Záříjové střípky
Beauty je po Šumavě nadupaná a neunavitelná. Shozená kila jí jdou k duhu, ale mně teda nééééé. Když byla kulička, šlapala hezky po cestě a já mohla hledat houby a ne Beu. Není den, kdy by okamžitě po příchodu do lesa nesebrala Connii a nepláchly společně na jejich prověřené trasy. Pokaždé se vrací tak zdecimovaná, že už beru s sebou do batohu lahev s vodou, aby nelekla jako ryba na suchu. Z radovánek se vrací vyzdobená klacíky, bukvicemi, spoustou odporných zelených kuliček, takže vypadá, jako by měla spalničky. Do seznamu přidala i čerstvou voňavou smolu, což způsobilo, že na řadu přišly nůžky a její krásné dlouhé chlupy na zadní noze jsem musela ostříhat.
6.9. jsme poznali novou skvělou posilu do karlovarské irské smečky – ani ne pětiměsíční Bunny Honey alias Háňu. My měly z krásně divokého mimina radost, ale Bea se ukázala jako žárlivec. Když jsem se motala kolem štěníka, sebrala se a schválně pláchla pryč. Fyzičku má čím dál lepší, čím víc lítá, tím méně je utahaná.
Beauty mi naznačuje, že můj hloupý výmysl, tedy redukční dieta, hraničí s týráním. Něco na tom bude, protože se už bez keců vrhá i na zeleninu. Před 2 měsíci si k okurce a rajčeti z bezpečné dálky čichla a vzápětí poklepala na hlavu. Že je pes a ne vegetarián. A dneska? Misku vyluxuje, až se jí dělají boule za ušima. Denně jsme 2-3 hodiny v lese, o víkendech většinou podnikáme několikahodinové túry. Lítá fest a redukční granulky jí moc energie nedodají... chuděrka hladová. Birella jí taky ředím vodou, trochu jí do misky cvrknu, aby jí to vonělo, a šlus. Je to týrání? Je…
12.září nám při dalším větším srazíku přálo krásné slunečné a teplé počasí. Původně jsme si dohodli komorní procházku s pražskou Kimi, ale nakonec jsme k naší velké radosti napočítali 10 zrzavých hlaviček. Ženskou převahu ve složení Bea, Connie, Izzie, Agátka, Hany, Kimi naředili chlapáci Dustin, Falco, Candy a Elvis. Společnost se rozdělila – ti mladší se neúnavně cestou honili (největší pokušitel byla nejmladší Hany), rodila se psí láska (Elvis a Kimi) a někteří ukazovali, jací jsou lovečáci. Bea byla podle očekávání namachrovaná. Za parťáka si vybrala Dustina, který se připravuje na zkoušky vloh, a společně počítali srny. Pomáhala mu odhodlaně s tím nelehkým úkolem a tvářila hodně důležitě. Pozadu nezůstala ani Connie. Poletovala jak vítr, až se dokonce na delší dobru ztratila. Krásné pohodové odpoledne, které se z původně zamýšlené nenáročné kratší procházky protáhlo na tři hodiny, jsme si užili všichni.
19.9.
Bea si opět odtrpěla den na závodech. Těžce snáší, když fotím koně a ne ji. Kamarádka mému tvrzení zprvu nevěřila, ale když chvíli pozorovala zoufalé, až naštvané pohledy zrzavého narciska, pochopila. Kámen (by) se ustrnul. Vytáhla tedy alespoň mobil a udělala jí pár snímků. A hned měla Bea úplně jiný výraz.
20.9.
Tak na dnešní ranní smrad ze zdechlé ryby ani osvědčený intim gel nepomohl.
Zdržela nedělní výlet, protože na několik desítek metrů se to za ní táhlo. Musela jsem ji „vyprat“. Bylo mi divné, že se s kačenami u rybníka nějak dlouho zahazuje. Potom vypadala, že se za něco zahákla, protože dělala kotrmelce. Ale když rozesmátá přivlála a smrad za ní a kolem ní nebylo možné nepocítit, bylo jasno.
23.9.
Naši účast na Oblastní výstavě loveckých plemen v Plzni bereme vážně. Abychom nedělaly ostudu našim kamarádům a rodině Mahagony Paw + Nonstop, potřebovaly jsme rychle odhodit Bey mohérový kožich. Nastal den D. Brzy ráno jsme se vypravily do psího salónu. Po hodině práce se z medvěda vyloupl setr. Dobrá práce! Navíc paní kadeřnice Gábina dává za odměnu dobré piškotky. Bea byla trpělivá a poté, co jsme jí neustále slibovaly, že bude nejkrásnější pes v celém vesmíru, našim slovům uvěřila a celou proceduru si užívala. Na výstavu odjížděla přesvědčená o jasném vítězství. Těžko jí budeme vysvětlovat, tam jede jenom jako roztleskávačka a morální podpora.
27.září jsme ráno vyrazili směrem Plzeň – Doubravka do Kynologického klubu, dějiště výstavy. Cestou jsme se zdrželi a tak jsme posuzování setrů prošvihli. Bee to nikterak nevadilo. Hned narazila na Izzinku, pražské kamarádky z venčící smečky Anežku a Báru a na svoji sestřičku Birdy z máminy strany. Rozprostřený zrzavý tábor Mahagony Paw zabírající třetinu celého areálu byl neklamným znamením, že jsme našli rodinné příslušníky z tátovy strany. Bea se se všemi nadšeně pozdravila, seřadila si je a tvářila se podobně, jako když si vyzvedává účastníky našich lesních srazů na parkovišti. Tak kamarádi, jdeme. Za mnou. Jde se běhat…. Za plotem je krásné pole, za ním les. Nešlo jí do hlavy, proč jsou všichni vyšamponovaní, načesaní, na vodítku a polehávají jako peciválové. Chvíli poštěkávala, ale potom zjistila, že někteří páníčkové drží v ruce (nebo ještě lépe mají na zemi odložené) plastové kelímky s pivem. Stálo mě dost úsilí ji od jistých úmyslů odradit. Že je skrze pivo dobře známá až v Praze, se potvrdilo, když se s úsměvem hrnula k jednomu z kelímků. Stačila jsem zavolat „Romaneeee, hlídej si pivo“. Podíval se a skočil po něm s poznámkou „Ježiš, to je Bea“. Paní chovatelka Romana Kšírová (CHS Mahagony Paw) Bey úsilí okomentovala s ledovým klidem: „To má po bábě, ta pila všechno, i burčák“.
Myslím, že Bee v klidu mohu dál hrozit účastí na výstavě, bude-li moc zlobit. To věčné klidné poflakování na vodítku, nemožnost si hrát a poletovat – to by byl dostatečně velký trest. Možná i Izzie se páníčkům za jejich nápad pár dní po výstavě pomstila. Zuzka říká: „Je úžasné, jak nám to naše setří zlatíčko každý den připraví nějaké překvapení. Dnes nás překvapila třeba tim, že se poprvé vyválela ve zdechlině. Takže ode dneška budeme mít doma asi novou předložku ke krbu, páč mam chuť ji přizabít. Asi tu zdechlinu i sežrala, z břicha se jí ozývají děsné věci.“ Podobné hlášky a nářky setrofilů miluji! Spolehlivě zlepší náladu. Mohla jsem tak vrátit úder z předešlého dne, kdy na moji stížnost nad tím, že v lese Bea nečapla čerstvou stopu zvířecí, nýbrž lidskou a přišla „hnědě“ a velmi, velmi smradlavě rozesmátá, páníčkové Izzinky poťouchle psali: „Beo, ty vostudo“.