Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 2: SETR POPELNICE

Hlavní aktéři:

BEAUTY  (* 2013, Atyla Warrior Mahagony Paw – Berenica Queen Nonstop)

BRITA  (* 2014, m: Saba, bez PP)

OUDDY  (* 2014, m: Saba, bez PP)

FALCO  (* 2013, rodiče neznámí)

VERVA  (* 2014, Colt Jelení záře – Arka z Vykanského lesa)

DUSTIN  (* 2012, Atyla Warrior Mahagony Paw – Airin od Rakovské tůně)

 

V tomto tématu samozřejmě nejde vynechat Beu, největší zrzavou žumpu v irském světě, kterou znám. Setkávám se spíše s případy, kdy si majitelé zoufají, že jim pes nechce žrát. Odmítá granule, odmítá maso, odmítá vývařovnu lepší než v Alcronu. Bláznivým případem je naše kamarádka Connie, která mívá čas od času období, kdy dobrovolně několik dní (!) nežere. Nebo jen minimálně, trošku si ďobne a šlus. Na tu aktivitu, kterou vyvíjí, je to nepochopitelné.

No nic, to byla malá odbočka. Zpátky ke špekounovi. Od malička měla slabost pro jakékoliv jídlo. Sotva se kolíbala, ale uměla se ponořit do své misky s jogurtem tak, že byla zmalovaná jak velikonoční vajíčko. Šmakovalo jí a stále šmakuje úplně všechno. Nejen psí. Pár let zkoušíme a pátráme, co by se dalo vymyslet účinného. Speciální dietní granule po zralé úvaze nemají význam, protože není v našich silách zajistit, aby kromě nich během dne neslupla nějakou, byť malinkou, laskominu. Zkusili jsme dietní maso, což okamžitě kvitovala s nadšením. Jenže výpočet dávky byl tak malý, že dvakrát polkla a bylo po porci. Shánět nízkokalorického králíčka, krůtičku, bílou rybičku, to taky není legrace. Ani spousta „zaplácávacích“ příloh, brambory, rýže, jáhly, psyllium v sypané podobě, zelenina i ovoce – nic z toho ji nepřesvědčilo, že má dost. Kapacita Bey žaludku připomíná černou díru. Co se do ní hodí, nenávratně bez účelu mizí. Takže chtít zůstat na masové dietní stravě (barf i vařené) by nejspíš vyžadovalo pronájem bytu, který by musel být zastavěn mrazáky. Na maso jsme nezanevřeli, střídáme s granulemi, momentálně osvědčenými bezobilnými Markus Mühle. Pohybu má Bea dost, tak nezbylo nic jiného, než ubírat denní dávku na méně než doporučené minimum a nastavovat vlákninou a sušenými plícemi, které si zaslouží formou her a hlavolamů.

* Třeba následky lednové týdenní (!) rýžové zdravotní diety kvůli zánětu střev a žaludku byly patrné mnoho dalších dní poté. Byla schopna polknout kromě kamení snad úplně všechno.

Dopolední stížnost zoufalého páníčka: Ona by spolykala všechno, co vidí. Já snad budu muset olejem namazat i pumpičku na kolo, aby ji nesežrala.

Plna zkušeností reaguji: Nééé, olejem ne, ten jí taky chutná.

Někdo se nervuje tím, že jeho setr nechce žrát. My se těžce nervujeme tím, že náš setr žrát chce. Neustále. Na dvě polknutí ztrestá pokrm v misce, a záhy začíná kolotoč. Prudící kolotoč: Dej sem druhou večeři, třetí, čtvrtou….. Nedáš? Tak chci hrát hry, prosím. Jedna hra za odměny, druhá, třetí, čtvrtá….. Už ne hry? Tak chci večeři. Druhou, třetí, čtvrtou….. Nedáš? Tak já jdu vyštěkat vetřelce…. Jednoho, druhého, třetího, čtvrtého…. Chci za práci odměnu. Jednu, druhou, třetí, čtvrtou…… A vydrží s tím pekelně dlouho, než sebou uraženě plácne na zem a nepochopena raději tu křivdu zaspí.

Téma POPELNICE je nekonečné, minimálně v našem případě. Takže počet příspěvků a zážitků bude pravděpodobně stále narůstat.

 

Posbírané střípky …

 

FALCO

* Slupl v nestřeženém okamžiku 10 vajec i se skořápkou. Budou z něho padat barevné bobky. Velikonočním zajíčkům ukousal hlavičky, ale nevytahal je naštěstí z truhlíků. Asi abych to nepoznala…

* Vozím mu masíčko z práce. Když přijedu, lítá okolo auta a kníká jak švihlej. Občas skočí i na auto. To kníkám pak já.

