Jdi na obsah Jdi na menu
 


Květnové střípky

3. 6. 2015

Letošní květen k nám je, co se volna týče, přívětivý. Dvakrát prodloužený víkend, to se rovná velkým celodenním výletům do přírody. Beauty si moc užívá a občas jsem z ní udivená. Jako třeba při brouzdání pole u Přílez, kdy jsme z odpolední siesty vyrušili srnce. Z ničeho nic dusot, jako když pádí dostihový kůň po dráze. Ještě jsem se stačila otočit a dokonce ho vyfotit. Bea ho nepostřehla. V tu chvíli čučela se zájmem na pidi ptáčky, jak poletují těsně nad loukou. Za minutku ucítila jeho pach a rotovala po stopě, kam až jí dlouhé vodítko stačilo. Vypátrala místo, kde ležel a kudy upaloval k lesu.

3.5.

Uspořádali jsme první varsko-pražské setkání setrů. Začalo to nevinně – k fotce Bey a Connie na facebooku ve skupině Irský setr přidala Verča Štěchovská z Prahy-Jinonic fotku své zrzavé krásky Anežky, která je sestrou Conninky. Zahájila jsem pátrací akci a daly jsme se do čilé korespondence. Po několika málo dnech bylo ujednáno – holky přijedou na seznamovací procházku. Sešlo se nás šest: Bea, Connie, Jessie, Izzie a nové kamarádky Anežka (Cullen Charlote od Rakovské tůně) a tříletá Bára patřící Verunky mamince. Nikdo nepochyboval, že jsou to sestry – stejně nesená oháňka i pohyb. Anežka je oproti Connie robustnější. Seznámení proběhlo přesně tak, jak je u setrů zvykem. V naprostém klidu a zájmu. Očmuchat… a hurá, pelášíme za dobrodružstvím. Anežka se drží paničky, moc daleko se od ní nevzdaluje. Ale my se nevzdáváme… jestli holky přijedou častěji, ty zdrhačky ji taky naučíme… Stejně jako jsme to slušně naučily kdysi poslušnou Connie. Connince se ségra a prochajda natolik líbila, že opět odmítala odjet z lesa, o čemž svědčí zpráva od paničky: „Tak jsme zase pěkně bojovaly u auta. Nechtěla tak děsně, že mi málem vlezla až na hlavu. Byl to boj.“

Na radu Zuzky, která se snaží uklidnit doma jejich prudící Izzie, jsem zkusila psycho hry. První, vaječný obal a v něm dobrůtky, hned rozcupovala vzteky. Asi jako co blbnu a nedám jí je rovnou z ruky. Tak jsme zkusili dát misku na pivo dnem nahoru, aby ji otočila, aby do ní dostala nalité pivo (od jisté doby Bee kupujeme nealko pivo, pije jak duha). Ta mrcha si našla fígl. Po lině to nešlo. Tak si ji nakopla na koberec a tam drápem otočila. Takže už má skoro třetinku černého Arguse v sobě (za odměnu). Hry ji baví a nejvíc ty, při kterých se hraje o pivo.

4.5.

Tak jsme v rámci focení koní na ranči Vránov u Sokolova využili návštěvy v psí psychologické školičce. Abychom se odnaučily stopovat srnčí prdelky bez dovolení. Falco i Bea jsou Hujeři. Moc se snažili... ale jak přišla řeč na zákaz honění, Bea změnila strategii a raději se mazlila, abych něco zásadního neslyšela a snad na ni nechtěla nějaké fígle zkusit. Paní učitelka Vanda, která v místním útulku a odchytovém zařízení pracuje s pejsky různých povah poradila jednoduše – musíme vyzkoušet, co zabere. Tak, abych byla pro Beu  zajímavější než stopa a zvěř. K večeru jsme ještě cvičily pozitivní hry - vyndavání pamlsků z vajíčkovníku, otáčení misky a "daun". Její myšlenkový pochod vypadá asi takhle: hele, já vím, co bude. Napřed sedni, pak daun. Takže si hned lehnu a tím pádem dřív dostanu odměnu. Stejně ten povel přijde. Takže teď Beu učím zas z lehu do sedu, aby si to neulehčovala. Doma jí to jde, jak když bičem mrská, ale venku, to je jinak…. Žádný povel „daun“ nezná. A když ho musí udělat, tak s velkou časovou rezervou.

10.5. jsem si všimla při letmém projíždění novinek na facebooku na stránce Psí detektiv hledaného setříka. Chudinka… pomyslela jsem si. Asi se ztratil po nějaké naháňce. To je i moje noční můra. Jenže mi začalo docházet, že to jméno odněkud znám… navíc je to dvouletý pes… Vždyť to je Beautynky bráška BARNEY RAY! Čtu dál…. a s radostí zjišťuji, že se výletník v pořádku našel. Píše se na Psím detektivovi následující:

Rádi přinášíme krásnou a šťastnou zprávu! Slova paničky: Dobrý den, ráda bych se podělila s naším příběhem ztraceného psíka. Barney je 2-letý irský setr, který se nám zaběhl při nedělní květnové procházce přírodou. Je to lovecké plemeno a pravděpodobně ho zlákal pach zvěřiny. Docela svého psa kontrolujeme, tak jsme začali volat snad vteřinu poté, co nám zmizel v lesíku z dohledu. Žádná odezva a my se pustili za ním. Byli jsme v místě poprvé a tak jsme ani netušili, že v lesíku, kam pes odbočil, se nachází cesta, která po pár metrech končí poměrně frekventovanou silnicí. Měli jsme strach, že pes cestu přeběhl a tím se mu může něco stát, až se bude vracet. Tudíž jsme kontrolovali i okolí cesty. Volali jsme, pískali, ale nic. Jeden z nás stále setrvával v blízkosti místa, kde se Barney ztratil a druhý se vydal i za silnici směrem k dalšímu lesu, kde s oblibou míří ze spodní louky srnky. Kontaktovali jsme městskou policii a nakonec jsem zapojila i objíždění blízkých vesnic autem, kdy jsem se ptala místních, jestli psa neviděli a aby při případném nalezení kontaktovali policii. Po 8 hodinách jsme už byli vysílení a navíc se setmělo. Nic naplat, nechali jsme na místě alespoň Barneyho deku z auta a jeli domů. Hned po příjezdu jsem začala hledat pomoc přes internetové stránky a našla tím i ty vaše. Zadala jsem inzerát a přečetla si instrukce, co dělat v případě ztráty zvířete. Na to konto jsem ještě kontaktovala přes mail místní myslivecké sdružení a rádio. Protože už byla hluboká noc, rozhodli jsme se další akci ponechat až na brzké ráno. V plánu bylo např. vylepení letáčků o ztrátě (které máte na vašich stránkách úžasné), navštívení útulků a samozřejmě v první řadě opětovná kontrola inkriminovaného místa a okolí. Když jsme krátce po 5 hod. přijeli na místo, kde se náš pes před skoro 15 hod. ztratil, čekalo nás velmi milé překvapení. Sice mokrý, vystresovaný a zmrzlý, ale náš Barney byl tam! Vlastně si ustlal provizorně na staré dece, kterou jsme mu tam nechali. Opravdu jsme byli nadšení, že rady zkušenějších opravdu fungují, protože zanechat deku na místě, kde jste svého čtyřnohého miláčka viděli naposledy, je nápad k nezaplacení. Dana. PS: Teď už si toho našeho tuláka trošičku lépe zabezpečíme.

Když jsem vše trochu rozdýchala, ihned jsem napsala Daně zprávu a korespondence na sebe nenechala dlouho čekat.

Dana napsala:

Děkuji za mail i odkaz na stránky. Moc nás to potěšilo (dokonce jsme objevili na stránce fotku i našeho Bárníka). Docela jsme se pobavili, protože když jsme viděli na fotkách vaší Beautynku, tak se opravdu sourozenci nezapřou. Spoustu rysů mají společných. Věřím, že je velký éro, protože Barney taky. Mám též pocit, že byl i nejdominantnějším psíkem z vrhu, protože se tak i projevoval a tomu odpovídá i jeho "tvrdá hlava". Na druhou stranu je extrémně mazlivý. Defacto skoro neustále (pokud nespí) vyžaduje hlazení a mazlení. Miluje lidi i zvířata. V okolí našeho domu je hodně oblíbený právě pro svojí velice vstřícnou a mírumilovnou povahu. Takže shrnuto: je to velice citlivý PAN pes. Jo a ještě je šíleně ukecaný. Komentuje prakticky vše různými hlasovými projevy. Máte tak pocit, že všemu rozumí. Měla jsem už několik psů před tím, i když jiného plemene a je pravdou, že Barney se vymyká všemu, co jsem před tím se psy zažila. Jinak abych ho jen nevychvalovala… taky začal, jak píšete, sledovat více zvěř a proto se stalo, co se stalo. I když je poměrně velký "lepidlo", stejně se mu samozřejmě původ loveckého psa nezapře, i když stejně jako vy ho k myslivectví nevedeme. Využila jsem Váš nápad a zakoupila mu dnes navíjecí vodítko. Holt vyzkoušíme to, co platí i na jeho ségru. Jinak bydlíme bohužel v bytovce, tak chodíme s Barníkem alespoň každý den na procházky do přírody, kam ho vyvážíme autem. O víkendech se pak dá zůstat venku i déle. Barney miluje vodu. Jakmile je někde nějaký rybník, potok, či řeka, okamžitě je v něm. Taky děkuji za Váš fotografický příspěvek, koukám, že se Beautynka v máchání v bahně vyloženě vyžívá. A je opravdu medvídek. Barney je naštěstí opak. Vodička to ano, sem tam nějaká ta louže, pokud je jakž takž čistá taky, ale bláto obejde a co nás tedy hodně rozesmálo a stále rozesmívá je to, že obvykle, když přijde z venku, tak si pochopitelně minimálně, pokud není sucho, urousá packy. To je celkem normál... ale to, že hned po otevření dveří zamíří automaticky do vany a dožaduje se umytí, to už tak běžné není. Když mu vysvětlujeme, že je má čisté, stejně nedá pokoj, dokud mu je neopláchneme. Mimochodem mezi prvními věcmi, co se naučil, bylo otvírání dveří. Nejdříve od sebe a pak i k sobě. Jediné, co neumí - si po sobě zavřít. Je s ním zkrátka sranda. Škoda, že jste trochu z ruky, určitě by si Barney pohrál a to nejen ze Beautynkou, ale s tou vaší smečkou setrů. S přátelským pozdravem z Klatov Dana Zidan.

Přihlásily jsme se s Beauty na webovém portálu SENOSEC.CZU.CZ mezi dobrovolníky při pomoci procházení luk před sečením, abychom pomohly zachránit mláďata srn, zajíčků, ptáčků. Když se nám podařilo zjistit první místa na Karlovarsku, kde se bude sekat, bylo nám ale oznámeno, že psa nemám brát. Pokud nemá lovecké zkoušky. Bea zkoušky nemá, není ani lovecky/myslivecky vedená, ale má to v genech. Pokud se dostane na louky, pracuje. Automaticky. Samozřejmě by byla na vodítku v prohledávání. Neprošlo to. Jsem asi naivní. Má představa byla taková, že zemědělci oznámí, kdy kde budou sekat a v doprovodu myslivců, kteří by akci korigovali a určovali postup, se rojnice projde loukou a označí místa nálezů mláďat, nechá svůj pach, aby srnka poté mohla malé odvést do bezpečí. Pokud se pes jako pomocník nehodí (určitě vystaví nález v trávě lépe než já), je o minimálně jednoho ochotného dobrovolníka méně.  

13.5. si Bea odbyla premiéru v psím salónu. Potřebovala trochu zredukovat její mamutí kožich. Neuvěřitelné, kolik z ní bylo odpadu!!! Ne srst, ale vlna, jak z ovce. Po zákroku vypadá snad o kilo lehčí. Přežila paní kadeřnice, Bea i já. Občas mi skákala do náruče, když jí stříhala pacičky. Ouuuu maminko mě vraždí! Drobný zádrhel nastal po stříhání. Místo slíbené 12°C Plzničky jí paní kadeřnice nabídla jen piškot. Na příště prý ale jednu dá dopředu chladit. Přijdeme zase…

14.5.

Nevím, jestli Beu ještě vezmu k psímu kadeřníkovi. Tím, že teď nemusí nosit zbytečnou váhu, lítá ještě bláznivěji, než předtím. Ale abych pořád jen nenadávala, tak ji musím pochválit za poslušnost. Jestliže o dva dny dříve mi pláchla od jedné nohy skrze druhou pryč do lůna lesa, tentokrát vydržela povel NOHA i podél její oblíbené útěkářské trasy. Navzdory tomu, že Connie byla daleko před ní a chystala se k nenápadnému úprku. Akci kulový blesk předvedly holky, když konečně slyšely VOLNO. Na trasu, kterou nuceně přešly v kroku kvůli nám, se samozřejmě vrátily a udělaly si svůj okruh s ještě větším rozptylem – Tři kříže, Ottova výšina, oblíbený svah jižák. Vrátily se k nám z úplně jiné strany.

17.5. po roce opět pokořena rozhledna na Dyleni. Na poslední velké křižovatce turistických tras naše zkušená turistka automaticky zahnula na poslední vrcholové stoupání do areálu. Že by si pamatovala loňský chleba s domácím sádlem, škvarky a pivo v kelímku?

Hrajeme pravidelně hry – dobrůtky zabalené do ručníku, hledání v misce mezi zmuchlanými novinami, lovení mňamek z plastových kelímků. Alkoholik přitvrzuje – už jí kupujeme pouze nealko pivo, protože je schopná vychlemtat půllitrovou lahev najednou. Dobrou zprávou je, že váleček úspěšně a zjevně hubne, zatím bez nastolení redukční diety.