Jdi na obsah Jdi na menu
 


Říjnové, listopadové a prosincové střípky 2016

21. 2. 2017

… Střípky říjen 2016

1.10.

Některé z našich túr jsou nezapomenutelné. Jako třeba bez uvozovek ZÁŽITKOVÁ túra po Novohamersku:-) vzhledem k tomu, že se ráno ozývaly moje průdušky, tak to měla být odpočinková trasa. Jenže to by cesty v mapách musely korespondovat se skutečností. Šplhání do krpálů po čtyrech, ano střízlivá, a po čtyřech..... něco jako horolezecký výstup na Malou Fatru. Široká cesta se postupně zužuje na menší, méně prostupnější stezku, olemovanou hustým smrčím, kde zcela určitě odpočívají zalehlá prasata... asi v tom vedru (bylo tam nějakých 19 stupňů, ve skoro tisíci metrech nad mořem, pěkná cifra) je přemohla lenost..... až jsme zakufrovali na prostorné loučce, odkud už jsme se mohli teoreticky zorientovat dál... jenže záhy jsme zjistili, že to není loučka, nýbrž rašeliniště. A tak se docela slušně každým krokem propadáme hlouběji a hlouběji..... aby toho nebylo málo, metr od nás prosvištěl obr srnec. Samozřejmě vyděšený, co v těch místech vůbec lidská a psí noha dělá. Jsem strašně ráda, že jsem opět odhadla situaci a těsně předtím, ještě nepotopená až po lýtka, vzala Beu na vodítko..... když jí došlo, co to kolem proběhlo, zešílela:-) hlásila a hlásila... na povel sice sedla, ale celá se přemisťovala o kus dál v sedě, jak gumový panďulák. Zbytek trasy žila v domnění, že toho parůžkatého darebáka pronásledujeme (on nás totiž vyvedl z těch bažin) a na ní že všechno visí. A tudíž ho musí nutně vystopovat. Posledních 8km do civilizace vypadala dost šíleně, prostě setrovsky.

Irča hlásí: My jsme byly v lese a šel s námi Babu. Zajímavý úkaz. Connie byla v jednom kuse v čudu. Vždycky přilítla, koukla na něj a zdrhla. U studánky ho lákala do lesa. On na ní kašlal, tak šla, tedy letěla sama. Jako by mu chtěla ukázat, že ona může a hodně umí. Potvora. Špindíra měla bláto až na hlavě, v uších a všude. Kuličky ještě má. Nechtěla do auta, šla na silnici, až jsem na ní musela zařvat. Je jak utrženej vagón. I u baráku se šprajcla, že teda domů nejde. Ta vášeň jí dává křídla, brzy jí je asi přistřihnu.

18.10.

Pomalu případ pro psího psychologa:

1/ V lese už žárlivka ani nezdrhá, jen abych mezitím nepotkala jiného psa a nepohladila si ho.

2/ Po večeři přes 2 hodiny žadonila o nášup. Buď misku jídla, nebo misku birella. Stává se z ní neurotik – když nedostane nalito pivo, mrská hlavou. Dělám blbou a jdu jí čistit uši. Kouká na mě snad i s lítostí, jak můžu být tak natvrdlá.

3/ Neúspěšné vyjednávání ukončila tím, že si do čistě vyklepaného pelechu přitáhla klacek a rozdrtila vzteky na mikro částice.... ještě mě napadá jedna možnost - nezávazná exkurze do útulku... nebo jí zapnu pořad Chcete mě?

Irča hodnotí situaci: To je tedy setr, místo lítání po lese by jen vymetala putyky a chlastala pivo. Kde se stala ve výchově chyba?

To bude v genech:-) my do těch putyk už ani chodit nechceme, ale kvůli ní musíme. Nebo jí alespoň tahat z krámu lahváče :-D

To je tedy blbý, chodit s odporem do hospody, jen proto, že je setr ochlasta.

Situace houstne - sice usne, ale ze spaní cumlá, asi tahá cecíčky:-D Ona má fakt v tý palici už jen žrádlo.

A neexistují nějaký kapičky na změnu myšlení? Jako že by se jí vygumovalo žrádlo a pivo a začala myslet na nějaký blbosti?

To zrovna! To už nebudu. Poslední Bachovky měly potlačit nutkání jíst:-D a je žravá ještě víc, než před tím. A nutkání běhat jí to asi vygumovalo, když si kráčí celou prochajdu po cestě a nezdrhla ani za Jess, která vehementně hlásila srnu. Začínám mít obavy, jestli je Bea normální.

Odpověď Irči: No, normální tedy není, ale alkoholici se mění a jsou divný. A že nezdrhla, je to odporně poslušnej tvor a navíc jsi jí trošku přidržovala.

Další pochvala, která se dobře poslouchá, přišla při akci Rej strašidel v Hipocentru. Hasiči měli pro děti ukázku zásahu a jeden z nich pošilhával po Bee. Prý má v Krušných horách doma také setra, ale takhle poslušného a klidného prý ještě neviděl :-D

Koncem měsíce využíváme více volna a vyrážíme do hor na túry. Připadá mi, že buřtík trošku ubral na váze, zrovna když Pepa hlásí, že náš polobráška Dustin žere jako prokopnutý, asi čeká krutou zimu.

Naivní představa, že po 4 dnech na nohou Bea bude jevit známky únavy, vzala za své. Túry pro ni začínají být pouhou vycházkou, které si zpestřuje třeba tím, že šlohne kapesník a lítá s ním jak pometlo sem tam. Nejen, že není k vypnutí, ale logicky se po výletě pídí víc po jídle. Žebrá a loudí. Loudí a žebrá. To je nekonečný příběh. Nechci zaťukat, ale zdá se mi, že začíná chápat souvislost: výlet = nebude se honit zvěř. Bezpečně odvolatelná na několika desítkách metrů.

Další vliv Bey na Connii zaznamenala Irča a diví se: Tak nevím kdy, ale Bea musela dát Connii nějaký školení, jak loudit. Ta nedėlá nic jinýho, než chodí za mnou a kňourá, ať jí ještě něco dám. Žebrá a žebrá. To tu ještě nebylo.

29.10.

Bea si prožila premiéru na dostizích. Tvrdila jsem jí, že jedeme na výlet, ale ve skutečnosti jsem ji nenápadně vzala seznámit se na dálku s  naším dostihovým Charismaticem. Je to marný, je to marný..... Jedu na dostihy, abych se nabažila koní a místo výhry našeho koně máme novou kámošku do irské varské venčící smečky, 5letou Sally z Mostu, která se na dostihy přišla podívat také. To by nebyla Beauty, aby něco neztropila. Udělala ostudu v paddocku před dostihem. Zatím co Charismatic vesele poskakoval a chystal se na start, my – spolumajitelé – pilujeme taktiku pro žokeje. Bea se nudí, tak luxuje koňské koblížky. Zaparkuje čumákem u trenéra a šťouchá do něj. On se ptá: co chce? A já zoufale - uhni, stojíš jí na hovně... všichni zaburáceli smíchy... a nervozita nás všech, ale i ze soupeřů, rázem spadla :-)

… Střípky listopad 2016

Jestli někoho nechápu, tak pejskaře, kteří mají potřebu cizí psy (i když je znají od štěňátka) ládovat dobrůtkami, aniž by se alespoň zeptali majitele. Kdekoliv a kdykoliv. Na zahradě, v ulici, i v lese. Zatracená práce! Bojujeme u Bey s každým gramem navíc a tihle negramoti to kazí. Převažuju, odměřuju, vymýšlím kombinace, kupuji to nejkvalitnější, co je k dostání. A pak jdeme, naproti nám ženská se psem, Bea k nim, a bába ji začne futrovat piškotama. Vyjela jsem na ni, jestli se nezbláznila, krmit cizího psa. Prý se znají od mala, chodí kolem plotu a dává jí piškotky na uvítanou. Nebo tvrzení, že jedna jí neublíží, to jdu do vývrtky. Copak vím, kolik JEDNé dostane během dne od kolika lidí, když cestou z venčení těch "dobráků" napočítám hned několik?

