Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zářijové střípky 2013

18. 12. 2013

Beautynka je pěkná citlivka. Jakmile se jí zespoda na chloupky u zadečku nebo na nožičky namotají větvičky, dřepne si a trucuje, dokud je neodstraním. Při jedné z procházek předvedla takový tanec a veletoč, že jsem si říkala, jestli nemá epileptický záchvat… Přitom se jí na chloupky u bříška nalepil jen malý slimáček… Zdokonalily jsme hledání houbiček – když nějakou najdu, ona si k ní sedne a čeká odměnu. Takhle se naučila sedat samostatně k houbám. Prozatím má největší oblibu v červených muchomůrkách. Ale zakopla o mega hřib, na který byla natolik pyšná, že vrčela na každého houbaře, který si ho chtěl na památku alespoň vyfotit, když už jsme mu ho my dvě vyfoukly.

Další páníčkovy stěžovací zprávy: Honili jsme kolem stromu, aby se trochu umrtvila. Kdepak. Zvětšila vykousanou kružnici v dece. Myslel jsem, že mi mrskne. Vedle vchodu vyhloubila šachtu, hlínu odhazovala otevřenými dveřmi do předsíně. Naučila se mi vystartovat na obličej s otevřenou tlamou. Sice nekousne, protože se zastaví milimetr před obličejem, ale já instinktivně ucuknu a vždy se praštím do hlavy. Pokračuje v komunikaci s krtky - vytváří antikrtince - důlky do země přesně ve velikosti obrácených krtinců. 

 

Xdws. To napsala ona. Nevíš o nějakém sedativu? Od rána mne týrá. Už čtyřikrát ze mne tvrdě a surově stáhla vrbec (rozuměj svetr). Když jsem instaloval hadr na rohožku, hned ho odtáhla pod strom. Hrabe na zahradě a chodí po umyté podlaze. Ted kouše nějaké dřevo napuštěné lakem a nemohu jí to sebrat. Packami skáče na tastaturu a vytváří drápy takové trojkliky, které iniciují mně neznámé funkce. Já i počítač pak nevíme, co s tím. Teď jsem jí škrholky, jednu po druhé, soukal do krku. Je jako Baruška – tři vyplivne, čtvrtou si vezme. Je nesnesitelná. Vždy, když za ní vyjdu na zahradu, popadne něco do tlamy. Chce, abych ji honil. Když nevidím, co to je, raději ji honím. Většinou bere odpadky. Musel jsem dát ven plyšáky, protože jinak nosí kameny, sklo, cokoliv.

 

14.9. probíhala na závodišti v Karlových Varech KRAJSKÁ VÝSTAVA PSŮ (fotky jsou na http://laurena.rajce.idnes.cz/Krajska_vystava_psu_K.Vary_14.9.2013/ ). Šla jsem fandit našemu strakatému kamarádovi Smajlíkovi a těšila se, že uvidím alespoň jednoho přihlášeného irčana. Byl tam opravdu jen jeden: 18-měsíční Dustin od Rakovské tůně, nádherný mohutný a mimořádně klidný a vyrovnaný pes. Vychutnávala jsem si jeho krásu a měla o to větší radost, když jsem zjistila, že je to Beautynky polobrácha (z tátovy strany). Šrumec, spousta psů a lidí… akce samotná mě utvrdila v přesvědčení, že Beu budu výstavami strašit v případě, že bude hodně zlobit. Je šťastná v lese, kdy se může řítit z kopce do kopce dle libosti a rochňat ve vodě a špíně.

 

Beautynce začíná lovecká sezóna. Nahání ptáky v křoví. Nechá se odvolat, při zákazu se ani nemračí, poslušně jde ke mně, ale jak vidí, že pokračuji dál v trase a nedávám pozor, oběhne mě a vrátí se s vítězným úsměvem do křoví.

 

15. září - první nepříjemnost v lese. Potkaly jsme paní, která nemá ráda psy. Byla v nepravou chvíli na nepravém místě, protože Beauty je velice komunikativní a přátelské stvoření. Každého houbaře chodí slušně pozdravit a případně zkontrolovat stav hub v košíku. Nejprve jsem se omlouvala za to, že se s ní šla Bea přivítat, ale poté, co hysterická osoba vyřvávala, že potká v lese raději dvacet úchylů, než jednoho psa, mě veškerá lítost nad její fóbií přešla. Možná by byla ráda, kdyby jí od přepadení úchylem zachránil zrovna pes…

 

 Páníček zaznamenal jednu novinku: Nechal jsem jí otevřeno. Sice neleží na stráži na prahu jako Baruška, ale stojí před domem. Jak někdo jde, zavrčí. To je úplně super varianta. Pokaždé jsem vylezl a pochválil ji. Nádherná situace byla, když zavrčela, já vylezl ven, a chlapec mířící na intr, který mne neviděl, říká: "Ale Báro"...

 

Jeden z úsměvných rozhovorů: Ta ryšavá šmudla mne připraví o rozum. Jsou lidé, kteří v jistém věku zjistí, že si nestačili užít v mládí a začnou blbnout. Bea zjistila, že jí utíká štěněčí období a vstává v noci, aby si nerušeně užila. Od pěti do sedmi jsem nezahmouřil (páníček). Cože? Vstává, aby si hrála? Není jí něco? (panička). Jo, je jí. Vstává, aby postupně zničila vybavení bytu. Od rána nenapíšu ani řádku. Psací stůl mám jako doskočiště. Asi mi z ní mrskne. Máš se na co těšit. Před chvílí rozkousala druhou botu. Právě mi sežrala ředkvičku (páníček).

 

19.9. jsme dojednali mega venčení. Tři hodiny a 10 psů. Socializace jedna radost. Všichni se skvěle vyřádili. Poprvé se miláček druhý den dopoledne poflakoval v pelechu, došla se jen nasnídat a zase spinká. Moc dlouho jí to ale nevydrželo. Očekávaná stížnost od páníčka po několika málo dnech zněla takto: Co uloví, to roztrhá. V noci ulovila novou hnědou mokasínu. Je to třetí pravá bota. Pak plastovou želvičku. Amputovala jí vše, co vykukovalo z krunýřku. Plameňákovi amputovala nohu. Trhá kapesníky jako listy kalendáře. Vynosila asi patnáct položek na zahradu. K tomu rozkousala kus dosud asi jediné nezničené deky. Naši nechali na zahradě dřevěné bedýnky na jablka. Samozřejmě se okamžitě pustila do práce.

Asi nám holka dospívá, u pipinky pozorujeme slabý výtok.

 

Pobyt v hipocentru si dokáže skvěle užít. Na louce chytá kobylky luční, těch velkých si nevšímá. Oční souboj s mývalem Pepíčkem prohrála. Zaprskal a Bea odskočila. Byl by z ní dokonalý pes pro canisterapii. Jak se v areálu objevilo dítě, už byla u něj a lísala se. Co jí opravdu nesedí, je střelba (a že se ze střelnice ozývá dost často). To je rázem po pohodě a snaží se prchnout z toho nepříjemného místa.

 

29.9. podnikla Bea výlet do krušnohorského podhůří do Vysoké Pece. Cizí prostředí, jiný vzduch, jiné pachy. Byla vykulená a roztěkaná. Kravičky si spojila s peckou od elektrického ohradníku, schytala ji dvakrát. Stejně jí zvědavost nedala a neustále k bodavému nepříteli směřovala.

 

Kohoutková výška: 59-60cm.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA