacky najednou. Další dement práskl přímo pod barákem, tak se odstěhovala na chvíli do koupelny. Než ji vylákala večeře a hry.
Irča:
Pořád se něco děje. My jsme čekaly na holky u vodárny, i na Rokana. Šli kolem lidi a prej Utekl vám pes? Hnal srnku, my ho viděli. Pak přišla Jess, šla s námi po cestě a kolem šli další lidi a zase: Psi štvali srnu, my na ně koukali. Chyběla Connie a Rokan. Ten se lepší. Koho viděli, to nevíme.
10.1.
Další příklad, jak setr převálcuje všechno a všechny. A mění úsudky. Objednávám velikonoční pobyt v pensionu u Tachova. Pes striktně odmítnut. Mají špatné zkušenosti. Udělali by možná výjimku, kdyby měl do 5kg. Nu což.... poslala jsem tam fotku veselé Bey (čisté a v klidu samozřejmě) s tím, že je to turista a ví dobře, jak se má chovat. A že po vandrech v okolí bude tak unavená, že pokoj nezničí ani neušpiní. Přišla odpověď. Hádejte, jaká?
- No, že jedete všichni 3! hurááááááá
- No to je jasný a je to moc hezký. Zatím jsem neslyšela, že by měl někdo problém se setrem.
12. 1.
Protože právě držíme pěsti Beušky mamince, která se právě zotavuje po náhlé operaci dělohy, tak něco málo k úsměvu: Odpoledne jsem mastila na bus z práce, s vyplazeným jazykem jsem ho na zastávce dostihla. Nastoupila jsem, usedla a vidím, že řidič vystoupil a venkem jde ke mně dozadu. Ajaj, co jsem provedla? Zastavil se a ukazuje na silnici: Všiml jsem si, že vám při dobíhání něco z kapsy vypadlo. Támhle to leží. Vystoupila jsem, letím tam (ráno jsem takhle ztratila rukavici) a víte, co to bylo? Sáček na psí bobky
Irča: Ještě že nebyl plnej.
Martina: I sáčky na bobky mají svou cenu, a pro náš obzvlášť A panu řidiči velkou poklonu!! Taky máš v každý bundě po roličce?? Já si včera koupila dvě psí bundy, tak jsem hned dneska jednu vytáhla a při odchodu jsem si říkala, že mi furt něco chybí.... aháááá rulička pytlíčků
15.1.
Nevím, jestli je toto další známka umanutosti. Bea hledala k večeři víkendovou kachnu. Nebo alespoň to kuře, co výjimečně nepeču pro rezkův pupek, ale pro nás. Ona ho cítí v troubě. Granulí, ač jsou vylepšené konzervou, si vůbec nevšimla. Lehla si zády ke mně, nemluví se mnou a dělá, že spí. Nesmějte se, začínám přemýšlet, jestli jí něco není
Irča s Martinou reagují:
- Čeká na to kuře a zkus s ní taky nemluvit, co to udělá.
- Že by Dájinkovy móresy??
Já vyměkla. Není normální, u Bey tedy, že by tak dlouho ležela a spala. A neprudila. Takže jsem otevřela pekáč a obrala jí stehýnko z toho voňavého kuřátka pro nás. No to do ní zahučelo. Takže nás vydírá, zmetek jeden irskej.
Martina: A já už se o ní bála Bea trucuje u trouby a Dájina na křižovatkách. Občas mívám pocit, že se to stupňuje a možná se naše role vymění. V pátek jsem si dokonce večer svítící obojek snažila nasadit sobě. Já ho ustřihla tak, aby se nemusel rozepínat, když to jde tak blbě, a při odchodu jsem popadla obojek a snažila jsem se ho přetáhnout přes hlavu - ale svojí.
Páníček: Teď se postavila demonstrativně k misce. Tak jsem jí tam vysypal porci granulí. Hrdě k ní šla a hlásila: To jsem ráda, že to tu funguje, máma mi cpala nesmyslná jídla. Naštajfovaná vrazila hlavu do misky a teď to překvapení: Voni se domluvili, to jsou zase granule! Koukala střídavě na mne, na misku a nevěřila. Já ji říkám, že to je poslední volba. Tak to slupla a hned šla ven dělat bugr…..
17.1.
Začínáme přemýšlet nad tradiční březnovou oslavou irského sv. Patrika v českém pojetí. Tuhle akci si loni vyprosila Klárka od Vikiho jako narozeninový dárek.
Martina: Zážitkový dárek oproti hmotnému nikdo nesebere, nezničí, neztratí ho, nikdo ho neukradne.... samá pozitiva
Začínají na mě jít mrákoty. Na Patrikův mejdan za námi možná přijede i hrdina knížky Deníček klasického pejskaře BROČEK. Nevím, co vymyslet za trasu, abychom přežili bez úhony
Nejlepší by bylo vypustit zvěř z obor a zavřít tam ty naše blázny. Bára bude mít asi dost materiálu pro 2. díl knihy. Tahle zpráva se samozřejmě moc líbila ostatním.
Irča: To je dobrej nápad. Vyženem prasata z obory a dáme tam ty naše. I bahno pro zájemce tam bude.
Martina: Tak to se začínám těšit ještě kapánek víc Brok je prostě osobnost. Na nervy zatím diplomovaného ranhojiče nemám. Zabírá ale samoléčba tekutými léky bez předpisu z vinotéky a pivovaru Snad zvládnu ještě cestu domů a "zaliju" duševní rány až v Plzni
25. 1.
Jééééé, moje zlatíčko je tady! Konečně jsi přišla z lesa. Už na tebe čekám. Ahoj miláčku, kde ses toulala? S holkama v lesíku? Honila srnečky? Pojď mi dát pusinku .... chvíle ticha...... Fuj! Ty dobytku! Ty smrdíš hovnem. Prase jedno!
I takhle občas vypadá náš příchod domů. Tomu čuněti musí být pěkně blbě, ani večeři nechce. Asi našla kvalitní materiál a zasytila se. Už jsem jí dvakrát čistila zuby mentolovým olejíčkem na zubní kámen, už se ten odér dá aspoň čuchat. Kvůli pitomé točené hnědé zmrzlince má problémy se střevy, trdlo jedno.
27. 1.
Auto je nepojízdné.... aktuální otázka je, zda rovnou nekoupit nové. Jednak nejde pořád opravit, ale hlavně rezek je na pokraji šílenství. Musela jsem jí ukázat, že opravdu kolečka na sobě nemá. Tak logicky nemůžeme odjet na výlet. Chvíli to očuchávala a pak si sedla, že si teda počká, až mu ty kolečka zase naskočí.... Odtáhla jsem ji na pěší 3-hodinový vandr po lese. První půlhodina byl očistec! Bez vodítka to nešlo vůbec, stála jak beran a nehnula se ani o milimetr. Na vodítku jsem ji za sebou táhla jak krávu na porážku. Ještě, že jsme nepotkali žádné lidi, už by volali policii, že jsem toho nebohého psa, co se tak úporně brání, nejspíš ukradla Plno dnešních fotek je s neskutečně nešťastným výrazem Rozptýlil ji až sníh u Goethovky, který se škodolibou radostí přes zákaz požírala a trochu se aspoň rozlítala. A taky se jí líbila mlha, mně už míň, nebyla vidět, kam má v úmyslu seběhnout za srnou. Naštěstí je bez zrzavých kolegyň posera a hned se vracela zpátky za mnou. Úplně největší radost měla ovšem z holubů na sídlišti. Všechno příkoří si na nich vynahradila.
Řvala a lítala jak povětroň, až všechny zahnala na druhý konec města. A já se už teď bojím zítřka, až jí zas ukážu v garáži nemocné auto a řeknu, že se jde PĚŠKY
Divila bych se, že by se neozvala panička vyděrače Dayrona: Je mi samozřejmě líto, že máte stále auto nepojízdné, ale neskonale mě těší, že nemáme vyděrače jen my Dnes jsme dali tři hoďky do míst, kde jsme dlouho nebyli, tak jsme se celkem na trase shodli, ale včera a dneska ráno v parku.... Ten vyděrač si sedne a čeká, čeká, čeká...... už jsem skoro z dohledu.... ještě chvíli čeká (kolemjdoucí se uchechtávají).... co k tomu víc dodat?? Trochu jsme taky už potrénovali na varského Patrika - vycházka za Plzeň vaším směrem na Vary - rozhledna Krkavec. Vyrazila s námi i kamarádka učitelka s dětmi. Hned na začátku mě potěšila, že nemám už v pololetí vymleto v hlavě sama. Protože jsme se vlastně seznámily a skamarádily v práci, tak si automaticky vzala s sebou klíče od školy. Já jí potěšila historkou, jak jsem navlíkala obojek sobě...no zatím je leden
28. 1.
Potvrzeno. Je to totální závislák - na pivě a výletech autem! Od rána se pokračovalo s opravou auta s mizernými vyhlídkami. Tak jsme sebraly cestovní batůžek a vydaly se na pěší vandr. Samozřejmě, že jsme musely kolem garáže, Bea nutně potřebovala vidět, v jaké fázi oprava je. Garáž zavřená.... tak si sedla... a že tam počká. Raději by se nechala uškrtit, než odejít. Auto bylo o dvě řady níž u garáže mechanika, který dotahoval kola. Přilítla k autu, rozesmála se a mechanika Vencu okamžitě seštěkala (doslova). Že se s tím tak dlouho crcá On byl z toho tak mimo, že se jí za tu prodlevu OMLUVIL Když zjistila, že auto má zase kolečka, bylo jasné, že dnes to pěšky neprojde. Slastně hupla na své místečko na sedačkách a byla v sedmém nebi. Bahenní túru mezi Kolovou a Březovou si užívala, poletovala, ohon se jí vesele kmital a házela šťastné kukuče. A ani jednou ji nenapadlo vzít čáru za srnou.