Pro víkendové putování po stopách útrap vězňů na naučné stezce Jáchymovské peklo jsme si nemohli vybrat tematičtější počasí. Duchové zemřelých tady po lesích straší. Bylo to jedno z nejnepříjemnějších putování, tedy trasa krásná, ač náročná z kopce do kopce, ale to, co museli prožívat v dolech, bylo i po těch letech cítit... do toho sychravo a neprodyšná mlha. Narazily jsme na 4 laně, co zrovna pily v Jáchymovském potoce. Bea vystavila, sedla a ... NESTÍHALA JE. Měla oční kontakt a přesto zůstala (mohutně chválená) na místě, jen za nimi koukala. Takový setr, to je radost. Jen musí být separován od svých kamarádek, asi by to pak vypadalo jinak, což dokazuje zpráva od Irči: Dnes nebylo příjemně ani v lese. Cestou od studánky, už za strżí se Connie najednou otočila, naježila a vrčela. Nevím, co tam kde bylo, ale nebylo mi moc dobře. Pak jsme potkaly Jess a bylo jasno. Věrka chtěla jít ještě kousek dál, tak jsme se rozešly, ale jen na chvilinku, protože Jess se šprajcla a šla zpátky za námi. No a hned utekly spolu, s chutí a radostí.

9.11.

Bea je taková nemastná-neslaná, tak klepeme na dveře paní veterinářky. Vyfasovala oční kapky Floxal na 7-10dní (3-4x denně 1-2 kapky). Začínající horní cesty dýchací a tak nasazujeme jitrocelový sirup. V 1 uchu má náběh na zánět. Váha stoupá, hlášeno 33kg s ujištěním, že na zimu si prostě nějakou zásobičku udělá i přes moji vůli. Ale běda Ti na jaře zrzko! Od 15.11. další várka kapek Floxal, v pořádku byla kontrola až 23.11.

Irča přišla se zajímavým názorem: Bea je divná, přijde mi trochu, mouchy snězte si mě. Buď jí není dobře, že je nastydlá, nebo se s ní něco děje, ale nenapadá mě, co. Není to tak dlouho, co ji bavilo lítat po lese, a teď ji to ani nenapadne. Že by šla tak do sebe? To je divný. Jestli ona není znechucená z toho mýho pošuka. Tu přerazim. Neslyší, u nohy, nevį co je. Tak asi na špagát a denně cvičit.

13.11.

Komorní setří procházka naším lesíkem ve složení: nakřápnutá a do bundičky oblečená (a tudíž notně naštvaná) Bea, Bunny Honey čili Háňa, Caspar, Jessie, Beckie Happy Trix, gordonka Ashley a borderky Ajka a Rozárka. Říkala jsem si, to je fajn, zdrhavka Connie hárá, tak s námi nejde... to bude Bea v klidu a pocupitá vedle mě. Houby, jako by tušila šanci se předvést, řádila jak za mlada, sebrala s sebou druhou náhradní zdrhačku Jess a už to jelo! Až tak, že se Jess nakonec ztratila. Hodinu po ní panička pátrala. Nakonec se ji podařilo odchytit nějaké paní na druhé straně lesa, na obojku měla číslo, takže zavolala a domů odcházely holky společně, tak, jak do lesa vešly.

Státní svátek jsme spojili s víkendem a hned z toho bylo pár dní volna, což znamenalo odjet na dlouhé výlety do přírody. Během túry s krycím názvem Po stopách ledovcových karů na Novorolsku Bea přehodnotila svůj odpor k pláštěnce. Čtyřhodinové putování přírodou se lépe prožívalo se suchými zády.

Zatím, co Bea řeší pláštěnku, háravka Connie má úplně jiné problémy: Začíná buzerovat, že jako nutně musí ven. Pak stojí u baráku a čumí, jestli nepřijde asi nějaký princ. Dokonce si vynucuje odchod ven vrčením a štěkáním. Potvora jedna. Už teď jsem zvědavá, jestli zase bude hrabat nory, nebo jestli vymyslí něco lepšího.

S obavami jsme po předešlém vydatně mokrém výletu vyráželi na túru z deštivých větrných Varů na Jáchymovsko. Sluníčko, teplo a bezvětří, paráda. Tentokrát jsme se vydali po stopách památných stromů v okolí Popovského kříže. Bea přestává být unavitelná a cestou řádí jak kůzle. Ovšem setr 100% poslušný - ani jednou nebylo potřeba ji odvolávat od zvěře. Raději se chtěla honit o klacík a nejmilejší hračku - PET lahev, kterou vždycky kdekoliv po jakémkoliv lese bohužel najde. Slejvák přišel až na zpáteční cestě, necelé 3km od auta. Nedala jsem jí pláštěnku a Bea byla nacucaná vodou až na kůži. Schnula pár dalších hodin. Vyměkla jsem a objednala pořádnou nepromokavou prodyšnou lehkou pláštěnku Hurttu, která jako jedna  z mála padne setrům jak ulitá. Za nekřesťanské peníze (já bych za to měla určitě 2 bundy), ale budiž... Protože další den zcela propršené túry mě ujistil, že ji nutně potřebujeme na střídačku.

Bea stále seká dobrotu, pořád můžu tvrdit, že je setr za odměnu. Občas slyším ale jiné povzdechy. Connie vábí chlapy, Falin musel vyfasovat elektronický obojek, protože tu a tam při výletech po Krušnohoří emigroval do Saska nebo se nechal schválně nahánět a páníčci nedobrovolně okusili hloubku tamních rašelinišť, a ve srandistu roste podle zpráv paní chovatelky Věrky i divoška Heidy z Lukavice:  Je to pěkná můra. Jediný pes, který si během chvilky sám zevnitř otevře kotec, takže věčně někde poletovala a byly maléry. Teď už je vše snad zažehnáno, Pepa jí tam dal plech, aby na to packou nedosáhla.

Když jsme míjeli při další z našich víkendových toulek vypuštěný rybník Kolovák a já viděla to bahno, škodolibě mě napadlo, že bychom tady mohli udělat prosincový setří sraz:-D Fotky zaprasených setrů z rybničního bahna ještě nemáme. Páníček našeho polobrášky Dustina se nechal slyšet: No, na to aby se můj prasopes zaprasil bahnem, nemusím jezdit nikam daleko. Stačí mi bahnisko kousek od domu. A Dustin už si zvyknul, že když se vynoří, sám od sebe jde do rybníka se umejt. Jo, a když jsem uviděl tu krásně zářivou pláštěnku co má Bea, tak jsem si j i pořídil taky, akorát třešňově červenou. Aby se nám setři nepletli. Heč.

… Střípky prosinec 2016

No jo, přehoupli jsme se do měsíce, ve kterém se projeví nejvíce hlupáků na metru čtverečním. Díky nedočkavcům už do konce listopadu víme, že se blíží Silvestr a s ním jedna z nejprimitivnějších zábav společnosti. Radarová ušiska Bey hlásí pohotovost. Jak slyší prásknutí, odmítne jít ven nebo se hnout. Jak je o ní známo, protistresově na ni působí, když do tlamy pobere co nejvíc možných předmětů, co v tu chvíli najde – klacík, sáček, krabičku od cigaret. A tak se třeba stane, že vyrazíme z baráku venčit, práskne, a ona rychle shání antidepresivum. U rozestavěné kruhové křižovatky vyrvala ze země kolík, který vymezoval trasu. Měl své číslo i barvu. Možná, že takhle naruší celou stavbu :-D 

Když je Bea bez publika, tzn. bez kamarádek/kamarádů, nenapadne ji v lese poletovat po kopcích. To ovšem neplatí o Connii (o Jess ani nemluvím): Connie je cvok, pořád čekala, že půjdete, a koukala střídavě na cestu a na les. A pak nevydržela. Volala jsem na ní a ani se neotočila. Asi si půjčíme od Falina elektriku a bude po srandě. Jak já bych byla šťastná, kdyby byla zase hodná. Jenže kde jsou ty časy. Takhle denně trnu strachy.

Nevěřila bych, kdybych ji na vlastní oči neviděla. Nechci strašit, ale Connince se současný stav nesmírně líbí a pochybuju, že dobrovolně na tom něco změní. Je v sedmém nebi, když může vzít kramle a jít pátrat na vlastní pěst.

11. 12.

Předvánoční irský mejdan v počtu 11 kousků: Beauty, Connie, Dustin, Falco, Anežka, Bára, Elvis, Izzie, Dayron a dvě nové tváře ve smečce – pražští štěníci Rozárka (až z Rumunska) a gordon setr Finný. Procházka lázeňskými lesy kolem sv. Linhartu proběhla kompletně v dešti, čili ve znamení reklamy pro firmu Hurtta, jejíž pláštěnku si oblékla Bea, Dustin i Dayron. Stojí za zvážení poslat do Hurtty návrh na kolektivní slevu pro členy Zrz Varů :-D Největším grázlíkem byla tentokrát Bea, protože Connie byla většinu trasy na vodítku. Vzala tedy na svá bedra tu fušku být šéfovou. Nahlásila zvěř a strhla s sebou všechny kámoše, které páníčkové nestihli odchytit na vodítko. Zrzci les probrali důkladně. Až tak, že se Dayron vrátil s roztrženou fešáckou pláštěnkou a památku na společnou procházku musela panička Martina řešit doma v Plzni: Tak jsme navštívili tetu švadlenu a po 1. vycházce přibyl na Dayronkově nové pláštěnce po té kolektivní práci v lese 1. nadstandardní reflexní prvek ;-) Když to ségra tak pěkně "zviditelnila", tak už se do Varů jezdit nebojím :-D

Mimořádné roční prémie nabyly konkrétní podoby. Pořídila jsem na zimní nečas od Hurtty zateplený obleček. Kdybych měla sobě koupit bundu za 1750,-, tak si poklepu na čelo... Brouček má tímto až do stáří vystaráno, a tahle zimní horská je stejně tak dokonalá, jako pláštěnka. Není to od věci, aby měla ve špatném počasí záda v teple, protože mě znepokojuje kulhání na zadek, když vstává z pelechu. Pochválilo nám ji hodně lidí a Irča dodala: Bea se už může několikrát denně převlíkat. Modelka jedna.

Chvilkové kulhání po vstávání, zejména z tvrdé podlahy, přetrvává a budeme muset něco podniknout. Jsou to bolavá záda? Páteř? Kyčle? V jejím věku artróza? Nebo dysplazie? Jedna radost větší než druhá, že…. Ustarané zprávy na tohle téma poslala i lety zkušená Gita: Nechci plašit, nechci být pesimista, ale asi by se měl udělat rentgen. Jestli jen kulhá, tak by to snad nebylo zas až tak hrozné, ale jestli i špatně vstává, to je už špatně. Nechci tě strašit, Bey váha a špatná záda - vražedná kombinace. Já bohužel vím, jak se žije s ochrnutým irčanem - nosila jsem jí tam i zpátky  do druhého patra v náručí  třikrát denně. A není smutnější pohled, to mi věř. A v podstatě se s tím nedá nic dělat - což je nejhorší, když jen sleduješ, jak to jde do kopru.......Snad to nic není, je to pořád mládě a nemělo by to nic být, ale říkám - rentgen a buď a nebo...... alespoň by bylo jasné, jestli a jak jí máš zatěžovat....a tím nemám na mysli jen kyčle. Z naší strany nikdo kyčle špatné neměl, i když nejnovější bádání uvádí, že to s dědičností souvisí jen částečně. Pokud by to byla kolena, bylo by to sice blbé, ale nechalo by se to řešit, záda = to je vždycky špatně.

Že by to bylo z toho, jak rozlítané holky jsou a v jakém terénu denně řádí? I když Bea se oproti zrz bláznivým poplašňákům Jess a Connie šetří. Málokdy s nimi podniká spanilé jízdy po krpálech. Po další z rozlítaných procházkách pajdá Connie: Ta poběhlice dorazila zpátky za dost dlouho. Sotva lezla a kulhá. Nevím, co se jí stalo, jestli se praštila. Kulhá, když se zvedne. Chvilku. Na pravou přední. Když jí nohu prohmatám, tak ji nic nebolí. Jestli ony nemají revma ze studánky. Jedna na zadek, druhá na předek.

Po dvou-třech dnech to u Conninky odeznělo. My procházky tedy zkrátili, snažili se o poklidnější režim, Beu zabalili do oblečku a po troškách ubírám gramy u krmení, což se jí tedy už vůbec nelíbí. Doufám, že je nachlazená a bolavá.

Krátká odbočka od kulhání - nežravka Connie se mění v bufeťáka, jak vypráví Irča: Moc jsem se pobavila u dnešní večeře. Měli jsme špagety a Connie se rozhodla, že chce taky. Seděla vedle mě a kradla mi je od pusy. To tu ještě nebylo.

25.12.

Máme za sebou fyzioterapii u Jany Roschel. Tak vzorného pacienta ještě prý nezažila. Bea byla skvělá, trpělivá. Zná ji od koní a tak měla ohromnou radost, že jdeme na návštěvu :-) Verdikt: zatuhlý zkrácený kyčelní vaz a úpony hýžďového mediálního svalu na levé straně (pravděpodobně způsobeno mechanicky - špatným skokem, pohybem, uklouznutím atd). Akupunktura, red laser a tlaková masáž, kterou jsem se naučila a mám masírovat po každém venčení. Kulhání pravé zadní můžou signalizovat artrózu kyčelního kloubu, doporučila podstoupit sono a kontrolní RTG. Vypadá to, že Bee masírování dělá dobře, protože mi usnula přímo pod rukama. No jo, ale k tomu kňafala a vyštěkávala srnu. Nedělám já někde chybu? :-)

Petardičky nabírají každým dnem i denní dobou na intenzitě a pobyt venku se mění v trest. Byl to skvělý nápad na silvestrovské odpoledne odjet na ranč v lůně lesů, kde bude klid od petard..... jenže jsme netušili, že na přilehlé střelnici v Lomnici zrovna dnes budou střílet jak o život. I tak si Bea užila s psími kamarády a unavila se tak, aby to běsnění přežila.

Co se letos děje, je silně omezující, mnohem horší, než v minulých letech. Mám těch debilů plný zuby a přeji si, aby jim upadly nejen pracky, ale i palice. Sedám k počítači a píšu na oficiální profil paní hejtmanky, která se tak ráda dává veřejnosti na sociálních sítích na odiv: Vážená paní hejtmanko, ještě neskončil ani rok 2016 a již mnoho z nás něco trápí - třeba omezování osobní svobody. Nenajde se prostor na projednání zpřísnění používání petard? Neobhajuji minulý režim, ale taková anarchie kdysi nevládla. Jestli se inteligence národa měří podle počtu nesmyslně odpálených petard, jsme na světové úrovni. Ve Varech již od listopadu víme, že bude Silvestr. Dnes je sice Silvestr, ale proč musíme trpět po celý den detonace ze všech stran? Těm, co nutně potřebují práskat, byste mohli nabídnout účast ve vojenských misích v zahraničí, nebo je zastrašit tím, že na jejich utrhané prsty nebude zajištěn dostatek personálu v nemocnici. Lidi si tuhle hloupou zábavu umí vysvětlit, ovšem horší to je s domácími i volně žijícími zvířaty.

(Nedělám si falešné naděje, že přijde nějaká reakce…)

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA