Střípky leden - březen 2014
Jak se říká? Jak na Nový rok, tak po celý rok. Drželi jsme se tohoto hesla a uspořádali Novoroční venčení smečky, protože se i v průběhu roku budeme moc rádi společně potkávat. Beauty si to vzala za své a tváří se, že bez psích kamarádů už neudělá ani krok. Prudí, během dne tahá páníčka odevšad na jediné místo – na parkoviště, kde se scházíme se smečkou a odkud vyrážíme na prochajdu. Večer se dožaduje procházky do hospody. Ani ne tak na jedno orosené, jako za svojí kokří kamarádkou Bárou, jejíž páníček se také obětuje a kvůli psím radovánkám chodí na pivo. Poprvé jsem v lese zaznamenala 100% poslušnost na píšťalku, přivolání od objektů jejího zájmu (dětí, psů, lidí). V souvislosti s post-petardovým traumatem předvádí umanutost – nechce být v bytě, ale vnucuje se do mezipatra k rodičům, kde je klidná. Když není něco podle její představy, šup a už si to štráduje nahoru. Nejspíš její osobní forma potrestání svých poddaných.
První dny nového, a doufejme i radostnějšího roku, se rozbíhají. Áááá, první stěžovací mail od páníčka má datum 6. ledna: „Zase si dotáhla župan na rozkousání. Už v sedm ráno hlídala venkovní provoz. No, je nesnesitelná. Roztrhala poštu. Vynáší boty. Honí kosy. Tahá papíry se stolu. Hází mi chřestítko do klávesnice. Vypustila chemickou bombu - hledal jsem ho (hoví..ko) na zahradě asi dvacet minut k likvidaci.“
8.ledna připisuji do deníčku: 100% úspěšnost poslušnosti na odvolání píšťalkou a chůze u nohy bez vodítka. Má ze sebe velkou radost, když se jí povede chvíli jít pomalu. Po pochvale vyhodí vesele zadečkem a odvlaje si po svém. Poprvé si nenechala „nadávat“ od protivné teriérky a vjela jí symbolicky do kožichu.
13.1.
Přírodní pohroma na návštěvě… aneb setr v paneláku. Radostně máchala ocasem, až ulomila skleničku na šnaps. Čistým řezem. Rum se vylil do talíře. Z obložených chlebíčků se rázem staly potápějící se bárky. A těch se dožadovala. Myslím, že to nebylo salámem, ale tím rumem. Jak si někdo nehlídal skleničku, měla v ní sosák. Nezáleželo na obsahu – brala všechno: víno, pivo, rum, slivovici.
Manýry nebo se jí něco nezdá? V noci přechází po bytě, chce ven, i když na záchod nepotřebuje. Usíná až k ránu a pak prospí dopoledne.
Nosí poštu jako listonoš a důležitě se u toho tváří. Má zodpovědnou funkci.
16.1.
Další stěžovatelský mail: „Bea mně vytáhla sváteční botu. Nechápu, jak ji naplnila vodou, jak se jí podařilo do boty hodit shnilé jablko. To celé během dvou minut.
Když jsme šli z hospůdky, potkali jsme dvojici s nějakým svalnatcem. Vypadal jako malý labrador, ale asi to bylo tvrdší plemeno. Páníci říkali, že před nimi všichni prchají s psíky v náručí. Jejich pes skákal i po mně a choval se i k Bee. Ona k němu ne. Předváděla její rituální pranice, na které je zvyklá od smečky. Přistoupil na ně. Bylo jim hezky.
30.1.
Páníčkův noční melduňk: „Chodili jsme. Venku byla v 23,30, 02.30, 05.00, 07,30. Teď spíjako dudek. Nepustil bych ji, ale plynovala, tak jsem se bál průjmu. Zase budu přes den klepat špačky. Dvakrát jsem ji lehce vyplísnil a ona si nakonec lehla vedle mne. Bohužel jsem ale více nachodil, než naspal. Ted ten krp zrzavej spí.“
… Střípky z února 2014
Páníček píše: „Už zase řádí, sviňa zrzatá. Ukradla mi od každého páru bot jednu. Teď přišla a jednu ukradenou bačkoru vrátila. Dokonce vedle té levé, co zůstala. To je svízel. Snědla půl kila srdíček.Půlku tvarohu. Suchý plíce. Škrholky. Kočičí škrholky - trochu. Pak šla ven, myslel jsem, že pozoruje kosy. Asi za 20 minut jsem vyběhl, kde je. Ležela ve sněhu a chroustala morkovou kost. Doufám, že nenastydne.“
Miminko má úchylku - pořád se válí ve sněhu. Jako jediný pes ze všech ve smečce je mokrá a špinavá. Ale ostatní včetně Falca se to od ní úspěšně učí.
11.2.
Jdeme do puberty? Poslušnost na bodě mrazu, povelům se vysmívá. Vždycky si najde zajímavější činnost než poslechnout. Začínají ji rozčilovat veverky. Na nesympatické feny vrčí, nenechává se zaplašit (krouží okolo, když je má jejich páníček na vodítku). Paní nesla kytičku zabalenou v papíru, vypadalo to jako velký klacík. Přesně tak to pochopila Bea. Zvesela jí běžela naproti a jala se přetahovat o klacík. Kytička (snad) přežila. Paní (snad) neskončila na psychiatrii.
13.2. a to znamená: Bea slaví 1. narozeniny. Dostala i spoustu narozeninových přání od lidských kamarádů přes fcb:
Daniela Šimková: S Jessy prejeme hodne zdravi a at se vam obema dari skvele!
Hana Bočková Všechno nejlepší Beautinko!!!
PS: Marcel, vy jste majitel, jakého by si přál pro své odchovánky určitě každý chovatel!!!!!
Klára Chlupatá Ještě alespoň 15x tolik A hlavně zdraví!
Radka Dolegovská Spoustu dalsich vylomenin prejeme Beautince a panicce pevne nervy
Veronika Lokvencová milá Beo přejeme tobě i tvé paničce spoustu nádherných let plných zdraví radosti a skvělých psích kámošů
Honomichlova Klara Krásná,úžasné bambulko Přejeme ti překrásný život s paničkou a psíma kámošema....
Veronika Volská Tý jo, to to letí, to není možný, že už je té slečně rok. Přejeme Bambulce všechno nejlepší!
Anna Sirmaiová Vsechno nejlepsi Beutince. Hlavne spoustu dalsich lumparnicek, ktere potesi i panicku
Jájík Jeckyllka Hlavačíková všechno nejlepší PIRAŇKO
Lenka Smile Szewieczková VŠÉÉÉCHNO NEJLEPŠÍÍÍ SÉGRA!! Tvůj Smajly
Barbara Lehrmund Krásné narozeniny a mnoho štastných chvílí přeje Barča a Beky
Monika Malenová kouzelný narozeninový den :-)přejeme hlavně zdraví. hodně dárečků.....lásku
Jana Korvasová všechno nejvíc nejlepšejší přejeme s prticí
Janička Čoudková Krásnééé narozeninky přeje Agátka a já
Jana Sochorková Hodně skvělých vycházek s "maminkou" a kamarády, ty nejlepší odpadky po cestě a žádné výcvikové snahy, to Ti přeju já!
Lenka Benešová Bambulko všechno nejlepší k narozeninám , lotroviny vymýšlej jen ty veselé - hodně šťastných chvil s paničkou
VŠECHNO NEJLEPŠÍ BEAUTYNKO, atˇ je z tebe stejný pašák jako tvoje psí mamka, tatˇka, babí a vůbec všici..... a atˇ"mamí a tátovi" dvounohým, děláš jen a jen radost........ ! Od toho také správní irští setříci na světě jsou...... Krásné narozeninky !!!! Gita a táborská smečka .......
Děkujeme všem kamarádům. Gratulace jsem jí poctivě přečetla, měla radost.
Dáreček ráno dostala i od Barunky z nebíčka: chvilku padal sníh, který má Bea tak ráda. No a odpoledne ji čekala narozeninová párty s kamarády – irčanky Connie a Jess a border komando včetně Smajlíka. Páníček: „Oslavenkyně vytvářela asi hodinu po Tvém odchodu ještě smutné obličeje. I naši se báli, jestli je v pohodě. Bylo jasné, že těžce prožívala loučení se smečkou a paničkou. Jako teda spát se jí vůbec nechce. Míček i kopýtko si nosí. Pochopila, že jsou to dárky.
Jednoročák si asi myslí, že když k narozeninám dostala známku na obojek s telefonním číslem pro případ, že by se ztratila, tak to musí nutně vyzkoušet. Poprvé vzala šmíra dost daleko od nás, tak na 2 minutky. Nechce se mi věřit, že kvůli srnce. Nebo kvůli po stopě letícímu bráškovi Smajlovi. Možná tam v dálce nahoře v kopci cítila nějakého velkého kamaráda. Neřekla to. Ale i po návratu ji to tím směrem stále táhlo. Šla tedy na vodítko.
Z hromadného venčení po zablácené, ale krásné trase na rybník Velas 15. února si přivodila problém s packou. Nemohla na ni došlápnout, ale než jsme se rozjeli na veterinu, podvrknutí nebo zhmoždění odeznělo.
