Říjnové střípky 2013
Hned první říjnový den páníčkovo připomínky: Od božího rána je střídavě na 4 až 0 nohou. Doteď sledovala zpoza plotu dělníky u výkopu v ulici. Ted přenáší věci zvenku sem a odsud ven. Ještě sekundu neležela.
Odpoledne si užila venčení v psí partě 5 border kolií po dalovických polích. Z fotek páníček podotkl: Nechápu, jak může poznat aparát, ale okamžitě změní své chování. Modelky na to musejí složitě cvičit.
Než úplně vytuhla, vynucovala po venčení ještě půl hodiny honění kolem stromu na zahradě. Je ve fázi, kdy nemusí spát. Jen řádit a užívat si.
Zkouška odložení dopadla katastrofálně. Bea vyvalila kukadla a měla strach, že ji tam nechám. Plakala a posunovala se po milimetrech ke mně. Když se jí podařilo po zadku přikodrcat, hupla mi do náruče a říkala: maminko, já chci být s tebou.
Dalším problémem je neustálé poletování za lidmi a psy. Je si vědoma, že dělá špatnou věc, kterou si nepřeji. Ale musí ji udělat. Vypadá to asi takto: s radostí se rozběhne za někým. Oběhne si dotyčného, zjistí, jestli se s ní bude muchlovat nebo ne, a vrací se ke mně. Už z dálky se tváří provinile. Vidí, že nic neříkám. Nechválím ji. To je zle. Takže nastupuje taktika vydírání. Plazí se, klepe „strachy“ a dělá velmi smutná kukadla. Mrcha vypočítavá. Jak to její divadlo asi dlouho vydržím? Necelou minutu, pak už to nejde. Vypadá, jak hromádka neštěstí. Takže smích …. No a v tu ránu frnnnk za dalšími lidmi a všechno jede nanovo.
Páníček má také své zážitky: Tak ta zrzina se zase předvedla. Nedala jinak, takže jsem ji vzal s sebou do hospůdky. Otevřely se dveře na zahrádku a Evička povídá: "No jasně, Bára strašně škrábala na dveře." Takže jsme půl hodiny pásli obě potvůrky. Pak jsem šel na chvilku nahoru za našima. Po návratu stála v kuchyni na tom vratkém stole. Dávala si každodenní mámin meruňkový kompot. Ale uklouzlo jí to, takže vše ze stolu letělo. Kupodivu se nic nerozbilo. Ráno řádila jako horda loupežníků. Ale upozornila mě na vetřelce, který se motal kolem sousední garáže. Pak odněkud přišla s bílým uchem jako od jogurtu. Absolutně jsem nenašel původ. Snad je to OK, na papulce jsem žádné stopy neviděl. Snad se zase jenom připletla dědovi do práce. Dnes se jí vskutku daří.
Ani další den (8.10.) nebyla situace výrazně jiná. Kapesníky likviduje jeden po druhém. My jsme zaspali. Ona spala jako dudek a nevzbudila mne. Teď odnesla dečku z kopírky, můj kapesník a leží. Na odpoledne jsem jí tedy připravila výlet na vybití energie. Bílá skála, pozůstatek z lomu, úspěšně pokořena! Doprovázely ji kamarádky Beky, Eimy a Scooby. Největší slast – rochňání v zapáchajícím bahně. Zase jsem se mylně domnívala, že bude po vydatné lítačce utahaná. Hned, co si nacpala nácíčka, odplula na zahradu. Páníček poznamenává: Jo, zapomněl jsem nahlásit, že se překočičila. Byla strašně dlouho pryč a já ji nenašel. Tak jsem si říkal, že je nahoře u našich. Že u nich asi únavou usnula. Kdepak. Byla v tůjích. Číhala jako kočka. Vyletěl nadávající kosák a ona se vymotala za ním. Byla na lovu.
Téměř každý den má nějaký výlet nebo radovánky s psími kamarády a je velice spokojená. Vedle hipocentra nám vypustili na pastviny kravičky. Oj, těch se bojí. Ani kravince ji nelákají. Ještě lepší bylo setkání se srnkou a kolouchem. Na louce je vyplašila. Několik málo skoků je naháněla, ale poté se rozhodla, že se jich asi bojí a vrátila se k "mamince" do bezpečí. Kéž by jí to vydrželo. Po divokých hrátkách s místní hordou chlupáčů měla hlad jak vlk. To, co snědla, by vydalo na legitimní jídelní lístek slušné restaurace.
Vyběhaný setr – milý setr. Tak to viděl páníček: Večer jsme šli na zdravotní vycházku. Dali jsme si dvě piva a bylo nám dobře. Byla strašlivě milá a hodná. Večer byla jako vyměněná. Hrála si v posteli, nosila do pelíšku celou hračkárnu. Špalek z procházky si tam musela vzít také a kobereček taky.
BEAUTYNKY DENÍČEK: v době nepřítomnosti páníčka:
22.10. Máma má dovolenou. Hurááá. Ahoj táto, dneska píšu tobě.Máma něco breptila, že ji zničím. Nevím, co má na mysli. Vždyť jsme byly jen od 12 do
23.10. Táto, teda řeknu ti, prázdniny, to je fuška. Dneska jsem prošmejdila tuhnický les a všechny jeho cestičky skrz naskrz. Na mýtině jsem načapala nějakou paní, tak jsem kolem ní hopkala a ona měla vzpažené ruce. Volala pomooooc, pomooooc. To ti byla sranda. Našla jsem koupaliště divočáků, vlezla tam a když jsem vylezla, máma nadávala. Byla jsem celá černá. U tety Sigrid jsme měli se Scooby pohovor s kočičkou, ale já se chovala slušně. Myslím, že se mě ta okatá potvora bála. Jo a taky mi docela chutnalo červené víno. To mi ale zatrhli. Škrti. Domů jsme přijeli ještě déle než včera. Spapala jsem kuřátko, suché a mámu pumpla o žvýkací šlachu. Snažila jsem se babičku obelstít, abych po večeři proklouzla za mámou ven, ale byla rychlejší. Tak si žvýkám aspoň tu šlachu. Co jsem tak vydedukovala, všichni jsou se mnou velmi spokojeni.
24.10. Tati, musím se ti pochlubit. Nabírám úžasnou fyzičku. Budete se mnou mít co dělat. Dneska jsme byly s mámou v tom krásném sluníčku od 12 do půl 5 v jednom kole. Ukázala mi Vítkovu horu, tam prý ráda chodila Barča. No ani se jí nedivím, bylo to vzrůšo. Hlavně zážitek - na cestě nás přepadlo komando divokých koček. Stará vypadala hrozně, prskala a myslela si, že se jí lekneme. My s mámou jsme ji zahnaly a zůstala tam jen malá koťátka. Taky se tvářila, že nás sežerou, ale dělala to jen ze strachu. Tak jsme je uklidnily a obešly. Mámě jsem tahala spoustu klacíků na házení, ale pořád opakovala, že je ráda, že jde. Nevím, asi stárne. Já lítala a nebyla jsem unavená. Dělaly jsme horolezce. Nejprve Ottovu výšinu, tam na mě čekal nový střapatý kamarád, pak Goethovku a nakonec tu Vítkovku. Cvičily jsme přivolání, máma si pořídila píšťalku a na to docela slyším, je to zajímavý zvuk. Pořád mě chválila. Teda skoro pořád. Dokud jsem neletěla za cizími lidmi. Ale občas jsem i poslechla a vrátila se k ní. No ta byla ráda. Jak málo jí stačí ke štěstí. Doma bych spapala všechno. Dostala jsem to kuřátko s vajíčkem a těstovinami, pak od babi ještě dvě porce suchého, domluvila se s mámou, že mi další porci dojde dát až po hodině, aby mě nebolelo bříško z přejedení. Zase jsem dostala na žužlání kostičku pro pejsky, mámu vyprovodila a šla spinkat. Já totiž usnu, ani nechci večer jít čůrat, páč nemusím. Vzbudím se až ráno.
