Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prosincové střípky

4. 1. 2016

Prohlížím si fotky poslané Romčou, majitelkou Atyly. No a po kom má asi Bea tak ustarané pohledy? Když vidím tatínka (ten prý se taky tváří, jako když neumí do 5ti počítat). Naučila se tisíc variant obličejů a používá je podle potřeby.. vždy v pravou chvíli.

Co se týče piva, mám také jasné vysvětlení od Romany. „Tak to pivko to má po babičce Melody.....to byl správný alkoholik, ta pila opravdové pivko, borovičku, vínko, cokoliv alko......to zdědila i Růženka (Electra Ruby)....byla jsem s kámoškou v kempu, nalily jsme si vínko a když jsme si chtěly ťuknout plastovými kelímky, měly jsme je prázdné.....při dolévání jsme zjistily, kdo v tom má prsty, tedy tlamičku.....Růža se hned ponořila do čerstvě naplněného kelímku....to jí byly 3 měsíce.....alko má ráda dál....“

 

Puberta si dává teď přestávku. Je skvěle odvolatelná. I když odpálí za stopou se svou zrz kámoškou, poslechne. Tak ne. Všechno je jinak. Moje spokojené výrazy o dokonalosti a poslušnosti vzaly brzy za své. Další den, když viděla důru kámošku Connii a záhy druhou důru kámošku Jess, jen, co jsem ji já pitomec pustila z vodítka (aby se jako přivítaly), práskly všechny do koní a tradáááááááááááááááá, viděly jsme jen tři neonová světýlka švunk sem-švunk tam.

 

Neúnavné hladové zvíře mi opakuje pořád dokola: jsem vyběhaná.... unavená... chci kilojouly. Vydrží pokňukávat dost dlouho. Když jí vynadám, že je jak sud, sklopí hlavu a nahodí výraz ala tatínek: „Nechápu to příkoří, které se mi děje. Moji slouhové snad stávkují?“

Skvělá hračka pro loveckého psa od kamarádky Lucinky - míček s hlasem kachny.... ovšem lovec Beauty se toho bojí. Jak míček vidí, kráčí znechuceně pryč.

 

5. 12.

Další výlet do sbírky veselých. Machýrek machroval, že prožene lesní zvěř... byla na pérkách, ale od každého nekalého úmyslu se nechala vždy odvolat. Až natrefila na dva tažné koně. To zděšení! Koně v lese? Mají být ve stáji nebo ohradě, kam na ni nemůžou. A tihle navíc buráceli řetězy a dupali. Schovala se do jehličí a plakala, že se bojí.

Hláška roku: Renča z venčící smečky si z porodnice dovezla domů prcka a píše: „Kiminka byla boží, ona toho bráchu vystavila jako nikdy žádné zvířátko. Pak se urazila, ale zvědavost jí nedala. Olízala ho a vůbec ji celý zajímá. Pomalu měkne. Je skvělá.“

 

12. 12.

Při túře po Kozích horách jsme se nečekaně namotali do honu, mezi myslivce. Pěkná partička.... zrovna se u ohýnku občerstvovali a nejen buřty... Zůstal po nich čerstvý chudák, žaludek plný sotva natrávené trávy. Na řadu tedy přišla okamžitě reflexní vesta a svítící obojek. Bez úhony a s poslušnou, i když nadrženou Beuškou, jsme se navrátili bez broků v zadnici.

Madam po dlouhé době perlila - měla výjimečně běhavý den. V jednom případě hnala srnu od Goethovky se srázu k hájence u zahradnické kolonie. Jen jsme s Irenou pozorovaly modré a zelené světýlko.. rychle se vzdalující a ječící. Pak potkaly ještě Jess a s tou šla nějaká mladá fenka oříška, kterou Bea začala odhánět pryč. Fenka to naštěstí vzala jako hru a lítala a provokovala. Nesnesla jiného nováčka v mini partě. Sobeček.

 

19.12.

Vánoce pro opuštěné pejsky a kočičky - veselá krásná akce útulku u přátel na ranči Vránov za Sokolovem. Bea se chopila role uvítacího výboru a nevynechala s pozdravem a hraním žádného psíka. Ovšem jakmile dorazili její zrzaví kámoši Izzie a Caspar, bylo všude zrzavo... to pěkně rozjeli po celém areálu. Zúčastnila se několika úkolů - nejlépe jí šlo hledání dobrůtek mezi míčky, to má natrénováno domova. Horší už to bylo s její trpělivostí s náročnějším úkolem – vyndat pamlsek ze šuplíčku. Jeden se jí povedl, ale ty ostatní rozházela. Kdykoliv se mi ztratila z očí, věděla jsem, že zaparkovala u někoho na stanovišti, kdo měl u sebe pamlsky. Připravila mi jedno z velkých překvapení - překonala strach z tunelu a proběhla jím. "Zavřu oči a mažu za mámou". Díky rozvášněnému Casparovi se naučila rovnat dotěrné chlapy.