V lese se brouček osamostatňuje. Lape po stopě a krouží už dost velké distance mimo můj zrakový dosah. Jak páníček podotkl, Bea čím dál více „Barborkovatí“. Začíná mít možná určitý komunikační problém, tedy lépe řečeno problém s určitým prostředím - styl - kouknem a jdem jinam. K Faunovi už nechce, ale už o půl šesté mne hnala na Jednotu. Tam byl Max a ona jej má ráda, ale bojí se jeho velikosti. Tak to řeší tím, že skáče páníčkům do náručí. Jedné studentce skočila do klína a trochu ji poslintala. Nabídl jsem ručník. Studentovi skočila na klín poté. Začal hokej a góly. Zařvali goooool a ona se vylekala. Už jsem ji nebyl schopen uklidnit. Bála se toho řevu - chápu - bylo to jak o převratu. Tak jsem ji odvedl domů. Ted kňučí, že chce ven. Tak jdu….
21.2.
Zvláštní setkání. Zcela náhodné. V hospůdce potkala lidi se španělským chrtem. Všichni jsme se předtím, opět zcela náhodně, viděli s Bárou a jejich minulým psíkem. Navíc Bea se s tímto chrtíkem už jednou potkala, a to v lese, při toulkách na Ottovu výšinu.
23. února je datum, které si také můžeme vyznačit červeně. Poprvé se nechala strhnout starší irskou kamarádkou Connie. Ta jí ukázala, jak se na rozlehlé louce dají krásně honit koroptve. Takže jsem byla svědkem náhlého zatemnění mysli a naprostého vyrajcování k nepříčetnosti. Connie se po chvilce nechala odvolat, ale Bea byla jak neřízená střela. Byla tak rozhicovaná, že šla po všem, co se hnulo. Odneslo to hejno slepic volně se potulujících na oné louce. Nebylo v mých silách upoutat její pozornost. Ani hlas, ani píšťalka. Když jsem jí zkřížila dráhu, ještě víc se do toho pustila. Asi po 2 minutách jsem ji vkleče odchytla, když si to v trysku nasměrovala na mě. Bylo to docela knap, protože chlap, co mu slepice patřily, vypustil na nás vlčáka. Naštěstí jsme stihly odběhnout včas. Požádala jsem o nějaké „setří figle“, jak zaujmout její pozornost a odvolat ji, paní chovatelku Věrku, protože její manžel je myslivec a s Bey sestrou Birdy pracuje. Odpověď Věrky mě rozesmála: „Manžel cvičí Birdy na zkoušky. Ale zrovna včera mu také v lese zdrhla. Vrátila se za půl hodiny. Byl na ni tak naštvaný, že řekl, že jí koupí elektrický obojek….“
Beušky fyzická kondice začíná být opravdu kvalitní. Od rána blbne na zahradě, dopoledne jednu prochajdu, odpoledne další hrátky v lese, večer třetí prochajda spojená s hrátkami s hospodskou kamarádkou kokřicí Bárou. Za celý den si ani nelehne. Po únavě ani památka, což dokazuje i z legrace vyřčená páníčkova věta: „Příště na procházce neseďte na lavičce a trochu běhejte. Ona je pak večer odpočatá a chce řádit. Zpráva s časovým údajem krátce před půlnocí: Skočila do rybníčku. Teď vyvádí venku a štěká. Když otevřu dveře, okamžitě vynáší na zahradu inventář..“ Marně si dokáži představit, jak to dělají lidé se setrem v paneláku.
Také začátek března se odvíjí podle stejného scénáře. Čili: volné prostranství = šílenství. Lítá jak pometlo sem a tam, honí vše, co se hne, snad i vzduch. Je nejvyšší čas začít systematicky pracovat na změně jejího myšlení. Že je sice lovecký pes, ale lovit nemusí. Posloužil nám k tomu týden od 5.3., kdy při absenci páníčka nastolila maminka baby-sitting a dovolenou využila ke společným akcím. Program byl pestrý, každý den nějaká příjemnost pro Beautynku – psí kamarádi ze smečky každý den, dlouhé túry po okolí. První vyplašení srnek. Nebylo to tak děsivé, nezmizela z dohledu, ale po pár stovkách metrů je nechala odběhnout a vrátila se ke mně. Byla trochu překvapená, že před ní prchají. V dalších dnech jí to bohužel došlo a brala to jako fajn srandu a zábavu. Což se mi taky vůbec nelíbí.
Tuhle kratochvíli si nejraději užívá se společnosti kamarádů. Zvlášť Smajlík a Dancík jsou dobrými vzory. Jak je s nimi, ráda se k nim přidá a já si na píšťalku mohu pískat jakoukoliv melodii. Každodenním cvičením pracovně nazvaným „STOP HONĚNÍ“ zjišťuji, že pokud je pouze se mnou, reaguje výborně. Přivolání, odvolání, žádný problém. Když propásnu moment, kdy zachytí pach, Bea odskočí, ale na volání či pískání se po krátké chvilce vrátí ke mně. Běda, když je s kamarády. To začne machrovat a předvádět se, co všechno umí. Tu a tam holt skončí na špagátě. Čeká nás dlouhá, trpělivá, mravenčí práce….