25.10. Ahoj tati, posílám ti jednu tajnou fotku. Máma fotila v Rosnicích kobylu a já mezitím čajzla té tetě, co na ní jezdila, povlak na sedlo. Ona ho všude hledala. Ale pak mě načapaly. Koní už se přestávám bát, kličkuju před nimi a snažím se je rozhýbat. Moc se jim nechce. Máme za sebou další dlouhou túru od 12 do půl 6, vzaly jsme to přes Linharta, tam je nová obora a můžou tam i psi, tak jsem tam mámu chtěla po těch chodníčkách provést, ale nějak nechtěla. Chválila mě, že se snažím a hezky se (občas) pokouším poslechnout její výmysly. Babička taky říkala, že jsem andílek, že se s nimi mazlím a jsem hodná. Jo, dneska jsem udělala ostudu - na Sovově stezce jsem jedné paní strhla velký papír, asi mapu. Měla ji tak provokativně v ruce za zády..... no to mi prostě nedalo. Papám všechno, dneska jsem zas dostala čerstvé kuřecí a škrholky a dobrůtky. Byla jsem i cestou u druhé babi v Roli, té jsem zas snědla krmení pro Scooby a piškotky. I suchý chleba jsem schroustala. Až se vrátíš, všechno ostatní, na co si ještě vzpomenu, ti dořeknu. Jo, z okna na mě volala Marta s Jožkou a hádali se, jestli budu větší než Bára nebo ne. Máma taky tvrdí, že jo. Uvidíme. Tak dobře doleť, ať můžeme jít na pivo, to je nutné na moji srst.
K tomu páníček poznamenává: Mám pocit, až se vrátím, že mne bude hnát zase pryč. Protože teď se má naprosto dokonale.
26.10. Dnes jsme si udělali krásný výlet na zříceninu hradu Kynžvart a na Kladskou. Vrátila jsem se z výletu omámená kyslíkem. Jsem královnou Kladské. Poletovala jsem si ve výšce 900m.n.m. Nechtělo se mi z toho přírodního ráje pryč. Stávkovala jsem u auta. Ale neprošlo mi to. Máma mě tam stejně nasoukala.
Velký zvrat nastal hned v neděli 27.10. Ráno ještě byla dobrá, pak se přestávala hýbat oproti zvyklostem (slabší pohyb zadních nohou). Neohýbá se k zemi a má dávivý kašel. Podezření na zápal plic. Měli jsme štěstí, že byl dr.Čermák doma, ve vedlejší ulici. Na pohotovosti totiž mají nesmyslně 2 hod polední pauzu. Píchl jí antibiotika, v úterý další. Přišlo to rychle. Je to k neuvěření, ale ve stejném věku a stejném období dostala zápal plic i Barunka a náhodou ji ošetřoval právě tento doktor.
28.10. Večer snědla kromě krmení i celé jablko na zahradě a pokoušela už se i zlobit. Zatím nemůže dát hlavu dolů, bolí ji to na plicích. Už má zase studený čumáček. Má dobrou náladu. Chce se honit kolem stromu.
29.10. Další ATB vakcína + antirevmatická injekce. Nález na plicích neznatelný. Diagnóza: laryngitida a možná svalová horečka nebo zánět kloubů. Naordinovaný týdenní klidový režim. Žere a pije, až když přijde máma. Chce řádit a nechápe, že nejdeme do lesa. Na posezení do sebe nasouká celé jablko, když jí ho držím v ruce. Páníček hodnotí situaci kolem maroda: Ani mi nemluv. Je extrémně aktivní. Každou chvíli mne tahá ven. Vždy najde nějakou oběť a nějaký důvod. Před chvílí Lízu a Axla. Píšu pravou rukou, levou mi drží v mordě. Štěká mi do ucha, tahá za rukáv. Už mi svlékla svetr. Asi to nedopíšu. Seženu na ni filipínskou chůvu. Byt se nejspíš vymění, protože po jejím zásahu už nepůjde opravit.
31.10. Teplota v normě, další 2 injekce. Plíce bez nálezu. Přišel bráška Smajlík a donesl jí hračku. Spočívala ve vyndavání čudlíků z jamek, pod kterými byla dobrůtka. Hned to prokoukla, čudlíky plivala jak u zubaře a brzy ji to omrzelo.