Květnové střípky 2016
Bea úspěšně učí borderku Ajku neposlouchat. Po setrovsku – panička zavolá Ke mně…. Ajka, dříve ochotná okamžitě splnit, co jí na očích vidí, se teď šourá. Cestou tu klacík, tu očmuchat, tu šiška…..
Blížil se nám den návštěvy psího salonu a kamarádka Connie nás předběhla o den. Panička informuje: „To zase bylo divadlo. Fotit jsem při stříhání nemohla. Musela jsem ji držet. Lezla mi na hlavu. Stůl jsme musely přirazit na zeď, aby nemohla couvat. Doteď plivu chlupy. Tak jsem na vás zvědavá. U nás je největší problém ten stůl. A naše holička mi ještě řekla, že si zapomněla doma brejle. Ale ostříhala jí pěkně i po slepu. Omlouvala se, kdyby byly zuby, tak to byly brejle.“ Pomyslela jsem si - až tak? No nazdar, to si zítra vyslechneme.... snad Bea bude víc v klidu, nebo si tam příště dají cedulku: Setry nebereme.
4. 5. Naše zážitky od kadeřníka ve zkratce:
1/ nejhorší bylo projít po Varech pěší zónu plnou holubů. Bea pracovala jak divá. Kolemjdoucí nestačili uskakovat. Japončíci zběsile žhavili foťáky.
2/ cesta ke kadeřnici vede lesem - hned na začátku lesa narazila na čerstvé ho*o, naštěstí si lízla a nevyválela se. Nemusely jsme se tedy přeobjednávat.
3/ když jsme už měly scházet k salonu, pláchla za veverkou. Přišla celá obalená listím, větvičkami, bukvicemi, pýrem. Takže fofrem očistit.
4/ v salónu začal tanec sv. Víta v okamžiku, kdy se k ní blížil strojek... lítalo všechno. Židle, vystavené šampony, nůžky... Bea nešla vytáhnout, zapresovala se pod stůl. Takže dodělávka jen nůžkami. Příště se polepšíme….
Irča dění okomentovala: „No, to jste nás hodně překonaly. Tak nevím, kvůli komu tam dají tu ceduli, ale my to nebudeme.“ Naše chatrné sebevědomí srazil ještě více Pepa, páníček našeho polobrášky Dustina: „Dustin v salónu? Vyskočí na stůl, natáhne krk a drží a drží. A kadeřnice se řehtá, že takového manekýna aby jeden pohledal...“
Následující den se naši dva ostříhaní machýrci sešli a musím uznat, že jim to moc slušelo. Ale zhruba prvních 5 minut venčení.
Dámy se musely vytáhnout v celém lese. Lítalo to... sem a tam. Bea konečně naučila Connie vyštěkávat srnu. Už slýcháme dvojhlas. Bey frizúra ze včera vzala za své dneska. Zaprasila se při první příležitosti a o setrovi ze salonu nemohla být řeč: bahno, voda, listí. Bez dalšího komentáře… Takže jsem udělala dobře, když jsem modelku vyfotila těsně po opuštění salonu. Což potvrdila spokojeným konstatováním Gita: „Mám to ale hezké vnouče. Prcek zase takhle vyvádí u veterináře........Já jim vždycky říkám: Připravte si injekce předem = jeden pes třicet kilo a hned to do ní vpalte - jak tam přijdem.... Jinak jakmile začnou cinkat jehlama a ampulkama na podnose a shánět desinfekci a podobně, tak Prcek exploduje a v ordinaci začíná tóčo....... posledně odnesla na zádech stůl i s počítačem a málem i s paní doktorkou .........Už jak vlezem do čekárny tak se zapasuje pod topení.... pochopitelně strčí tam čumák a zbytek psa čouhá, ale to už je Prckovi jedno - je krytý....... Jinak nůžky i mašinku snáší celkem dobře, jen mi dává najevo, že mi to moc dlouho trvá........ takže se kroutí jak žížala.“
7. 5.
Horská túra Nové Hamry - Jelení proběhla sice v azuru, ale šíleném vichru. Vrchol Havraní vrch (841m) zdárně pokořen, ale sveden souboj s krávami. Pro Beu bobřík odvahy - po obou stranách elektrické ohradníky, ona musela projít úzkou uličkou a odevšud na ni koukaly krávy!!!! No hrůza. Plazila se, ale zvládla to. No nenaštvalo by to jednoho? Chybíme v našem drahovickém lesíku a dostaly jsme od holek pohodový raport: „Dnes v lese nebyla ani noha, i srnky a prasata snad byli na kolonádě.“
14.5.
O týden později jsme podnikli tradiční výšlap na Dyleň (940m). Druhá nejvyšší hora Českého lesa je jen jednou do roka je přístupná veřejnosti. To jsme si nemohli nechat ujít. Bea byla v obdivu všech účastníků a náležitě si to užívala. Tetelila se pýchou. Prošli jsme si někdejší tzv. signálku a přírodní úkazy po trase. Od srny se nechala bez potíží odvolat, ale od veverky? Néééééé. Letěla jak smyslů zbavená a pod stromem kvíkala, až vyplašila všechny obyvatele Českého lesa. Pod vrcholem vzala čáru - ne za zvěří... ale cítila pivo, co se tam prodávalo.
29.5.
Skvělý teplý den na Novohamersku. Vypadalo to echt špatně, bouřilo, ale nakonec to asi odneslo Německo, u nás jen pár kapek. Bea statečně šlapala. Špicovala uši, naivně jsem si myslela, že poslouchá, kudy jde bouřka.... ne ne.... špicovala srnu, která stála u cesty a čučela na nás. Pak hejbla zadkem.... a Bea taky.... naštěstí se jí po chvíli vrátil rozum a přišla. Zapomněla na bouřku a vyhledávala další utíkající oběti... tak šla makat - po dlouhé době jsme provozovaly dog-trekking. Musím ji pochválit, je to makáč, držela stopu a na povel "vpřed" zabrala a já se vezla. Fakt palec nahoru, a když jsem ji chválila, makala o to víc. Dnes vůbec nejsem utahaná. Při odpočinkovém čase u rybníka zapůsobila opět setří krása. Pan výčepní z hospůdky, když viděl, jak mu rozebírá z ohniště špalíky a lítá s nimi sem a tam, jí raději věnoval míček.
28.5.
Další veselý setří sraz, na který přijel z Plzně Bey příbuzný Dayron Mahagony Paw (jeho maminka je Bey teta). Počasí nám nahánělo strach, přešla bouřka i pořádný liják, ale nakonec se umoudřilo a bylo moc fajn. Jen Connie byla dotčená, že tak krásné odpoledne končí a naštvala se. S paničkou prý nekomunikuje a odmítá z trucu i večeři.