Jdi na obsah Jdi na menu
 


Listopadové střípky

31. 12. 2015

Listopad v takové podobě, jaká zatím je (čili teplo), by byl úžasný. Přeje nám a my můžeme víkendy trávit na túrách v přírodě. Bea načerpala energii na silně pozitivním místě nad Kamenicí u Sokolova - u kaple sv.Máří Magdaleny, ale vzápětí o ni přišla, když dostala elektrikou od ohradníku. Myslím, že pokud bych použila elektronický obojek, stačilo by jednou a byla by nejposlušnější pes na světě... ta kvičela.... a skákala pro záchranu do náruče. Nevídaný jev - dnes byla opravdová divočina kolem Kostelní Břízy. Na cestě, kam lidská noha moc nevkročí, se kolem nás prohnal jelen a pár minut poté stádo srn. A Bea zůstala na povel NE na místě a čekala, co bude dál. Chápete?

Existuje něco, co psům nechutná? Zrzavá popelnice mi vyhlásila krmnou válku. Čajzla 2 vařené mrkve, co měly skončit v polívce, a tvářila se, že má buřta. Do pelechu si chtěla odtáhnout chleba, co mám připravený do práce na svačinu. Nabourala se do pytlíku s cappuccinem a je celá oblepená. Ouuuuuu. Podotýkám, že má v sobě regulerní večeři - králičí maso se zeleninou a kuřecí krčky. Sušené plíce …. To je taky něco …. Cítí je a kvílí…. Hrajeme hru na trpělivost – odložím někde plíci a bez dovolení si ji nesmí vzít …. Zatím vyhrává můj zákaz….

5.11.

Dnes mě posadila na zadek - nejen, že se vracela z toulek brzy, šla většinou po cestě s námi, zatím co Connie vlála po lese. Když se obě vydaly na rychlý úprk do svahu a já cvičně zavolala, nechala Connie na útěku samotnou a vrátila se ke mně. Byla dnes na jedničku. Práce s ní se vyplácí, mění se v úžasného parťáka a přitom si zachovává setří manýry. I na víkendových výletech je dokonalost sama – poslušná, v rámci možností „rozumná“. Nehoní ani srny, ani cyklisty, ani turisty, jen kolemjdoucím šacuje kapsy, jestli by tam nebyla nějaká mňamka.

Když rozebírám krmení s Renčou od Kiminky, zjišťuji, jak jsou holky přes jídlo jiné:

BEA - Kdo nevidí, nevěří. Má misku plnou zeleniny, vlákniny (Psyllium), začínám jí pomalu dávat vařené brambory na zaplácnutí, přidávám sušené plíce, co nejdou na tloušťku... a ona pořád ječí hlady, vrhá se po všem, přitom je to cvalík, fuška ukočírovat dávky, aby nepřibrala... Denně se snažím jít na 400g masa plus zeleninu. Kdybych se měla řídit tím, jak se chová, už by dávno praskla z předávkování. Bea je schopná po slupnutí žrádla i 2 hodiny v kuse řičet, že chce nášup. Když to vydržíme, hrozně se urazí, praští sebou, mručí, vzdychá, mlaská a vzteky usne. Na chvíli je pak klid. Ovšem nesmíme vstát, jít do lednice nebo skříně, něčím zašustit. Vyletí a ječí nanovo. Máme to jako nekonečný seriál na pokračování - každý den jeden díl. KIMI - to je fakt neuvěřitelné,  já se do ní snažím cpát denně 800-1000g, vařím vývar, aby mi jedla přílohu se zeleninou, no úplně opačné obstrukce než ty, jsou to vážně extrémy.

17. 11. Dustin, náš polobrácha z tátovy strany, získal od Českomoravské kynologické unie titul Český šampion (a o měsíc později byl uchovněn…. ale to předbíhám).

Chvíli jsem si pohrávala v hlavě s myšlenkou, jestli Bee neumožnit využít její vrozené geny pracovního psa. Vidím, jak nadšeně pracuje, když ji posílám jako zpestření venčení hledat myšky, veverky, dobrůtky po lese. Ochotně se dá strhnout ke všemu, co jí vymýšlíme. Je tak ráda chválená!

Naši kamarádi Tom a Zuzka byli s Izzie v Kolíně u paní cvičitelky ohařů. Tak referovali. A měla jsem ještě větší dilema. Na jednu stranu perfektně vycepovaný pes je super, ale ty podmínky, které by Bea musela podstoupit. To bych jí nemohla udělat, že ji odříznu od jejích zrz kamarádek. Museli bychom přestat s vycházkami ve smečce, pořád ji zaměstnávat píšťalkou, povely, nesměla by prostě sama udělat svévolně pohyb. Nemám to srdce jí vzít kamarádky, oni jsou spolu šťastné, hrají si jak štěňata. Bea je ale čím dál víc "závislá" na nás. Hodně se mění - klidně nechá na úprku její kámošky a zůstane se mnou na cestě (jasně, že ne vždy, někdy letí holkám pomoci). Ale vrací se zpátky většinou jako první, stává se nejposlušnějším setrem při venčení. Snažím se, abych byla zajímavější než holky, co svévolí prchnout do éteru (pomáhá mi k tomu i fakt, že má takový apetit a hlídá si moji kapsu s odměnou). Kdybych ji dala do loveckého výcviku, musela bych pak v tom pokračovat a myslivec já nejsem. Jsem turista. Kdybych v ní nechala probudit její pudy, a nedopřála jí práci, chybělo by jí to. Bojí se střelby, kačen, berušek.... nechce plavat, aport ji absolutně nezajímá. Vynikala by snad jen v hledání lidských hov.... Mám pocit, že vůbec nejšťastnější je, když jedeme autem na dlouhou túru v přírodě. Je rozhodnuto. Zůstáváme tedy i nadále lovci – amatéři.

18.11.

Bea je po večeři a teď jsem ji načapala, jak reviduje koš a hledá kilojouly. Potají vytáhla sáček od brambůrek a chtěla se zdekovat. Dnes byly nějaké erupce na slunci či co. Šly jsme samotné a těšila jsem se, jaké to bude poklidné venčení. Omyl. Hned po pár metrech vzala šmíra po cestě. Nereagovala na nic – ani na volání, ani na píšťalku. Pískám, pískám, pískám... a reaguje maximálně straka, která mi do toho kráká. Byla jsem potupený psovod, kterého si vychutnal vítězný vysmátý zrzavý hajzlík. Po dlouhé době jí ruplo v kouli. Určitě to nebyla vina srny, ty po cestě neťapkají. Šacovala jsem to v závislosti s narůstajícími metry na: 1/lidské ho..o, 2/Connie nebo Jessie, 3/dalšího velkého kámoše nebo naopak nepřítele (má jednoho vlčáka a akita-inu). Přilítla rozevlátá, veselá, uchechtaná. Jak viděla můj postoj, zmenšila se do výšky jezevčíka, až byla úplně neviditelná. Moje nervy ruply jako saze v komíně. Sama sobě přivodila takovou drezuru, že byla ráda, když se šlo z lesa domů.

Moje tipy na vyplnění volného času doma nazvala Irča z pohledu Connie psychoterorem a podotkla: No dobrý, ve finále máme přežraný zvíře a prázdnou peněženku. Já bych musela pořídit bundu se 100 kapsami, to by šacovala. Jinak se mi líbí to klubko z rozstříhaných triček, zkusila jsem jí tam schovat mňamky a hledala. Na moje doporučení hledat dobrůtky pod kelímky (tahle hra Beu moc baví) reagovala: Tak jsem koupila kelímky, dala pod ně mlsky. Connie na mě čučela, proč to schovávám. Lehla si k tomu a čekala půl hodiny, než jí to dám. Když jsem to zvedla a zase přikryla, sebrala se a šla si lehnout jinam s výrazem, tak si to sežer debile.

Lije a lije. Ven musíme… takže jsem vyměkla a navlíkla Beu do pláštěnky. Jess se jí hrozně smála... Zželelo se mi toho nebohého zrzka a tak jsem jí vysvlékla a pustila s dovětkem, že se bude chovat slušně, aby nebyla úplně jak čuně. Nechápu, ale poslechla. Šla s námi po cestě, zatím co Jess lítala kolem. Když Jess vyrazila za srnou a zmizela pod hřbitovní zdí, Bea jen stála a čekala, až ji zapnu na vodítko. Dostala milion pochval a větší večeři.

21.11.

První listopadový sníh ve Smolných Pecích ... Bea žádné extra nadšení nesdílela. Bylo ho málo a nešel požírat. Hlásíme úžasnou novinku - 100% úspěšnost při odvolání ze stopy. Mnohokrát odpálila, byla jak granát před výbuchem, ovšem komunikovala dokonale. Na každé slovo, píšťalku, spolehlivě zabrzdila a vrátila se pro odměnu. Pokud bude fungovat zaklínadlo: "Zpátky, bude papůůůů", klidně ho budu používat.

Už jsem otravná, ale..... já se prostě musím potěšit s dalším obrovským úspěchem víkendu. Mimořádně těžká zkouška - v divoké přírodě kolem Těšova (Slavkovský les) zvěř lítala sem-tam. Bea nešla krok v klidu, našponovaná až hrůůůůza. Ale neuvěřitelné je skutečností - kdykoliv letěla za srnou, na zákaz se zarazila, a nechala ji být. Svým chováním (sedla si jak sfinga a upřeně hleděla) upozornila na krásného jelena, který si nás měřil a přemýšlel, co to vidí za postavičky. Podívaná neuvěřitelná.

24.11. Zdravotní komplikace (které souvisí s někdejší prodělanou torzí žaludku) poslaly naši sestřičku Birdy Moon opět na operační stůl. Bohužel se ji nepodařilo zachránit.

Moc mě potěšila slova naší dobré duše a rádkyně Gity Mühlové: Vaše pokroky, co se týče venčení, VELMI pozorně sleduju. Chválím vás (i sebe, že mám zase pravdu). Už jí ty honičky prostě zevšedněly......a o tom to je, honí každý irčan - postupem doby (když to ovšem přežije) nabyde potřebné zkušenosti, a jelikož jsou to inteligentní psi, tak už je pak radost s nimi chodit ven..... U nás Prcek blázní vcelku hodně po zajících, ti jak před ní kličkují - tak to je pro ní jak červený hadr na býka, jinak srnčí už občas i nechá proběhnout bez štvanice a i když - tak se občas nechá připískat a dost brzo se i vrací...... ale ti zajíci..........A je pravdou, že víc psů jeden druhého strhává - proto i když jsem ráda, že by měl snad Prcek kamarády na hraní - společné procházky příliš nemiluju, ono to i svádí, že paničky a páníčci kafraj a nedávaj dost pozor, co psiska vyváděj a malér je v mžiku hotov...... Některému psíku to trvá míň, jiný potřebuje delší dobu, ale když je mezi vámi vztah a souznění, tak pak není nad lepší dvojku.

Našli jsme další sestřičku Bellu Miu. Panička píše: Bella se má dobře. Během dne je na zahradě s vlastním zatepleným domečkem pod pergolou, jakmile jsme doma, bydlí s námi v domku a jako asi většina domácích mazlíků spinká na svém vlastním gaučíku v ložnici. Je moc hodná, tedy až na ty lítací vycházky. Poslouchá podle toho, jak se jí chce a jak se jí to hodí. Jen musíme ty vycházky občas omezit na chůzi na vodítku, protože má dysplazii kyčlí, sice jen 1. stupen, ale loni na podzim trochu kulhala.

29.11. První adventní neděli jsme strávili s našimi setřími 2- a 4nohými kamarády na společné procházce v lese. Přes nevlídné počasí se nás sešlo 11 irčanů, 1 červeno-bílá setřice, 1 flat coated retriever, 1 border kolie a 1 jorkšír. Klobouk dolů před těmi, co přijeli na otočku venčit z Prahy a Plzně! Karlovarská smečka se rozrostla o dvě nové tváře. Boomer Happy Trix (jeho maminka Alison Happy Trix je sestřenice Bey) se sešel se svou sestřičkou Beckie. Náš polobráška Dustin, namachrovaně se tvářící díky čerstvému titulu Český šampion, nebyl jediným V.I.P. účastníkem. Veleúspěšná plzeňská chovatelka Renáta Rokůsková z CHS Artegerd přivezla tříletou irskou červenobílou setřici Tesy - Caispern Tuscanoru. Vícenásobná šampionka (Český junior šampion, Český Grand šampion, Slovenský Grand šampion, Rakouský šampion, kandidát na mezinárodní šampionát C.I.E, C.I.B, 6x BOB, 11x BOS, 11x CACIB, 2x res. CACIB, 6x CACA, 10x CAC, 3x CAJC, Národní vítěz, CAC ČMKU, BIS IV. dorost, BIS 3 a BIS 4 štěně, ZV 1.cena (217/228), FCI pracovní certifikát) by se v příštím roce měla stát maminkou.

30.11. Převážení: stav neměnný (31,55kg). Žádná sláva, ale důležité info, že dávky masa nepřeháníme. Vyprázdněné anální žlázky (tanec po ordinaci… Bea nesnáší jakoukoliv manipulaci u ocasu). Postřeh páníčka při uklízení „odpadků“ na zahradě: masová (barfová) strava je opravdu dovedená k dokonalosti. Bea produkuje hygienické bobky, i s obalem (to bude tou vlákninou a lněným semínkem).