* První dárek pro rodinné příslušníky padl za vlast. Falin se v nestřeženém, velmi krátkém okamžiku, zmocnil dvou šišek lovečáku a na jeden zátah je spolykal. Plastový obal si sundal.

 

BRITA a OUDDY

* Já mám doma nejspíš dvě prasata převlečená za setry. Minulý týden vlezli do kuchyňské linky a probourali se do koše se zbytky pro slepičky. Důkladně vybrali slupky od brambor i odpad z paprik. Po cestě na gauč po sobě (a jako důkaz) zanechali jen pár semínek.

* Brita se dostala k plnotučné hořčici. Žebrala, tak jsem jí dala čuchnout. Nechtěla. Uklidněná tímto signálem (myslela jsem si, že po tom nepůjde) jsem si v kelímku nejprve máchala párek a pak ho nechala bez dozoru. Když viděla, že tu hmotu jím, asi svůj postoj přehodnotila. Nedalo jí to. Namočila čumák dovnitř a rázem měla půlku hořčice v sobě. Teď, když si krkne, smrdí z ní hořčice.

* Ouddy je bezedná studna. Co se neschová, to sežere. Od rohlíků čerstvých i sušených po zeleninu a ovoce všechno. Nerad má snad jen křen a česnek, ale cibuli už mi ze špajzu ukradl. V létě trhá dozrálé jahody, maliny, rajčata. Zelených se ani nedotkne. Letos se naučil babičce na zahradě krást okurky hadovky. Chudinka se pořád divila, jako to, že jí nerostou. A taky přišel na to, kde má sklízet mrkev. Mamka mu ze srandy ukázala mrkev – ještě zasazenou – a dělala, že hrabe. To neměla. Ouddy pak chodil hrabat do záhonu mrkev. Co mám na talíři, to vyžebrá. Do hospůdky chodí rád za paní servírkou. Ta ho uplácí. Jako malinký byl blázen do piva. Pak ale objevil kuchyň a pivo šlo stranou.

* Tohle může vymyslet jen to naše prase. Po tom, co se k večeři přežrala všech dobrot spojených s přípravou guláše z divočáka, jí to asi nestačilo. Když jsme usnuli, otevřela si dveře do prádelny, kde se ten guláš vařil a my ho tam nechali na dovaření. Nevím, jestli se pustila jen do usazeného omastku nahoře nebo i do guláše. V půl 5 mě vzbudila, jak hekala a že jí je blbě nebo pálí žáha. Zkoušela jsem, aby to vyzvracela, ale nechtěla ten úlovek dát potvora. Takže jí teď škrundá v břiše, jako by tam měla milion žab. A nasadila strašně ublížený pohled, jako bych za to mohla já, za to, že je nenažraná a hloupá popelnice. Když šla kajdit, chytla jsem hysterák, že jí teče krev ze zadnice. Došlo mi, že to není krev, ale barva guláše. Už zase somruje! Nemá mastné jen uši, ale i náprsenku pod krkem, no a postupně už i tlamu, zadek, ocas a záclonky na nohou zezadu. A Ouddy v tom je namočený taky. Někdy kolem 1 hodiny v noci si krknul, neudržel to a poblinkal se – omastek, červený, z guláše. Ten to tolik neodnesl, asi ho hamounka k tomu nepustila. Chudáka našeho souseda vylekali. Brita před ním vyrobila boba. No boba… červenou lajnu. Přiběhl, že jí teče krev. Vysvětlila jsem mu, co a jak a k tomu dodal, že by se prý taky posr* Jak jsme následně zjistili, tak do masa se nepustili, stačil jim ten omastek. Brita má vyvalený pupek, jako by čekala 10 štěňat.

 

Jak VERVA kvasila:

* V nestřežené chvíli se pustila do těsta na lívance. Kolik ho slupla, nevím. Protože nevím, nakolik bylo už vykynuté. Přišla se ke mně namáčknout a přitulit. Občas si docela škytne…

 

DUSTIN:

* V poslední době se mi nějak nezdál, furt jenom žere a chrápe, nechce se mu do hlubokého sněhu. Tak si řikám, tys přibral synku. Normálně má 36 - 37 kg, šli jsme teda na váhu. Už mi mělo bet podezřelý, jak se nechtěl vážit… dvakrát mi zdrhnul a dělal, co mohl, aby to nevyšlo. Nakonec to vzdal a říkal jsem si: běda, jak budeš mít víc jak 38 kg…. A? 40 kilo! 40!!! Mám doma vykrmený čuně. Já si myslel, že rýže je dietní (uklidnila jsem Pepu, že koně po rýži hezky přibírají…). Tak přejdem asi na brambory. Jenže po nich tloustnou prasata a Dustin čuně je.