 

Začínají nás zlobit rachejtle. Po městě už jedině na pevném vodítku, jak to někde bouchne, Bea odskočí, nadskočí, podskočí… a pokouší se sublimovat. Nechá se ukecat ke klidnému pohybu, ale má tendenci táhnout někam… pryč. Je pěkně nečitelná. Někdy si rány vůbec nevšimne, někdy chce okamžitě zmizet a nevnímá přivolání.

Na Štědrý den se Bea vyřádila v plašení holubů a měla výlet kolem měsíční krajiny u Královského Poříčí, bohužel zpestřený střílením nevím, zda myslivců nebo hlupáků petardy milujících (proto byla na kšírkách a vodítku). Na statku Bernard se utkala s divokým ochočeným prasetem - toho se tedy moc bála. Tak to odnesly slepice - ale v dobrém, štěkala a skákala na plot, že si s nimi chce hrát.

 

27.12.

To je ale náhodička! Loni přesně v tento den jsme měli setří lesní mejdan v počtu 10 zrzků. Letos jsme se zlepšili a na poslední procházku přijelo 13 zrzků. Akce vznikla náhodně, kdy jsme si řekly, že s Connie a Izzie půjdeme shazovat vánoční špeky. Facebook je mocný nástroj, takže se o našem úmyslu dozvěděli mimovarští setří kamarádi a nelenili. Přijeli z Ústí, Prahy a Plzně. Tentokrát to bylo divoké, veselé. Jednak neustále dokazovala Bea a Connie, že jsou v lese šéfky a nebyla chvíle, kdy nepláchly. Naparovat se začal náš krasaveček Falco a dělal ramena na ostatní kluky (Dustin, Argo, Malvin). Jak se rozjel, tak provokoval i holky. Občas páníčkové museli zasáhnout, aby zůstalo jen u slovních svalů kolem tlamy.

 

Začíná zase trochu nabírat, vypadá to, že s koncem roku přijde konečně zima. Špeky jí nechám na zatopení, ale zjara půjdeme tvrdě proti kilům navíc. Špekatá není jen zrzka. Když nás při odpoledním venčení míjela doslova vyžraná srna obřích rozměrů, Bea zůstala na FUJ na místě a sedla si. Přemítala, co to proběhlo. Zavanul vítr a do trasy vyběhla Jessie. Samozřejmě ji s sebou stáhla i přes mé trapné zákazy. Naštěstí Bea reagovala na píšťalku a během dvou minut se vrátila.

 

Koukáme na spící Beu, která ze snu mlaská a asi tahá cecík. Napadlo mě, jak si mezi sourozenci vedla? Průbojná nebo odstrkovaná? Chovatelka Věrka mi to vysvětlila: „V koutě určitě neseděla. Vybírali jsme ti spíše nějakou akční hrdinku.“ Tak se usmívám a uvědomuji, že hrozně rychle vyrostla z té malé voňavé kuličky, kobyla moje naducaná.

 

Blíží se Silvestr … Co k tomu dodat? Období vzteku a nepohody. Vinou primitivní zábavy v práskání petard je i Bea znechucená. Bojí se a nechce moc na procházky. A když i les je pro ni spíš trestem, než radostí, je to hodně smutné. Dle letošního vytrvalého vytváření nepochopitelného kraválu ze všech koutů města můžu konstatovat jediné – národ evidentně degeneruje a hloupne. Na vojnu nebo do války s milovníky bombiček! By je to brzy přešlo. Nedá se nic dělat, než to celé přežít bez větší újmy na psychice… a povětšinou na špagátě. Bezpečnost je prvořadá. Tož, vzhůru do dalšího roku, doufejme, že jeho příchod někteří slaboduší nebudou slavit až do léta.

 

Tento rok byl smutný odchodem tří kamarádů v zrzavé kůži – CANDYHO Mahagon Dream, naší sestřičky BIRDY MOON a příbuzné z tátovy strany ANNIE Mahagony Paw. Vzpomínáme na ně a přejeme si, aby v následujícím roce byli všichni zrzaví uličníci zdraví.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA