Říjnové střípky
Je na čase nechat Beu opět převážit. Zdá se mi, že tu redukční dietu přeháním. Jak si mám jinak vysvětlit, že se na salátovou okurku těší tak, jako bych jí před čumákem mávala biftekem?
3.10.
Vzala jsem Beu zase na závody do Nebanic u Chebu. Nevěřili byste, jak mě v uchu lahodily poznámky typu „Ta je tak poslušná a klidná a vůbec neblbne jako setr“. Opravdu se chovala celý den dokonale a čekala jsem, čím se mi pomstí, když zase fotím koně a ne ji. Pomstila se. Našla si výživný kobylinec (koník měl asi závodní stres a tudíž průjem). Bea se v tom blevajzu nejen celá vyválela, ale také si ďobla, takže se doma doslova zblila jak amina. Pokusila jsem se ji donutit smýt ten smrad v Ohři. Radila jsem jí, ať nechodí na místo, kde je hluboká propusť. Kdepak, dáma byla chytřejší. Na just se tam vydala – a už jsem viděla nejen stříkající kapky. Zahučela tam až po hlavu. Vylezla úplně mokrá. Celou hodinovou přestávku mezi soutěži jsme využily k lítání na louce u areálu, aby trochu uschla.
4.10.
Další z veselých lesních procházek byla plná překvapení. Téměř polovina z 16 zrzavých účastníků byli noví kamarádi a několika případech také příbuzní Beautynky z tátovy strany. Karlovarská odnož ve složení Beauty, Connie, Jessie, Izzie, Bunney Honey, Candy + Elvis Mahagon Dream poznali pražské zrzavé kožíšky Tess, By Sheila Happy Trix, Rita Jokran (polosestra, táta Atyla), Claudie, Sofie, Baileys + Bety (Beatrica Renas) Mahagony Paw (Bey tety), Baileys Stella a Angelo. Okružní procházka s vrcholovým stoupáním na Goethovku, kde nás Bětka posilnila výborným bezinkovým likérem, se protáhla na více než tři hodiny. Všichni jsme si to náležitě po setrovsku užili. Atrakce to byla i pro kolemjdoucí, kterých naštěstí moc nebylo. Náhodný protijdoucí pár s chlupatým psíkem (toho mačkal v náručí) řval, jak když ho na nože berou, když viděl letět tu hordu přízraků. Vůbec se jim chudákům vyplašeným nedivíme. V tu chvíli jim asi bylo úplně jedno, že jsme volali „Nebojte, oni jsou hodní a nekonfliktní“. Někteří si smečku fotili, druzí procházeli a mumlali si pro sebe: „Někdo vidí hordu bílých myšek, já vidím setry. Ale opravdu jsem nic nepil….“ Největší přerod předvedla pražská Rita Jokran (mj. naše polosestra), která se ze setra polního stala setrem lesním. Byla nadšená a pořádně to cestou rozbalila. Až tak, že páníčka přehlížela, jako by byl jedním ze statných smrků na trase.
10.10. Výlet do Abertam. Narazili jsme na závody psích spřežení a část naší trasy kopírovala trasu závodníků. Podle předpokladů Bea na okšírované chlupáče zapřažené do koloběžek vztekle štěkala. Protože pes je pes a má lítat po loukách jako ona, ne? Našla stupně vítězů připravené pro soutěžící a hned věděla, co udělá. Vyskočila na bedničku s číslem 1. Přišla – viděla – zvítězila.
Beuška je stále krásně hebká, bez ovčí vlny. Mám koupelný furminátor a lehce pravidelně udržuji srst, aby jí to vydrželo. Má období, kdy místo stop srn sleduje stopy houbařů, takže pilně chodím zas já po jejích stopách a zahrabávám ty hnědé smrdící odpadky houbařů. Bléééé. Bambulína je velká hujerka, posílám jí teď na prochajdách hledat cokoliv - myši, veverky, holuby, dobrůtky na pařezech, a to jí baví. Ona je táááák ráda chválená.
Na mail mi dorazila další stížnost páníčka: No ta mi zase dává. Vyhnala mne ven na zahradu. Jak řádila po bytě a brala boty, pohnula odkladním kontejnerkem a batůžek se svezl pod něj. Po půl hodině honění jsem jej začal hledat. Byl tam mobil a noťas. Prohledal jsem vše… sedl na kolo a jel znovu na Jednotu. Nic. Ze zoufalství jsem si půjčil u našich telefon a volal sám sobě. Konečně jsem zjistil, kam batoh svým řáděním dostala. Teď stojí v kuchyni a čeká na pamlsek. Přísně hledí. Dělám, že nevidím. Válka dvou psyché.
Podzim ukazuje svou nevlídnou tvář. Často je zachmuřeno, mlhy, prší a otravuje chladný vítr. Přesto na tom vidím jedno pozitivum. V lese ubylo houbařů. A tím jejich hnědých přírodních odpadů, takže nemusím během venčení zkoumat očicháváním mordy, jestli nenašla nějaký odložený blevajz. Co se týká Bey aktivit na procházkách - stále stejná, již ohraná písnička. Jakmile jde s kamarádkou/kamarádkami (v týdnu převážně Connie + Jessie), lítá. Má tuze velký rozptyl. Své divohrátky odnesla dírou na hlavě, nedaleko oka. O co si ji rozsekla, to mi neprozradila. Pokud venčíme samotné nebo jedeme na výlet, je poslušná. Až nesetrovsky poslušná. Poklusává po cestičce, občas odskočí, ale úprk se nekoná. Takový normální městský oříšek…. Aby se nenudila, když jí chybí parťačka na hledání stopy, přidávám jí cestou vyhledávání pamlsků, odložení, daunování, přivolání a schovávání.
20.10. Převážení u veta: 31,55kg. Paní doktorka byla spokojená s aktuálním stavem, pokud půjde hmotnost dolů ještě o kilo, bude to vynikající. Pokračujeme… ale je to náročné. Bea neustále řičí, že chce jíst…. hlídá si každé sousto a vařenou mrkev mi doslova rve z ruky, jako by dostala biftek.
24.10. Jeden z nejkrásnějších setřích mejdanů. Počasí nám vykouzlilo nádherné barvy. Teplo, slunce, modrá obloha. Čekalo na nás obrovské překvapení - přijel se podívat tatínek Atyla, tetka Melody a další příbuzenstvo z Mahagony Paw. Škoda, že chyběla mamča Barunka a ségry z Nonstopáků, rodina by byla pohromadě. Napočítali jsme 19 zrzků a 1 kámošku border kolii Ajku. Konstatuji, že Bea je žárlivec na n-tou. Celou dobu si mě hlídala, nepustila ke mně jiného psa a vnucovala se mi před objektiv. Když jsem si jí nevšímala, tak se mi pomstila. Pláchla. Neznámo kam. Nikdo nepostřehl, kam odvála. Po chvíli se vrátila a vysmála se mi, protože věděla, že ji hledám a tím pádem se budu věnovat jen jí. Myslela jsem, že po mejdanu Bea odpadne, ale přišla domů, popadla všechny deky včetně polštářů a začala s nimi lítý boj. Podobně si na Connie postěžovala Irena: Tak ta nanynka se vzbudila a přinesla si míček. Mě z ní klepne.
Svět je vážně malý. Jednou z účastnic prochajdy byla Verča Šmídova se svými zrzáky z chovné stanice Mahagony Star. Zjistily jsme, že kromě setrů máme společnou další vášeň – dostihy. Verča je jednou ze spolumajitelů dostihového koně u trenéra V.Luky a vyprávěla: Na vlastního koně asi nevydělám, ale syndikát je taky dobré řešení a Sheika nám letos dělala jen radost. Jasně, že bych radši zrzavého koně, ale holt nebyl k mání... Ani ta kobylka na příští dva roky není zrz – Old Tale, budou jí dva, příští rok toho asi moc nenaběhá, ale její brácha ve dvou vyběhl, tak snad i ona... Tuhle budeme mít naštěstí na 2 roky, takže i tříletou sezonu... Aspoň se nebudeme muset zase po roce rozhodovat, jakýho novýho koně pronajmeme.
Od 28.10. jsme si užívali krátkou podzimní dovolenou plnou túr. Na trase Horní Blatná-Potůčky nebylo vidět na krok skrze mlhu a pochoďák znepříjemnil ostrý vichr, takže jsme změnili plán a udělali prochajdu o pár horských pater níže. Dorazili jsme mezi Merklínem a Hroznětínem na Flaschnerovy skály. Bea se najednou z radostného psa stala úzkostnou, fňukala a chtěla pryč. Bylo nám tam divně všem a až doma jsme zjistili, že je to jedno z nejvíc negativních míst Karlovarska. Proto Bea tak plakala a chtěla odtud pryč, že by to cítila?
(Kniha Magická místa Karlovarského kraje, tam se o ní píše, viz článek:
http://www.vaclavfikar.cz/s-historikem-stanislavem-burachovicem-o-magii-mist-a-dusi-krajiny/ )
Další túra vedla na Dívčí skok nad Jáchymovem - místo opředené pověstí o nešťastné dívce, která se z nešťastné lásky vrhla ze skály do hlubokého údolí. Zase se projevily Bey sebevražedné úmysly - lákalo ji prozkoumávat sráz pod altánem (místo, kde dávno před založením města stával malý hrádek Braunstein, chránící hranici). Pokračovali jsme na Šibeniční vrch v Jáchymově, kde až do poloviny 18. století (do zrušení útrpného práva) stávala šibenice a konaly se zde popravy. Bea samozřejmě pod náporem temných sil nevydržela povel "daun" a zmizela po setrovsku.
Užíváme si super „malé Šumavy“, Bea už ráno v 6 vstává a stojí v předsíni u batohů, jako že jedeme. Je nadšená. Před rokem bych nevěřila, že túry zvládne na volno. Strašně se změnila, bez vlivu svých zrz kamarádek, jen s námi dvounožci, poslouchá jak hodinky. Dnes zmizela jen na můj popud, když jsem jí ukazovala místo a řekla: Hledej zajíčka (v tom místě ho vyplašila loni). To tedy odpálila a zmizela ve skalách. Uf... ale do 2 minut se vrátila na píšťalku.
Vzali jsme Beu na Hubertovu jízdu. Těšila jsem se na focení momentek koní. Fotomaniak opět řádil. Bea se mi nenápadně montovala do každého záběru, takže má z akce nejvíce fotek.
S velkou lítostí jsme se přijali zprávu, že Candy Mahagon Dream odešel za duhový most následkem torze žaludku, kdy jeho srdíčko nezvládlo operaci.