Jdi na obsah Jdi na menu
 


Setr turista - červenec až říjen 2017

 

Přírodní rezervace SMRAĎOCH a VLČEK

1. 7. 2017

Tak jsme si dnes na vandru říkali, proč my vlastně jedeme na Šumavu, když kousek od domova máme lepší  podívanou, než je třeba Boubín ... No odpověď je jasná - přeci kvůli našim setřím kamarádům, kteří tam za námi přijedou z různých koutů.

Bea má jedno oblíbené místo a to je SMRAĎOCH. Ano, páchne to tam přesně podle názvu.

Trasa: Národní Přírodní Rezervace Smraďoch - bahenní sopky - hořečnaté kyselky zrzavě zbarvené - skrz Sítinský les plný zvěře (pozor... poslouchala a nezdrhla) - kolem pramene Vlček - na Vlčí kámen (883m), který obepíná podmáčená rezervace Vlček (vysoká koncentrace těžkých kovů, především niklu, chromu a kobaltu, což způsobuje toxicitu, která je důvodem výskytu specifické hadcové vegetace - nikde jinde NA SVĚTĚ to nepotkáte).

Divočina.... nádhera... Bea opět převzala funkci šéfky výpravy ....  je hrozně důležitá a zodpovědná.... jen jde čím dál méně utahat, to je doba, než doma lehne. Dostala za vzorné chování míček, co se z něj sypou dobrůtky, když s ním hýbe... moc se jí to líbí. Chce si kutálet furt a furt a furt :-O

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4176905

 

Přírodní památka VELIKONOČNÍ RYBNÍK - Měchov u Bečova n. T.

15. 7. 2017

Ještě ráno jsem na netu uklidňovala jednu majitelku mladé setřice, že určitě s věkem dostane rozum, tak jako Bea. Protože ona už se chová vzorně. Dneska předvedla, že to zas až taková pravda není.

Stýskalo se nám po šumavských hvozdech a krpálech.... tak jsme se vydali údolím Teplé. Jenže trasa, samozřejmě neznačená, vedla do kopců. Nebylo pochyb, že zase strávíme den v totální divočině. Šli jsme po stopách přírodní památky Velikonoční rybník, kde se vyskytují vzácné a zvláště chráněné druhy obojživelníků a vážek. Např. blatnice skvrnitá, která jako jediná z našich žab má úzké kolmé oční panenky. Stejné známe u hadů. Žije zde i skokan ostronosý, jehož samci se v období jarního rozmnožování zbarvují do modra. U Velikonočního rybníka jsou také čolci velcí, obecní a horští či skokan krátkonohý. Nejvýznamnější je výskyt vážky jasnoskvrnné patřící mezi zákonem chráněné druhy.

Nevíme, kolik lidí už tohle místo našlo, ale myslíme, že jsme jedni z mála. Důmyslně si ho totiž příroda ukryla. I my jsme několikrát zabloudili.

Bea byla k neudržení, propískala jsem půlku trasy. Srny lítaly, Bea lítala, ptáci lítali, prostě všechno lítalo. Kus největší divočiny musela na špagát. Na vodítku mě táhla asi 5min v tom největším marastu v bažinách. Tak se mnou cloumala, až mi narazila kloub na ruce, otekl mi a prostředníkem nehnu. Ono to s tím jejím zmoudřením nebude až tak horké :-D

Martina: Tak pro vás "intuitivní vycházka" taky není jen prázdný pojem. My dnes po úklidu ve Velharticích zvládli taky lehkou intuitivní na Keplích (je to o kousek výš směr Ruda). Těch prasečích stop!! I když místo hub jsme měli spoustu borůvek, radši jsme se moc nezdržovali. A k tomu zmoudření.... Měla jsi našeho "moudráka" dneska večer na louce pod zahradou vidět při lovu vlaštovek....von je tak kráááásně prdlej…..

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4176946

 

NOVÉ HAMRY - kolem Bílého potoka

16. 7. 2017

Ideální počasí pro horskou túru - z Nových Hamrů směr Blatná podél Bílého potoku (pod Borovým vrchem). Cestou nám ovšem přišla do trasy žlutá TZ a tím pádem rozhledna Pajdl na Tisovském vrchu (977m). Beušák šlapal po stopách Barunky. K vyhlídkové plošině ve výšce 18 metrů vede 114 žulových schodů. Pandl pokořila jak lasička.  Je celá po mně - taky jí je špatně z výšek. Byla napnutá jak luk a tiskla se ke mně. Teskně plakala, ať už jdeme dolů, na bezpečnou zem. Ani jedna z nás si pořádně nevychutnala rozhled na Krušné hory na české i německé straně, na Nejdek, Vary a Doupovské hory. Hledat houby a zároveň hlídat Beu? Obojí nejde. Jak jsem polevila v postřehu, využila chvilky a pádila. Dneska se to naštěstí obešlo bez potlučených kloubů na rukou i bez píšťalky, vracela se hned zpátky.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4176979

 

SIRŇÁK u Teplé

22. 7. 2017

Po dnešku si troufnu odhadnout, že Bea má srdce zdravé....  8 hod v terénu (nedobrovolně), v tom vedru. Kdo byste se vydali hledat přírodní památku Sirňák za Teplou, ušetříme vám práci. Nevede tam žádná trasa, cesta, nic. Místo asi 8km celkem jsme našlapali snad 20. Měli jsme políčeno na stopy po vulkanické činnosti. Na sirnato-uhličité výrony, které vytvářejí charakteristické bahenní krátery. Horkem a suchem byly vyschlé. Zbyl po nich jen bílý poprašek. Jedinou použitelnou mofetu našla Bea dřív, než já a zahučela do ní. Nejen, že otřesně smrdí, ale je mastná! Nevím, čím to půjde dolů. Je na sebe mimořádně pyšná. Cestou jsme se stavěli i za kulturou a navštívili areál kláštera Teplá. A bez PETky by to nebyl ten správný vandr, nesla si ji několik kilometrů, než čapla stopu srnčího. Že kolem Sirňáku lidská noha dlouho neprošla, svědčil obr hřib přímo na cestě k mofetám.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4177037

 

POTŮČKY – Horská naučná stezka

24. 7. 2017

Krásně nám ta dovolená začala. Dnes úplně vážně myšleno – byl to celodenní vandr za odměnu. Počasí na turistiku dokonalé. Pár kapek, ale jinak žůžo. Příroda, ta nikdy nezklame a tak máme z Horské naučné stezky Potůčky a příhraničí Saska krásné zážitky. Říčka Černá předčí svou pestrostí a balvany i šumavskou Vydru. Byl to zas divočejší výlet. Zalehlé srny opouštěly před Beou úkryty a madam se to náramně líbilo. Mně teda už o hodně míň, ale zdárně jsme to zvládly. Občas za pomoci špagátu.

A největší odměnou bylo, když jsme unikli pokutě. Parkovali jsme u nádraží v domnění, že je to normální. V Potůčkách ne. Všude je zóna zákazu stání krom placených parkovišť mezi trpaslíky a trhovci. To nás teda nenapadlo. Za stěračem cedulka... tak jsme se potupně odebrali na obecní policii. S nevinným výrazem, že se hluboce kajeme.... Trefili jsme se na fajn orgána. Sice nám sdělil, že vymysleli zákony úplně na ho* (houby), že i domluva se započítává řidiči do seznamu hříchů, ale že to ještě nezadal do počítače.. cedulku vyhodil a nám poradil, kde příště zdarma a bezpečně parkovat. Velké díky ještě jednou! 

Irča: Když jdeš na celodenní výlet, tak s vejplatou v kapse na parkování.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4179131

 

KRUŠNOHORSKÁ VÝSYPKA

26. 7. 2017

Objevili jsme skvělé místo na srazy setrů, ovšem asi by museli všichni mít na sobě elektronické obojky. Bylo těžké ukočírovat jednu zrzku, natož celé stádo. Prošli jsme ani ne třetinu obrovské plochy - Podkrušnohorské výsypky - největší výsypky na území Čech. Po ukončení těžby uhlí si příroda rychle bere zpátky, co jí patří. Rajský klid, nikde ani živáček, jen kytičky a zvířátka. Hodně zvířátek.... Bea makala jak divá, a možná nám dost pomohli odpočívající divočáci, protože pokud narazila na srnu, jako správný SETTER ji krásně v sedě vystavila. K mé radosti se za nimi raději nepouštěla. Prasat tam podle kopýtek bude dost. Čím jsme si to zasloužili, že nás osvěžil cestou jen drobný déšť a všude kolem lilo a bylo černo?

Irča na téma nácvik EO: No, to je hezký. Ale my máme dosah jen 5oo metrů a vyčůraný psy. Už je vidim, jak se plížej travou za roh, aby mohly zdrhnout.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4179193

 

Naučná stezka CESTOU DIVOČINY - Žluticko

27. 7. 2017

To dovolenkování Bee (nebo spíš mně) nedělá dobře. Je jak z divokých vajec. No dobře, dneska to asi musím chápat. Vždyť šla stylově po stezce zvané Cestou divočiny na Žluticku. Podél Boreckého potoku a staré železniční tratě z dob Rakouska-Uherska, kde se nachází nejkratší železniční jednokolejný tunel u nás. Měří jen 25 metrů, byl dokončen v roce 1898. Mimochodem, na uzoučké trase kolem Boreckého potoka pod mostem nesmí moc korpulentní turisté. Nebo musí potokem jako Bea:-D:-D

Napřed zas udělala scénu ve Žluticích, když si u zámecké brány našla hospůdku a dožadovala se vstupu. Najednou mi zmizelo flexi vodítko a ona stála mezi hosty a čekala, kdo jí naleje. Na stezce, kde o člověka nezavadíš a opravdovou divočinu prožíváš, jsme se kochali rajskou hudbou. Naprostým tichem. Bylo slyšet jen zurčení potůčku.... Bea si to šmrdolí po cestě a najednou NENÍ. Rajské ticho přerušilo vyštěkávání srny a mizelo nahoru v  90° krpálu. Chvíli se ozývalo vpravo, chvíli vlevo. A stále stoupalo do výšin. Je mimo mé chápání, kde se v tlustokožci vzalo tolik lehkosti, my bychom ten sráz lezli po čtyřech. Naštěstí se brzy vrátila, chci věřit, že to bylo v intervalu 2 minut :-O plná kuliček, pýru a větviček, ani nemohla jít. Přestávám tvrdit, že je už rozumná a tyhle blbůstky na vandru nemá zapotřebí. Kdepak, ta fyzička jí dává křídla podobně jako Redbull :-D

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4179221

 

VÝSYPKA SILVESTR – Dolní Rychnov

28. 7. 2017

Zavítali jsme na další místa, která si po ukončení těžby uhlí příroda vzala zpátky. Výsypka Silvestr za Dolním Rychnovem, oáza klidu a ticha. Za celý den, který jsme tu strávili brouzdáním po nekonečných spletích cestiček, jsme potkali jen 1 cyklistku. Oproti dalším pěkným výsypkám je tady obrovské plus - velké množství rybníků. Bea byla jak v ráji.  A já taky, protože jsme na tom širém prostoru trochu potrénovaly. Posílala jsem ji hledat. Bylo jedno co, myšky, golfové míčky (nedaleko odtud je golf areál) nebo konipásky. Všechno ji bavilo a přesně reagovala - stačilo jen ukazovat rukou směr.

Případně usměrnit píšťalkou, aby se přiblížila a nerotovala zbytečně daleko. Ještě pár let nácviku ... a můžeme zkusit lovecké zkoušky :-D

Irča: Vy jste tedy výsypkový tuláci. Já šla dnes zase sama. Hledala jsem střídavě houby a Connii. Ta byla neudržitelná. Našlapovala po špičkách, čumák v oblacích. Hrůza.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4179270

 

RAŠELINIŠTĚ BOREK u Krásna

5. 8. 2017

Dnešní objev - krásné pláně chráněného území rašeliniště Borek nad Krásnem. Toho vřesu, až oči přecházely. Marné, marné... říkala jsem Bee, že rašelina je zrádná, ať tam neleze. Machýrek nevěřil... a už jsme ji tahali za obojek z pasti.

Vedro k padnutí, tak se túra motala kolem rybníků - Komáří, co patřil do soustavy splavných rybníků na dřevo, a Pískoviště s krásně modrou barvou. Prokoukla, že se snažíme její ukořistěnou PET lahev házet víc a víc od břehu, aby pro ni plavala, a šlus..... Přestala ji zajímat. Protože rezek prostě plavat nebude! Hrozná kombinace je voda a posekaná tráva. Obalila se jak řízek. Potkala u jednoho z rybníků kamaráda z našeho lesa, tak lítali. Vůně srnek ji taky nenechala na pokoji. Jestli jsem si myslela, že ve vedru bude líná, tak ani omylem. Měli jsme to i s kulturním programem, Krásnem zrovna projížděli účastníci Veteran Rallye a bylo na co koukat.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4179578

 

Vypuštěná přehrada Tatrovice

26. 8. 2017

Kdo by řekl, že se dá celý den strávit u vypuštěné Tatrovické přehrady. Dá a bezvadně. Za ten půlrok od vypuštění zarostla zvláštní květenou a je tam na co koukat. Navíc lesy, potoky, louky kolem - to je paráda... a těch hub! Spousta hřibů a ráj klouzků. Zdálo se mi to jako dokonalé místo na setří sraz - voda, bahno, přírodní terén nahoru-dolů, les, zvěř ... a nikde nikdo, mohli by lítat, jak se jim zachce.  Jenže ten nápad mě opustil ve chvíli, když jsem viděla, čím se Bea obalila. Nevím, jak se ta kytka jmenuje, ale semínka má jako zadek od škvora. Chytne se a už nepustí. Sem bych teda vzala jen největší nepřátele pro pořádnou pomstu.... Vůbec nevím, jestli se mi podaří zachránit Bey setří chloubu - třásně na nohou. Uši už jsem okudlala (chudinka :-( ). Po dvou hodinách trápení jsme další vyčesávání nechaly na zítra, už jsme obě vyšťavené.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4179799

 

FLASCHNEROVA SKÁLA a VLČINEC u Hroznětína

9. 9. 2017

Opět jsme se odvážili navštívit hned dvě tajemná místa. Tak, jako při první návštěvě před 2 lety jsme pocítili sílu tajemna. Na stejných místech Bea kňučela, plakala a chtěla pryč! Nebyla to tehdy náhoda. Dneska i mně bylo nedobře a po zdolání Flaschnerových skal mě bolela hlava jak střep.

Pro lepší představu výňatek z knihy historika p.Burachoviče:

"Na Karlovarsku se můžeme pochlubit místem s opravdu negativní, skoro až černou energií. V podstatě se jedná o rovinu, která se najednou prudce zvedá nahoru. A na úpatí toho prudkého zdvihu je skála, které se od středověku říkalo Flaschnerova skála. Tvoří ji pásmo černých žulových balvanů, jako by připravených se kdykoliv zřítit. Místo se nachází zhruba kilometr východně od Hroznětína, na úpatí Krušných hor. Dnes je prakticky neznámé, ale za německých časů šlo o místo velmi obávané. Když se blížila noc, zdejší sedláci, jejichž polnosti a louky sahaly až sem, koukali být odtud dávno pryč. O Flaschnerově skále se totiž tvrdilo, že se u ní po půlnoci odehrávají reje čarodějnic, jedovatých hadů, zlých černých pudlů a zlých duchů. Vlastně vše, co si dokážete představit temného a záporného, se mělo odehrávat ve zdejších skalách."

Samotný výstup na vrchol skály je zážitkem - úzká cesta a pod vámi sráz. Doufala jsem, že Bea nebude mít sebevražedné choutky a neodbočí z trasy, protože já měla skoro zavřené oči a odpočítávala každý centimetr. Ale jo, zdolala jsem... Pohled krásný, ale v mém případě na umření. Skála a pod ní prázdno. A toho zrzavého blázna napadlo, že si na tom plácku budeme hrát s větví z břízy. Popadla ji a hopkala a provokovala k honění. Víte, co dělal můj pulz a tlak?????

Zážitková cesta, když jsem se probrala z mrákot, které na mě šly, pokračovala až k hospůdce. Z té vyštvala všechny domácí trhače. Poobědvali jsme pivo Rychtáře, ten jí teda moc chutná. A vyrazili na druhou část troufalého bobříka odvahy. Na vrchol Vlčinec (972m), který je známý svou nevlídnou tváří. Nezklamal - výstup hodný šumavských kopců, vlhko, a jako tehdy spleť cestiček odnikud-nikam... a bloudění.

Vrchol, který se už halil do mlhy, jsme s pokorou odpískali a pokračovali směr Hájovna Velflík. Kdysi oblíbené výletním místo s restaurací v nadmořské výšce 900 m je dnes bohužel ruinou. Těžký život měli kočároví koně, jestli sem tahali výletníky.....

Do těchto míst se nedá moc často jezdit. Opravdu tady něco zvláštního je a to nejsme žádní spiritualisti. Moje úzkost a Bey nenormální chování.... bez komentáře. Pořád nás tlačila co nejrychleji do bezpečí auta do Hroznětína, obrovskou větev v mordě. Jen, co jsme odjeli, Vlčinec zmizel v mlze a dešti. Sem se vrátíme až příští léto - až bude tak 30 nad nulou a azuro. Jinak zas budeme bloudit. Už jen ty ukázky "vražd" zvěře (na více místech roztahané peří dravce a lebka minimálně laně, byla velká) a naprosté ticho kolem (ani pípot ptáčka) podtrhávají tohle zvláštní místo.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4179864

 

VELKÝ LOMNICKÝ RYBNÍK u Pily

10. 9. 2017

Naivně jsem si říkala, že po včerejší náloži bude Bea dnes vláčná. Tak jsme se vydali hledat kriticky ohrožený hořeček horský nad Pilou. Konečně po mnoha pokusech jsme měli štěstí a objevili ho, právě začíná období květu... a také spoustu ocúnu jesenního (než ho Bea společně s pasoucími se ovcemi pošlapala).

Předpokládaná pohodová túra se nekonala. Bea byla na trase kolem Přírodní památky Lomnický rybník rozlítaná. Na divočáky upozornila pláčem a následným letmým skokem do náruče jen jednou. Ve zbytku nás na srny upozorňovat nehodlala. Připadám si jak pohraničník, pořád mi rotuje hlava zleva-doprava a monitoruji zvěř. Dnes bylo 1:0 pro Beu. Naštěstí se vracela nad očekávání rychle.

Pak přišly na řadu kravičky, které teda nejen ona, ale ani já zblízka nemusím. Nikdo mě neukecá, že jsou jen zvědavé. Byly i takové, které jsem odhalila mimo ohradník. Když se celé stádo s dusotem valilo směrem k nám, zbaběle jsme uhnuly po další pastvině (bez krav v dohledu) k lesu a dělaly, že neexistujeme.

Po sobotní kanonádě hub jsem doufala, že žádnou dnes nepotkáme. No jo, už se zas vaří houbovka. Ty mrchy jsou na každém kroku, nejvíc na cestě, ani je nechci vidět. A ony mávají a volají UTRHNI NÁS ….

Víkend za námi, zážitků plno, kilometrů v nohou taky... jen ten pejsek hýří pořád energií. Logicky čím víc má pohybu, tím víc vyžaduje jídla. Perpetum mobile a nekonečný příběh......

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4179901

 

PERŠTEJN

24. 9. 2017

Představa dnešního vandru po sobotní náročné túře krpály nad rančem Vránov za Sokolovem byla jasná... Odlehčení na "rovině". Perštejn ale na rovině není. Tedy on je v ďolíku, u vody, ale vše kolem, co jsme chtěli prozkoumat, se skrývalo v těch strmých krpálech nad ním :-O Moje bolavé koleno už po návratu nemá ani sílu se ozývat. Zřícenina hradu z poloviny 13.st. byla nad očekávání rozlehlá. Škoda, že už je všechno pohlcené stromy. Větší zážitek, než kulturní studium hradu, měla Bea z objevu domácího pivovaru. Nutně tam potřebovala. Nefiltrované pivo Chalupník jí moc šmakovalo.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4179918

 

HŮRKA nad Hlinkami

1. 10.2017

Pršelo, mlha, nevlídno. Na vandr jsem tedy foťák nebrala.... vyjížděli jsme nad Hlinky a začala jsem lehce litovat. Tam nepršelo, mlha se zmenšila a barvy listí? Nádhera. Vydali jsme se známou trasou kolem Nového rybníku, takže novinky k focení stejně nebyly. Až jsme narazili na zajímavou lesní cestu. Hele, tou bychom mohli pokračovat a narazíme zpátky na zpevněnou turistickou.... jak je už zvykem, cesty v mapě nesouhlasí mnohdy s reálem. Což jsme zjistili po necelém kilometru, kdy se cesta ztratila v lese. A všude dokola jen stromy a žádný záchytný bod.

Tak jsme bloudili a tipovali... protože ani kdybychom se otočili a chtěli vrátit, to nešlo. Už jsme nevěděli, kde jsme. Největší radost z této kulturní vložky měla samozřejmě Bea. Byla jak z divokých vajec. Uši se jí třepetaly a oči skoro vypadly. To pořád nebyl důvod k lítosti, že nemůžu fotit - co taky popsat na fotkách, kde je dokola les a nám neznámý směr.

A pak jsem zalitovala. Přes cestu se začalo přesouvat stádo daňků. Každý jedinec se uprostřed zastavil, slušně nás pohledem pozdravil a v klidu pokračoval dál do lůna lesa. Stáli jsme jak sochy. Bea se s údivem, proč stojíme, otočila k nám a celé stádo PROPÁSLA :-D Sice našla jejich stopy, ale to už bylo pozdě. No a tak ten foťák budu raděj brát i v hnusném počasí. Vyfotit loveckého psa, který netuší, že mu za zády v klidu kráčí zvěř, to by bylo veselé. A taky se bála napít z rybníku, protože ve vzdálenosti asi 200m bylo hejno kačen. My bychom zatím asi zkoušky lovecké upotřebitelnosti neudělaly :-D

Irča má taky zážitky z venčení: To je hezkej lesní raport. S tim foťákem škoda. Mně se dnes tak strašně nechtělo . To byla po včerejšku pecka . Měla jsem v úmyslu to zkrátit. Jenže máme tu lesní houbovou chorobu, tak jsme si řekly, že hledáme jen hřiby. Vylezly jsme nad studánku, na tu stráň, jak jsme chodily na Goethovku, jako že zkratkou. Nic jsme nenašly, včera jsme to tam vysbíraly. Čúzy zdrhly a s nima Rokánek. Holky se vrátily a on ne. Trvalo to, ale Věrka ho pak našla. Promočená a na nervy. Tak jsme přišly dýl než jindy.

Jo Rokánek. Začíná přitvrzovat s volnomyšlenkářským životem. Prcek malej, hlavně, že se zase našel, má školu od holek. Můžeme mu pracovně říkat yorkský setr :-D

Už tak nějak tuším, jak se notorici odnaučují své nezvladatelné vášni. Zahltit je, až jim z toho je blbě... a tohle jsem docílila já o tomhle prodlouženém víkendu se sbíráním hub. K mému štěstí dneska po houbách skočila s radostí kamarádka z Hipocentra a tak celá nadílka čítající plnou tašku putovala k ní. Rychle jsem nasedla do auta a ujela, aby si to s houbama nerozmyslela. Celý byt ovládly houby... a kdo v nich leží na zemi? Jasně, línající rezek :-O

Foto: není

 

RÁJECKÉ ÚDOLÍ – Přebuz

14. 10. 2017

Vandr v pohraničí, v překrásné Přebuzi. Z kopce (920m) dolů do Rájeckého údolí za památnými stromy a bustami Beethovena a Schillera vytesanými v kameni v údolí Nancy. A potom zase nahoru do kopce kolem vrchu Tišina (893m).

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4180000

 

LESNÝ - Slavkovský les

21. 10. 2017

Dnešní vandr si dovolím začít tím, že sedím nadopovaná prášky na bolest. Andílek mi při jedné z jejích setřích kreací lupnul lopatkami a nemůžu dýchat. Dnešní výšlap na vrchol Lesný (983m) v Slavkovském lese byl plný adrenalinu. Že je Bea v obzvlášť výtečné lovecké formě, ukazovala zvednutým nosem hned od počátku. Už při putování po stopách památných stromů ve vesničkách Arnoltov a Lazy. Líbila se nám při sestupu z vrcholu Lesného divoká cesta mimo civilizaci. Usoudili jsme, že tudy jistě projdeme skrz zajímavé území a ponořili jsme se do hloubi lesa. Jen vyšlapaná trasa od zvěře.... začala jsem se obávat... Cestou narazila opět na PET lahev, tu si nesla dlouho, předlouho... jakmile ji ale odplivla na zem a zabořila čumák do spleti stop srnčího, můj mozek vyslal SOS signál. Okamžitě jsem po ní skočila a dala na vodítko. Před námi vypálila překvapená srna a rezek šílel. Dál netřeba popisovat. Zatměno, ohluchla. V tom adrenalinu má obrovskou sílu. A já jen necelých 55kg :-D Sice se nehnu, těžce dýchám, ale jsem ráda, že byla na špagátě. Možná bychom pod vrcholem Lesným na ni čekali doteď....

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4180574

 

VYSOKÁ ŠTOLA - Nejdecko

22. 10. 2017

Jak začít? Rezavý andílek zdárně v divokém projevu pokračoval i dnes. Jak jsme sešli z oficiální značené trasy nad Vysokou Štolou na Nejdecku směrem k vrcholu Světlina (815m), začala kvůli překvapeným srnám v hvozdě šílet. Zase šla na provaz, protože neslyší, nevidí.... je rázem hluchá a slepá. Ten podzim ohařům vážně mimořádně svědčí. Takhle rozkmitaná Bea už dlouho nebyla. Trasa plná zážitků. Čelili jsme útoku smečky 3 border kolií, co vylítly ze zahrady. Museli jsme je zahnat kamením a klacky, rozdělily si trasy a všechny jí šly zezadu po nohou. Podlézali jsme elektrický ohradník na trase, který samozřejmě v mapě není zakreslen. Dostala jsem šlupu do zad, protože jsem chránila od rány Beu. Takže ze soboty mě bolí vepředu, ze dneška vzadu. Jsem docela ráda, že končí víkend... dám se v kanceláři trochu do kupy:-D

Martina: Musim tě podpořit - bolí mě taky záda. Bohužel se nemůžu chlubit hrdinským činem. Blbě jsem se přeležela po obědě na gauči :-o:-o....mrknu do rodnýho listu, přestanu to řešit a zkusim si zvyknout;-)

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4180595

 

Přírodní rezervace OCEÁN – Krušné hory

26. 10. 2017

Říkali jsme si - děcka mají prázdniny, Pražáci si berou volno a jedou kam? Na přeplněnou Šumavu. A my se s úsměchem vydali do našich krásných Krušných hor, kde jsme za celý den potkali jen 2 lidi. Něco úžasného. Takový relax na duši.... Objevovali jsme přírodní rezervaci Oceán o velikosti 50ha - horské vrchoviště a rašeliniště ve výšce 930m. Neznačené, nikde žádné info, kde se území nachází, vše jsme si vyšlapali pomocí buzoly a zvířecích stezek. Bea byla v království borovice blatky a kleče v sedmém nebi. Všude čerstvé bobky od zajíců, srn, prasátek. Skákala jak kozlík přes všechno, co se jí postavilo do cesty. Dalším cílem byly skály - Dračí a Bílá - pod majestátným a nehostinným Vlčincem. Fotím si tak skálu připomínající hlavu spícího psíka a najednou… mám v hledáčku na skále zrzku! Je horší, než dítě, jak ji nemám na dohled, vyvádí skopičiny. Jak jsem začala pištět, že jí to na mokru uklouzne, chystala se mě uchlácholit a chtěla seskočit rovnou za mnou dolů. Zavřela jsem oči a čekala, jak to dopadne. Obešla skálu a sestoupila tou samou cestou, kudy se tam vyhrabala. Setr skalní si teď hoví na pelechu. Poté, co jsme hodinu vybírali klacíky z kožichu. 

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4180136

 

Nová Role - Kobelec

28. 10. 2017

Omlouvám se, ale jinak, než "nasírací" túra se ta dnešní nedá nazvat. Okružní cesta z Nové Role na Nejdek přes vrch Kobelec, kterou si vždycky užíváme pro přírodní krásy a klid, nás šokovala. Drancuje se v obrovském měřítku! Všechno zničené, vykácené. Cesty se nedají projít bez sprostých nadávek. Hlavně, že na začátku trasy visely cedule "Dodržujte v lese klid a neplašte zvěř", ale že tam kvílí motorové pily a načapali jsme partičku čtyřkolek? Bea, když pominu to, že byla z toho bahna zaprasená až za ušima, byla zas jak na pérkách. V Mezirolí se konala kynologická akce, nějaký memoriál. Potkali jsme myslivce s lovečáky (setr žádný) a tak nám asi zvěř zahnali na naši trasu. Větřila a vystavovala jak bláznivá. Podařilo se mi ji zabrzdit vždycky, kdy chtěla odpálit. Na vodítko šla jen jednou na pár minut. To měla totálně zatměno a hlucho. Jsme pašáci :-D

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4180169