Jdi na obsah Jdi na menu
 


Střípky březen až květen 2017

22. 1. 2018

2.3.

Pořad Dobré ráno – upoutávka na Irský pochod Prahou na ČT2.

Pustila jsem si vysílání se setříky i se zvukem. Když ve studiu zaštěkal akční Absík, Bambule málem zbořila dům. Tak toho bychom si vzít nemohli. Žárlí na malého lamače dívčích srdcí i skrz obrazovku.

Venku byla poslušná. Ošklivou krabičku s pípákem jsme ani nezapnuly. Obávala jsem se trochu, že nevybuchlou energii asi pozdě večer ještě zužitkuje. Nemýlila jsem se. Páníček se ohlásil: Nezahnal ji dovnitř ani déšť. Jak začalo pršet, vytahala mi všech šest bot, které bych příští den mohl eventuálně použít, a rozestavila tak, aby co nejvíc zmokly. Sama se skryla pod stříšku k autu a čekala, až přijdu a budu špačkovat.

8.3.

První den mojí a Bey dovolené. Stručně hodnoceno: jestli i v další dny naváže na dnešní rodeo, nevím, jestli přežiju. Je ve výtečné formě a hodit ji do pelechu po příchodu nebyl z nejsnadnějších úkolů. V terénu poletovala od 11 do 16h. Prolezly jsme všechny dostupné lesy kolem Varů. Jako bonus následovala další prochajda se zrz kamarádkami. Protože je opravdu kamarádka, musela pomoci rezavkám v pronásledování srny. Ječely jak potrhlé, zase divadlo pro všechny v lese. Já si máchám nohy v Alpě a šalvěji a Bea konečně usnula.

9.3.

Jestli jste se báli, že druhý den dovolené bude nudný, tak vás uklidním, že tomu tak nebylo. Kterak buran do vsi zašel. Celou trasu podél Teplé od divadla až k Puppu popocházeli po silnici odrzlí holubi.

Nebrala v úvahu, že se nacházíme na funkční silnici, kde se jí auta ani autobusy nevyhnou a nebudou čekat, až ty ptáky zvedne. Ječela, pištěla a řvala: Pusťte mě na ně, to je moje práce! Ostuda… hrozná ostuda, Japonečci přestali cvakat architektonické skvosty a cvakali zrzavé pometlo. Zastavovali a ukazovali.... Do města s ní dlouho nepůjdu.... snažila jsem se ji rychle odtáhnout za poslední hotel a šup do lesa, do klidu..... joooo hooooo, tak po 500m se zarazila a přestala reagovat. Tušila jsem správně, šlo do tuhého :-O Lázeňští hosti by měli přestat požívat prameny, nedělají jim dobře na zažívání :-O Co toho po trase ošmakovala, fuuuuuj! Je mi zle ještě teď, když si na to vzpomenu, dobytek jeden. S tou odporně páchnoucí hnědou tlamou se radostně hnala k turistům na vyhlídce Karla IV. .... blééé..... já šla druhou stranou a dělala jsem, že ten pes ke mně vůbec nepatří.

Další zážitek z našeho 5-hodinového vandru máme od rozhledny Diana, ze zoo koutku. Netušila jsem, že dva tamní pávi jsou bojoví pávi. Začali nás obklopovat a natřásat se, Bea se strachy zmenšovala a táhla mě pryč. Tak jsem zavelela k ústupu.... a ty dvě naduté barevné slepice nám byly stále v patách.

Další dlouhá přestávka byla v lůně lesa, když vyrušila koketující hrdličky. Jen tak tak vyletěly na strom, ale Bea od té chvíle zatměno. Rozhodla se, že je dostane. Ječela jak pominutá, krásně se to lázeňskými hvozdy rozléhalo :-o Vzdala to, až když byla úplně vyšťavená, teprve pak přestala rotovat po okolních svazích. Přičemž hrdličky pořád seděly na vysokém smrku a bavily se tím bláznem. 

10. 3.

Měl to být před víkendovou túrou jakýsi odpočinkový den. I tak se nám to protáhlo na více než 3hod v terénu. Šly jsme probádat trasu na blížící se setří sraz v našem lese. Vzpomněla jsem si,  že současná vyhlídka Tři kříže je na betonové vojenské ostřelovací základně z války a tak jsme si prohlédly střílnu. Zdánlivě to vypadalo, že krom smutku za padlé stromy (drancuje se tu pořádně) se dnešní vandr ve vichru a aprílovém počasí obejde bez naháňky srn i koštování ho* a že Bea přijde domů relativně čistá..... Nikdy neříkej nikdy, že? Na rozryté loučce od divočáků se rozhodla, že pochytá všechny myši. Strávila tam půlhodinku. Tvrdě pracovala, velmi tvrdě pracovala. Byla zadělaná jak jetel a přestala až ve chvíli, kdy jí hlína zalepila tlamu:-O:-O odtekly z ní metráky bahna.

15.3.

Převážení u veta… vlezla 6x na váhu, chtěla jasně ukázat, jak zhubla. Aritmetickým průměrem (asi s ohledem na moje zoufání) bylo stanoveno: minus 1kg (33,5kg). Žlázky zaplněné jen částečně, oči a uši naprosto v pořádku. Takže se potvrdilo jedno – neklepe hlavou kvůli nemocným ouškům. Klepe jen tehdy, když nedostane nalitý birell. Neurotik, alkoholik a vyděrač je to.

18. + 19.3. SETŘÍ SRAZ

Najíždíme díky kamarádům z Hradce na vyšší level našich setřích srazů ZrzVary. Dvoudenní lesní mejdan u příležitosti oslav sv. Patrika,  patrona Irska, byl i přes odporné počasí bezvadný. Rezci nadšení. Bzukali sem tam, naparfémovali se v bahně a zahájili plaveckou sezonu v rybníku u obor. Fajn parta irsky praštěných lidí.

První den proběhl za deštivého doprovodu ve znamení podpory pražské centrále, která pochod vede skrz centrum města. Protože to není pro nás to pravé ořechové, karlovarská odnož ku Praze mává z lesního království, z cesty na Goethovu vyhlídku. Pro srandu jsem 7 statečným účastníkům připravila zelené pytlíčky na bobky, když je zelená národní barvou Irska. Věrka zase přichystala překvapení – vynikající domácí štrůdl a horké kafíčko.

Když jsme večer s mimovarskými účastníky Klárkou a Vikim relaxovali v hospůdce u piva, přišla zpráva od Irči: Tak ti musím napsat, jak mě hodně pobavil dáreček, co jsme od tebe dostali. Doma jsem vyndala věci z kapes a koukla se do toho. Okamžitě mě napadlo, že je to dárek na hovno a musela jsem se smát. A je to tak.

Ještě k tomu posezení. Bea byla velmi nevrlá. Nepustila ani Ouddyho ani Britu na svoji oblíbenou lavici. Museli ležet na podlaze. Pivo jim taky vypila. Seděl tam známý, a jak viděl 1 setr, 2 setři, 3 setři, vykřikl: Ale já mám teprve 3. pivo, já nemůžu bejt ožralej :-D

Echo z Prahy zaslala Martina: Tak jsme tu Prahu zvládli, ale jednou za rok to víc než bohatě stačí!! Když pominu naše uťapkaný nohy z pražských chodníků, tak Dájinka toho měl až nad hlavu mnohem víc - tvrdý chodníky a hlavně to vodítko.. a ty psí ženský…

Počasí se neumoudřilo ani druhý den, kdy byl v plánu okruh kolem Linhartu a obor. Někteří chytří z řad doprovodů raději zůstali v teple hospůdky a ke konci 3hodinové mokré procházky nás pobavil telefonát Martiny s manželem. Musí urychleně dojet do města pro svou drahou druhou polovičku, nebo se jí ten výlet prodraží. Daníkovi totiž chybějí peníze na zaplacení. Večer jsem sondovala, jak všechno dopadlo. Martina: No to víš, že mu stovka chyběla:-D Tak jsem si dala kafe, který na cestu domů docela bodlo, a Dájinka misku vody. Vůbec Hradečákům nezávidím ty čtyři hodiny jízdy, já před Plzní držela oči na škvírku už jen silou vůle. Příště nám to sluníčko už musí vyjít, vždyť si to už zasloužíme;-) Je hezký se takhle scházet!

http://laurena.rajce.idnes.cz/Zrz_Vary_18.3.2017/

http://laurena.rajce.idnes.cz/Zrz_Vary_19.3.2017/

21.3.

Od soboty sledujeme u Bey divné prodýchávání. Možná i proto na setřím srazu tolik neběhala a celkově byla zvláštně klidná. Problém se objeví tak 2-3x za den. Má to dvě fáze. První vypadá, že jí něco uvízlo v nose a snaží se to vypšíknout, vykýchnutí jako u alergické reakce /př. v trávě na pyl/. Následuje kuckání, připomíná to pohyb těla na zvracení. Pár vteřin "pumpování" /připodobnění  zvuku jako když se nafukuje kolo/. Nemá to žádnou vazbu na pohyb, přijde to, i když leží, nevyloučí žádný sekret ani z tlamy ani z nosu. Vizuálně je v pořádku - veselá a nekonečně hladová.

Vyjádření veta: Připadá mi to, jako by něco malého vdechla (jehličí, stéblo trávy, někteří experti granuli...). Dráždí to kýchací centra na sliznici a ona se toho snaží zbavit tím chrchláním. To by sedělo, jak říkáš, že to má, když je v klidu. Pokud je to cizí těleso malý, za nějaký čas se obalí hlenem a buď ho vykýchne, nebo spolkne. Pokud je větší, dost často to na sliznici hnisá. Ale to bys cítila zápach z nosu nebo z pusy. Když to nepřestane, tak pro jistotu RTG horních dýchacích cest. Taky takhle může začínat psincový kašel, ale to ne většinou spíš vyloženě kašlání. Kdyby měla výtok z nosu nebo tak, tak se hned ozvi. Jitrocel dávej klidně i ve větší dávce, působí hojivě na sliznice.

Bee se po pár dnech ulevilo. Chuť k jídlu ji neopouští, žere šíleně. Žebrá,  kvičí, žadoní. Dobrovolně se nechá trimovat a pročesávat, jen aby dostala odměnu. Asi přestane chlajdit pivo, začíná jí lézt na mozek. V půlce venčení se sebrala, pobrala klacky do papule (tím řeší nějak stres) a nezajímaly ji holky, ani já. Prostě se sebrala a spěchala cestou z lesa nejblíž k domovu. Musela jsem zariskovat a schovat se jí za strom, jestli se pro mě vrátí. Vrátila po dlouhém rozmýšlení, ale hnala mě kupředu. Nevím, zda cítila zalehlé divočáky.  Uklidnila se až na sídlišti, kde načapala na palouku hrdličku. A to panečku jelo.... vřískala a bylo po stresu.

25.3.

Měli jsme seminář o pozitivní motivaci u zvířat  na ranči Vránov. Zpestřený i praxí, protože uprostřed radovánek ve vodě začali na střelnici nedaleké v Lomnici práskat jak o život. Jsem ráda, že nepláchla do bezpečí hospody na ranč dřív, než jsem já zareagovala a čapla ji na vodítko. Tam se stejně potom dobývala k baru, protože viděla pivní sklenice. Už zas byla pro všechny přítomné atrakcí. Pohrály  jsme si v terénu na kšírách. Za pomoci Bachových esencí a testu mé velké trpělivosti. Tvařte se, že vás zrovna teď šíleně baví lozit cestičkami sem tam, když stejně zaháníte bubáka. Podařilo se. Sice z lesa odtáhla několik mohutných borovicových větví, ale ty se budou hodit na oheň. Naším dalším úkolem bylo odnaučování strachu z oveček v ohradě. Taky to zvládla, ale stála za mnou schovaná. Oči vyvalené. Sledovala každý jejich pohyb. Bála se i jehňátek.

27.3.

Den jak malovaný, ale mně je nějak bídně. Mám zimnici. Uši bolí, hlava větší je v té menší. A tisíc permoníčků. Aby mě Irča rozesmála, píše: Věrce byla tak zima. Šla se v lese vyčurat a konstatovala, že má úplně ledovou prdel. Tak nevim. Jess zdrhla na jižáku a nevíme, kde byla, ale vrátila se úplně celá od bahna a docela dost z ní teklo. Pěkná byla. To Věrce i úsměv zmrznul. Tak bylo vedro jen mně. Dnes musim pochválit Connii . Jess hnala srnku proti nám a jen jsem řekla - nesmíš. Stála a koukala. Ani se nehla. Srnka proběhla tak dvacet metrů od ní. Tak to bylo dobrý.  Jsem na ní hrdá . Jess letěla a řvala . Dostala pecku, tak letěla dál, jen přestala řvát.  Tak aspoň nějaká reakce.

Zákon schválnosti funguje. Je nádherně, sluníčko. Jak tak marodím, co dělat, že? Hrajeme dokola hry, češeme a trimujeme. Za chvíli budeme mít víc setrů, než chovná stanice. Každý den si vyrobíme jednoho :-D

Irča píše: No, ty jí tedy dáváš. Já bych jí ani nepoznala. Vypadá tmavší. A ani není takovej medvěd. Venku je zima, tak za chvíli bude drkotat zubama. Bea bude poslušná a načesaná a Connie rapl a jako prase. Časy se mění. 

8.4.

Raport z odpoledního venčení od Irči: O něco jsi přišla. Potkaly jsme u vodárny krááávu. Mladá ženská s  asi tak sedmiletou holkou a jorkšírem. Běhal kolem nich. Holky se šly podívat. Ženská začala, vemte si ty psy na vodítko. Řekly jsme, že nic neudělaj a ona prý, že omezujeme její osobní svobodu. Já jsem jí řekla, ať si veme psa na vodítko a začaly jsme se smát. Tak odkráčela. Paní byla omezená celá.

Zato já to dopracovala. Už mi hrabe - mám chuť na něco k mlsání. Otevřela jsem si krabici. S něčím. Až teď jsem si všimla, že pojídám Bey kokína Candies se žraločí chrupavkou a ovocem :-D Doktoři, už mě pusťte do práce, jinak zmagořím.

10.4.

Zase začínáme řešit otravná klíšťata. Hlavně pro Jess, která je alergická na každou chemii, je to oříšek. I kdyby v lese číhalo jediné klíště, ona ho nabere. Největší klíšťolapka v partě. Jak tak pročítám všemožné rady, narazila jsem na Lanolin, ke kterému bylo psáno: V praxi již několik let používáme tento přípravek na koupání psů. Lanolin vyživí srst psů, je nádherně lesklá a hustá, nejenom opticky. Není dráždivý, nepodráždí pokožku a pomohl nám při problémy s lupy. Není nutné psa koupat, zcela postačí několikrát ročně psa postříkat rozstřikovačem (1l vody+20ml woll – balsamu, ale pozor, je velice pěnivý). Zároveň je to také výborná prevence proti blechám, klíšťatům a jiným parazitům, neboť lanolin obsahuje několik aminokyselin, které tyto parazity zahubí.

Irča se vložila do debaty: To bude krása. Já to už vidím, jak z nich u studánky budou ovečky. To bude paráda. A ty lidi jak budou čumět, že ovce honí srnky.

24. 4.

Dvouhodinovka s kamarády borderáčky. Bea byla otrávená jak šváb, že si všímám jiných psů. Lezla mi tradičně do záběru nebo vyštěkávala z okolí všechny psy, co se vydali na procházku. S tou je tedy spolupráce. Občas jim provětrala kožichy, ale brzy pochopila, že na ty rakety prostě rychlostně nemá. Což jí dávám za pravdu, učila jsem se na nich nové nastavení na foťáku a opravdu je moc těžké je cvaknout, jsou jak rtuť. Ovšem na setrovskou výdrž zase oni nemají, za 20min byli unaveni a museli odpočívat. Největší radost měla, když jsem řekla, že jdeme domů papat :-O

3.5.

Jsem tak nějak v nervozitě. Bea je krom výletů bez setří chuti, nebaví ji chodit s Connie a Jess ke studánce. Na každé cestě směrem domů brzdí a zkouší, jestli nepůjdeme tudy. Baví ji jedině holubi. Holky si ze mě dělají srandu, že ji furt omatlávám a hledám problémy. Něco se mi nelíbí. Na pravé straně u slabin má hrču, ale na levé ne. Že by na jedné straně těla měla vypracovanější svalovinu? No nic, nasadila jsem další várku Sanicellu.

Postěžovala jsem si Martině a ta mě uklidňuje: My se snad přetahujeme, kdo bude mít horší zprávy! S těma trucama na obyčejných vycházkách v pracovní dny jsme na tom asi stejně - každou chvíli se na rozcestí zastaví a vydírá... sedí, sedí, sedí, sedí, sedí a do poslední vteřinky čeká, jestli se podvolím. Klidně mě nechá dojít i z dohledu. Dřív třeba rád chodil do lesa na Valchu a v poslední době se na prvním rozcestí stočí zpátky na Bory a do lesa ani krok. Asi už potřebujeme změnu oba.

8.5. ZrzVary

Další krásný sraz rozevlátých irčanů, včetně březnových televizních hvězd z Novy, kdy propagovali pochod sv. Patrika po Praze. Jen kdyby mi drahoušek nepřipravil perné chvíle tím, že věčně nebyla na dohled. Asi se jí vlila nová krev do žil. Pacholek jeden. Byla jsem fakt rozzlobená, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Martina k tomu píše a rozveseluje mě: Sedíme s Daníkem u pc strojů, máme v plánu pracovat, ale pořád se kocháme dneškem;-) A pořád vede tvoje naštvaná hláška: "Hajzle!" :-D:-D... a k tomu ty vymazlený fotky:-D

http://laurena.rajce.idnes.cz/Zrzave_Vary_8.5.2017

11.5.

Bea je šašek. Fotili jsme babičku na oslavě 94. narozenin. Naštelovali ji u stolu k dortu a cvakalo se foťákem. Bea okamžitě reagovala. Přivtírla se k ní, tím ji úplně zastínila, široce se rozesmála a říkala: Jsem připravena, můžete fotit :-D  Irča: Mėla bych řešení.  Vem jí do televize. Už jí vidim, jak se pak bude obdobně sledovat, až jí to pustíš ze záznamu.

13. 5.

Asi přestanu chodit na závody, mám málo rukou. Bea byla celý den sice strašně hodná a poslušná, ale na koně žárlí, takže vyžaduje neustále pozornost. Jednou rukou fotím, druhou ji musím drbat. Leží pod keřem a je znuděná. V přestávkách má rybník, konipásky a psí kámoše. Nejvíc se jí líbila stará fenka z Německa. Využívala všech, co měli zrovna ruce volné a obdivovali ji, takže si vlastně neustále stěžovala. Prožila si bouřku, a musím ji pochválit. Sice jsme kapaly Bachovky, ale zvládla to bez větších potíží. Držela si v tlamě klacíky a tahem mě neohoblovala o žádný roh v okolí.  Ovšem stres se podepsal na jejím apetitu, hodinu a půl po večeři kvičela jak týraný pes a dožadovala se nášupu, odškodnění.

16.5.

Při večerním relaxu si píšeme s Martinou od Dayrona: Včera zas Bea vlála po svazích. Předváděla se před borderkami kamarádkami, které šly s námi. Odtáhla kousek do lesa i Connii. Irča nedávala pozor a já ukázala dohodnutý signál VOLNO a holky odskočily :-D ale to víš, EO má dosah..... hned musela zpátky. Malej zrzavej buřt EO nemá, takže se smála na celé kolo a odhopkala si po své práci. Naštěstí žárlí, tak se vrací po chvilce sama. Začíná mi dělat ostudu po sídlišti, při cestě z lesa totiž číhá na holuby, jsou všude. Kvičí, lítá za nimi, lidi se zastavujou, auta taky, zanedlouho způsobí nějakou nehodu :-D úplně se klepe, jak se na ně těší.

K tomu Martina: A zase ty společný geny ostudný - nás zas pozorujou lidi v parku, protože já jdu a vyděrač si sedne a čeká, kdy se půjde jeho směrem, já volám, prosím, vyhrožuju, schovávám se za křoví...... a kolemjdoucí se pochechtávají a já poctivě vysvětluju :-o:-o:-D....no nemiluj to!!

21. 5.

Zase ty neduhy! Boule u slabin vypadá, že je ztužený sval. Boulička na čumáku je od 3.5. Mysleli jsme, že ji něco štíplo. Ale ani po Framykoinu se to za víc jak 2 týdny neztratilo. Rozšiřuje se to do prostoru. Dostane nějaký čas, jestli se vstřebá, než do ní vet začne řezat.

27. 5.
Další ze skvělých akcí útulku na ranči Vránov – Cesta do hlubin psí duše. Na kus řeči přišla i setří kamarádka Izzinka. Holky ze sebe měly velkou radost. Pravda, trasu i úkoly jsme si krapet upravili a pojali akci jako hledání památných stromů v Luhu nad Svatavou a na Hřebenech. Naše parťačky Connie s Jess zůstaly věrné našemu drahovickému lesu a Irča popisuje zážitky:
My jsme šly tentokrát od studánky nahoru pod Goethovku . Jess zdrhla, tak jsme na ní čekaly nahoře na tý široký cestě. Vítězoslavně si přinesla trofej. Měla useknutou srnčí nohu. Tu první část, od kopýtka . Tak tam asi někdo pytlačí. A Jess  jak byla zklamaná, když na ni Věrka hudrovala a sebrala jí to.  Taková kořist a takový sprďák ...

http://laurena.rajce.idnes.cz/Ranc_Vranov_27.5.2017

28. 5.

Konečně práce pro setra. Pomáhali jsme ségře na zahradě na Jesenici vyhledávat zalehlé zajíčky před sekáním trávy. Beušák makal a hlásíme nulové ztráty na životech. Ovšem se vyšperkovala čerstvou trávou, dlouho to z ní nepůjde ven. A taky kombinace s malým synovcem Martínkem je nebezpečná. Společnými silami našli mršinu kapra. Smrdí oba. Vlákali jsme ji do hloubky (nad bříško) a snad jedno-dvě tempa uplavala :-) Ale příšerně se za ten podvod naštvala a dál si chodila jen kolem břehu.

29.5.

Odpoledne dorazila bouřka. Zrzavá meteostanice vyslala signál cca 40min předem, že se něco chystá. Byla ochotná jít jen na holuby. Těch se nabažila. Krásně pružila ve hřbetu, chvěla se, mordou klapala. Krásná podívaná. Holubi pláchli a my poněkolikáté pořádné spršce došly domů, v pohodě, zavřu dveře a prásk hrom. Chvíli jsme kapaly Bachovky a najednou se jí rozbřesklo, že neměla ještě pivo... a bylo po stresu... začal kravál - chci večeři, chci hrát hry.... Ať si kdo chce co chce říká, už zase má v našem případě PIVO palec nahoru:-) Irča psala: Dnes mi bylo jasný,  že vás nepotkáme. Zato my potkaly prase. Kousek za vodárnou. Malý pruhovaný, běželo zezdola od hřbitova, přes cestu a nahoru do houští.  Connie čuměla jak tele, co je to za psa. Bylo od nás tak 3 metry a já se bála, že poběží i máma. Nebyla tam, naštěstí.  Connie v lese na hromy nic a přišla domů a  pořád jen sledovala okno. Jako co bude. Venku jí to nevadilo a na pivo ještě nepřišla. Jo a taky jsme byly na veterině kvůli zubům a vážili jsme Connii . Tak tě potěším. Má 28,10kg. Tak prý už by neměla přibírat. Že to je tak akorát. Tolik nikdy neměla. Vždycky tak 24 - 25. Pak říkáš, jak je hubená. Na oční si zajdi.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA