Jdi na obsah Jdi na menu
 


Střípky listopad a prosinec 2017

21. 2. 2018

1.11.

Sumář dnešního odpoledního venčení:

1/ Na začátku lesa se nakýblovala na lavičce mezi cumlající se omladinu. Dožadovala se té veselé hry taky. Dívka ječela. Asi se toho studeného mokrého čenichu lekla.

2/ Pořád se na mě otáčela a já si namlouvala, že je starostlivá, že si mě hlídá. Chyba. Otáčela se proto, aby odhadla vzdálenost k první zatáčce, za kterou to nakulila za holkama, které cítila před námi po cestě. Viděla jsem, jak rezavý přízrak letí celou trasou, skrz les. Chtěla jsem ji vytrestat. Stála jsem na místě, že jí jako dojde, že dlouho nejdu a vrátí se. Kdyby mi z toho čekání nebyla taková zima, jsem tam asi ještě teď. Takže jsem potupně šla, abych nezmrzla, vstříc holkám. Už čekaly u studánky. A rezek se pohoršeně mračil, kde se tak dlouho flákám.

3/ Při rozdávání odměn (že se Jess vrátila z naháňky a Connie s ní neutekla) si dovolila Connie strčit čumák ke kouzelnému pytlíčku s dobrotami. Tohle špekoun neodpouští. Dostala ťafku, Bea po ní vyjela jak saň.

4/ Sotva Jess začala vyštěkávat srnu, skočila jsem jak gepard po kořišti Bee po obojku a v poslední možné vteřině ji čapla na vodítko. Táhla mě jak na vodních lyžích :-O

5/ Cestou u školy málem odjela s nějakou cizí ženskou, co nakládala zrovna dítě na zadní sedadlo. Díťátko vřískalo leknutím a maminka byla v šoku.

Páníček uznale komentuje: Hmmm, Bea je velmi aktivní a nevynechá příležitost dát najevo svůj, vždy velmi zásadní, názor. Kdyby bylo u nás venkovské divadlo, účastnila by se všech zkoušek a generálek a režisér by spáchal rituální sebevraždu.

2.11.

Fotomaniak zase úřadoval. Blanka chtěla rodinné foto. Naštelovala jsem si je k Ottovu sloupu. Samozřejmě tam seděla jako první Bea. Připravena k focení. Odehnala jsem ji pryč, ale ta mrcha se na fotku stejně dostala. Z druhé strany. Jestli smích a setří nápady prodlužují život, pak díky ní budu žít věčně :-P

Pepa s polobráškou Dustinem na to jdou politicky: Bea má smysl pro rodinu, vytříbený vkus, smysl pro humor a talent pro výběr místa při prezentaci. Bea na hrad!

4.11.

Bea je dnes naštvaná. Ráno nejel výtah, musela šlapat pěšky. Taky se musela seznámit s novým členem rodiny, s miminkem Martínkem. To těžce nesla! Tvářila se, že náhle onemocněla. Odmarodila se až na vandru v Nových Hamrech. Nejveselejší okamžik nastal, když jsme vyšli z lesního masívu, překonali všechny nastražené stromy na cestě, a před námi se otevřelo údolí Rolavy. Pořád sleduju Beu. Znervózněla jsem. Je našponovaná. Chystá se k odpalu. Dole u brodu jsme viděli pár turistů. A najednou vypálila tryskem dolů. Za světle hnědým skákajícím zvířetem. Přestala jsem fotit. Jen na okamžik, protože lidi u vody si přivolávali svého maďarského ohaře. Barvy, velikosti i pohybu srny. Náš lovec se spletl :-D Ale dělala, že za tím PSEM vůbec neběžela. Přesvědčovala nás, že si nutně potřebovala protáhnout špeky. Doma by po celodenním stresu sežrala lednici i skříň.

14. 11.

Dneska jsme vyšetřily víc času na delší prochajdu. Cestou jsme poctivě pracovaly. Krom poletování v terénu i v mechu a kapradí hledaly dobrůtky. Libovala jsem si, jak po návratu domů lehne a bude spát. Bea ovšem na zimní spánkový režim nachystaná rozhodně není. Po večeři a nutném přídělu birellu si vyžádala hry. Hrajeme bez přestávky skoro hodinu. Teď máme na programu ruličky a kelímky.... pak bude následovat čmuchací kobereček a hledání pštrosích mlsek mezi ping-pong míčky. Jaroooo! Světlo! Teplo! Rychle přijďte, takhle tu zimu asi nepřežiju :-O

15.11.

Jestli setři nejsou naschválníči.. Bea za normálních okolností s holkama v lese nezdrhá. Dneska naši partu posílil ještě rozkmitaný Falin. Co čert nechtěl? Potkaly jsme prudiče. Helekal, jak to, že psi lítají po lese, a co když budou honit srny. S vážnou tváří jsem mu odpověděla, že to jsou lovečtí psi ve výcviku. Tak proč by asi honili zvěř! Samozřejmě jsem trnula, aby zrovna rezci neodskočili. Mumlající prudič odcházel s notnými poznámkami, že se budeme divit, až potkáme myslivce nebo policajty. A Bea, zdůrazňuji že jindy pohodová, se odpíchla a zdrhla za Connie brázdit všechny krpály. Možná prudiče zase někde cestou potkaly...... to nevíme..... byly jsme jen rády, že ani jedna potrhlice nehlásila kňafáním srnu.

20.11.

Koupila jsem v zookoutku Bee šunkovou kost. Pěkně macatou, o délce 20cm. Představovala jsem si, jak dneska nebudu muset hodinu hrát hry a vymýšlet nové hlavolamy. Bea se totiž žužláním kosti na dloooooouho zabaví…… Situace je asi taková - Bea se baví, to jo. Hryže jak když má vypuknout hladomor. Jenže mě k tomu nutně potřebuje. Ona ta kost se totiž líp ohlodává, když ji pevně držím...  Nevím, jak taková tvrzená kost ostatním psům vydrží dlouho, ale Beušák je po slabé půlhodince u konce. Chroustá poslední sousto a netrpělivě očkem pokukuje na svoji poličku, kde má spoustu her a hlavolamů :-o

Irča nezůstává pozadu: Já se taky dnes bavila. Sousedce se líbilo, jak Connie minule zdlábla kost, tak jí dnes donesla druhou. Connie se rozhodla, že si jí schová pod pelíšek a pak jí bude dobejvat, hrabáním. Tak jsem jí ten pelech nadzvedla, aby tam mohla. Ona mě packou práskla po ruce, abych to jako pustila. A dobejvala dál. Já myslela, že mi tu ruku urazí. Vypadalo to jako by říkala - nesahej mi na to, ty hajzle. Vypadalo to, že se prohrabe o patro níž.

21. 11.

Jsem normální nebo ne? Zazněla otázka, co bych si přála pod stromeček. Docela těžká otázka. Proč? Protože máme všechno. Psa, koně, auto na výlety, kde složit hlavu a kam jít vydělávat na granule pro špekouna. A co nemáme, to nepotřebujeme. Tak mě nakonec napadlo: zateplené trekové zimní kalhoty do hor (samozřejmě kvůli setrovi turistovi) a hlavolamy pro Beu.

Irča mě uklidnila: Já myslim, že jsi úplně normální. A tak jo, Ježíšku, už můžeš přijít.

22.11.

Kontrola chrupu u veterináře dopadla nad očekávání dobře. Delší dobu Bee hrozí odstranění zubního kamene ultrazvukem. Protože se narkóze bráníme zuby nehty, začala jsem před 2 měsíci aplikovat olejíček od Dokonalé lásky. Na reklamní trháky, kterak se hnědé zuby ošetřováním přeměnily na zářivě bílé, moc nedám, ale tohle byla poslední šance, jak zákrok oddálit. Musím uznat, že to vliv má. Zuby se zlepšily. Natolik, že podle paní doktorky není nutný akutní zákrok. Zubní plak a i kámen jsou v normě, jen na jednom špičku je kaz. Který se ale zatáhl, takže zatím žádné bu-bu-bu nedělá.

24. 11.

Jak malé děcko! Našla pod stolem Ježíška..... teda dáreček od něj.... nestačila jsem ho uklidit.... takže si krabici s dárečkem vytáhla z tašky... proč taky čekat pod stromeček, když můžeme hrát nové hlavolamy už dnes, že? Podlehla jsem a byla zvědavá, co si s tím počne. Ztížila jsem jí soustředění tím, že kousek opodál stál celý otevřený kelímek s dobrůtkami (učím ji od mala, že sama si nic vzít nesmí).

Krok č.1: Odendání špuntů z otvorů neřešila jako jiní psi. Ti je vezmou do zubů. Čumákem je odstrkala na stranu. Tak tohle šlo velmi rychle. 

Krok č.2: Zjistila, že placičky nejdou odendat čumákem (jsou ploché a sedí na dírce). Chytla nerva. Chvíli hrabala do tácku prackou. A taky pod táckem, jestli nevypadnou zespoda na lino. Když nic, odkrkla si a zabořila palici rovnou do vedle stojícího kelímku s dobrotami, mrcha jedna. Další pokus už si nechala vysvětlit. Dívala se, jak se s placičkami jezdí, a přišla na to. A už to tam mrskala jak Baťa cvičky. Takže milý Ježíšku, můžeš vymyslet nový hlavolam pod stromeček. Tenhle, bratru za 400 stovky se slevou, už je okoukaný :-D

 

… Střípky prosinec 2017

2. 12.

Přestanu ďobat bobule na bolest kolene. Proč? Protože mě nic nebolí a dneska jsem hecovala, ať jdeme támhle, že tudy jsme ještě nešli.... a pak támhle, že tam to neznáme.... No a nakonec z toho byly dobré 4 hodiny v mrazu. Motali jsme se v trojúhelníku Pila-Německý Chloumek-Javorná. Jasně, že cesty nesouhlasily s mapou. Vyšli jsme za krásného poledního slunce a doběhli k autu za tmy. Ještě, že máme čelovky :-) Bea v půli putování, když zalezlo slunce, vyfasovala na záda Hurttu. Ani neprotestovala. Chlupy na předních měla úplně zamrzlé, cinkaly jí, jak rampouchy.

Taky mi není jasné, co to do ní poslední dobou vjíždí. Je nesnášenlivá k většině psů, co potkáme na trase na vandrech i v týdnu v našem lese. Protože tohle je její les, její výlet a její všechno.... patří jí prostě všechno a všude. A taky je docela možné, že ji v poslední době nějaký pochůzkář s hůlkami přetáhl, protože dneska vyjela na ulici po 2 chlapech, co si to štrádovali na nordic-walking. To nikdy předtím neudělala :-(

3.12.

Protože včera jsme aktivitu trochu přepískli, dnešní den byl ve znamení exkurze do ZOO, tedy k ségře :-) Bea nevěděla, co dřív sledovat. Andulka měla smůlu, že jsme ze srandy řekli, že vypadá jako malý holub.... a tohle jméno přes Beu neprojde... takže si ho vzala do parády. Sledovala jeho klec napnutá jak struna. A andulka ani nepípla. Na líného králíka štěkala, aby hýbnul zadkem, jinak že ona se coby lovecký pes akorát tak ztrapní. Agamy se bála, ale vyhrála to u ní želva Mája. To byla televize... pořád nás tahala k akvárku, abychom tu plovoucí věc taky sledovali. Jsem ráda, že se jí želvák Mája nezakousl do čumáku. Je na psy zvyklý a spíš honí on je, když se dostane z terárka. Zacvakne se jim do čumáku a nepustí. To by byl v našem případě jekot :-D

Peču perníkové setříky. Nevím, jestli je to tím, že už mám v sobě třetí třetinku piva, nebo špatným těstem, ale nevypadá to ani jako mopsík. Na druhý pokus koupím těsto na vykrajování. Naštěstí kamarádi setrofilové nedopustili, aby moje sebevědomí utrpělo nějaký zásadní propad.

- Skoro jako bych je pekl já, naštěstí mám velkou představivost, takže tam toho setra vidím!

- Je to setr. Leze z rybníku, oklepává se a navíc je od bahna.

- nic si z toho nedělej, i když si koupíš těsto na vykrajování, po vytažení z trouby z toho budou stejně podivný obludy, tak se nehoň a dej si ještě jedno pivko :-)

- Já bych to namočila do laku a prodávala jako přívěšky za drahý peníz! Nápad fyzioterapeutky Jany mě oslovil. Tak jo. Já dodám materiál, Jana know-how. Koukám do trouby. No krásy moc nepobrali, ale jsou od srdce. Taky nějak divně voní.... ten lak se měl dát před nebo až po? Ježiš! PO!!! Nebo chceš vyrobit novou výbušninu?!?

5.12.

Nikdy mě nenapadlo, že by setr mohl mít sklony ke kanibalismu. Bea v mých vylepšených figurkách usoudila, že by to vzhledem k proporcím mohla být setří štěňátka. Už všechny na pečícím platu olízala. A do jednoho zubem stihla udělat dirku. Adoptovala i ty, co jsem trochu přismahla a stali se z nich gordon setři.

6.12.

Protože už hlupáci vehementně začínají trénovat sílu petard, vydaly jsme se jinou, než obvyklou trasou a do lesa zamířily oklikou. Z civilizace úprkem pryč a vzhůru do kopečků. Změnu a klid od práskání jsme si užily náramně. Když jsme se napojily na závěrečnou fázi cesty z druhé strany lesa, zaslechly jsme známé kňafání. Byla to naše bláznivá kámoška Jessie, která brázdila stopu nahoru-dolů kolem Ottovy výšiny. Po velmi dlouhé době jsem si zase připomněla ty stavy šílenosti, kdy vidím, jak rezci (slepí-hluší) vlají v rozlehlém rádiusu a my potupně čekáme, jestli k nám ještě někdy vůbec trefí zpátky. Bea zaváhala. Ukecala jsem ji, aby to, co vidí a slyší, jen sledovala, maximálně vystavila. Sedla si a nervy se jí škubaly. Po zadku poskakovala a chtěla Jess vypálit na pomoc. Bum – začaly rány, přece jen už jsme byly kousek od civilizace. Takže hodila otrávený výraz, na setří vábení zapomněla (jinými slovy nezdrhla), popadla do mordy antistresový klacek a chystala se utéct do bezpečí. Cvaklo vodítko a my máme doma o pořádný kus dřeva na oheň víc. Doma si nechala nakapat Bachovky, aby se uklidnila a pak? No joooo mamino, budeme hrát hlavolamy, doma jsem v bezpečí :-O …… než ten měsíc přetrpíme, asi mě picne.

Gita s povzdechem: Jo Beušák, když je takhle těma petardama načatej, to už prostě nedáš, uklidnění je jen zdánlivé, má to prostě hluboko zafixované a je TO setr - což znamená: Návyky jednou pro vždy a až do konce života....... ty dobré a bohužel ty špatné. Budem Beušákovi držet packy, aby ho ty rachejtle nezlikvidovaly, JÁ bych ty hajzly, co to pálej, normálně odstřelila..... Desíkovi, když byl ještě malý, hodili parchanti na Štědrý den večer, to jsme šly s dárkama slavnostně vystrojení (Desík mašličku na oboječku), petardu rovnou pod břicho....  Chápeš TO ? Viděj malého pejska - to jí byl tak třičtvrtě rok, milého, veselého, a TOHLE mu provedou ????? Já se tehdy rozlítila tak, že bych je fakt zabila - já se vůbec nedivím, že lidi páchaj vraždy, já jsem měla v jedné ruce Flexinu - takže tou sem se rozmáchla a jednomu parchantovi jsem jí vrazila do ksichtu - tekla mu červená z nosu a druhého jsem v zápětí sejmula taškou, ve které jsem nesla dárečky - byly mezi nima i konzervy pro kočky - takže toho jsem trefila do palice, a kdyby byli hajzlové nezdrhli, tak jsem je fakt ubila...... Kupodivu Desík byl jiný kanón - vůbec ani nenadskočila - akorát se podivovala proč tak řvu - neboť mlácení jsem ještě doplňovala svým nejsilnějším průvodcovským řevem - pochopitelně těžkokaliberními nadávkami.... no a kdyby byli fakt nezdrhli........

Tak píšu polici, primátorovi i hejtmance stížnost kvůli bezmozkům, co lupají den co den jednu petardu za druhou. Na můj vzkaz, že když se delší dobu neozvu, asi mě zavřeli za paranoidu, Irča odvětila: Neboj, nezavřou tě. Oni to nebudou ani číst. A když náhodou jo a zavřou tě, tak budeme péct pilníkové cukroví.

15.12.

Nalákaly jsme s Beou naše kamarádky Husitky z Tábora na koupi pláštěnky Hurtty a zimní bundy od Non-stopu pro Amálku. S potěšením čtu: Tak nám dneska Ježíšek nadělil pláštičku. Malé A. na to kulí očka už teď - ale jinak to kvůli počasí opravdu nešlo, tak to má s předstihem do punčošky....... oni  teda také hlásaj u nás deště a sněháňky a tak si myslím, že bude ještě víc v předstihu Prcek za pláštičku vděčný....... je to tedy vymakané! Akorát by to tedy mohlo mít taky dírku na připnutí k obojku a ne jen na kšíry...... a barvička je neobyčejně slušivá..... Je to bezva věc, i ušiska jí tam eventuálně schovám. Teda - ne že by jí to působilo nějaké frenetické nadšení..........ale až začne lejt, znám svého psa... Jo a taky jsem se musela smát - jako dárek přiložen moc hezký a vymakaný značkový obojek od Hurtty - jen to asi přidával nějaký balič rozumu mdlého - pláštička 70 (skoro doga...) a oboječek tak 25 cm....  s bídou na jezevčíka........ v krásné růžové barvě - jen tedy nevím, komu ho udám...... No a když je ta pánčička tak v tom utrácení, tak ti ještě musím prozradit, že máme rozjednánu i Alpha Pro, protože - jednak jsi mě navnadila a Beušákovi opravdu MOC sluší (nezapomeň jí to vyřídit...) a jednak přímo tady u nás v Táboře je prodejní místo - kde to sice běžně nemají, ale slíbili že objednají a že si to budeme moci vyzkoušet. A já jen s povzdechem dodávám, jaká je škoda, že takové oblečení nevyrábí i pro páníčky.

Jenže já nekončím a našla jsem další, asi už tisící letošní Ježíšek. Nutnou součást irské výbavy na naše dlouhé túry. A tak za tepla na sebe žaluji Gitě: Co si tak můžeš o mně myslet, když Ti prozradím, že dnes očekávám dalšího Ježíška? Non-stop mě zlákal tak, že jsem objednala novinku - nezateplenou pláštěnku do kapsy jménem BETA PRO. Potřebuji na naše vandry něco lehkého, co nezabere v batohu místo. Váží kolem 20g, což je úžasnéééééé. Tak jsem se trochu vycucala z mimořádných ročních prémií, za zbytek jí koupím birelly. Může lejt, mrznout, sněžit a my přesto vyrazíme ven. My si snad budeme přát, aby na těch vandrech pořád jen lilo :-D

I u dalších setrofilů nová součást Bey šatníku měla úspěch.

Irča: Já bych chtěla být váš pes. Za kolik je tentokrát pláštěnka?

Hezky to nazvala TENTOKRÁT :-D Nepřestaneš ale potom se mnou kamarádit, že ne? Za 1.470,- Kč. Norská novinka pro závodní tažné psy. Jediný výrobek, který jí nemuchlá chlupy. Jinak musím vystřihávat její zamuckanou setří ozdobu.

Kamarádit s tebou nepřestanu a to je tedy pro Beu správný. Ona je v zápřahu skoro pořád, sice ne v Norsku, ale to nevadí.

16. 12.

Obdarovali jsme útulkové pejsky při tradičním setkání milovníků zvířat na našem úžasném ranči Vránov u Sokolova. Bea měla dost práce, než každého příchozího ožebračila o dobrůtky. Dělala docela slušnou ostudu, jako že je na tom hůř, než kdejaký pes z útulku (což by se dalo teoreticky věřit, páč holky se těmto psům věnují s obrovskou láskou). Kolem oslíků proběhla obloukem, ale k ovečkám si čuchla. Jo a dneska pobíhala mezi koňmi jak největší frajer na světě. Se chtěla předvést před ostatními návštěvníky. Škoda, že to nevyšlo našim dalším setřím kamarádům. Ale zas je hezké, že každý se hned ptal – A kde jsou další setři? Jen jeden? To je nezvyk.... už nás na ranči při akcích dobře znají..... Snad to zas zjara pořádně irsky rozbalíme :-D

17. 12.

Po sobotním trápení, tedy v očích Bey, kdy musela vydržet a ranči i koně, jsme slibovali, že dnes v lesích mezi Pilou a Javornou žádní koně nebudou. Jenže ona má fakt smůlu! Potkali jsme je! A mladý pubertální strakáč si usmyslel, že toho vystrašeného psíka bude honit. Bea chudinka utekla. Naštěstí se zastavila na dohled a vracela se k nám opatrně lesem. Já se mezitím s tím lumpem chlupatým mazlila. Zas Beu mezi stromy zahlídl a šup. Skočil do lesa a přes větve za ní. Chvíli to trvalo, než jsem koníčka vyslala za jeho družinou. K Bey smůle chtěl s námi. Ihned, jak odcupital, popadla do mordy klacek a letěla do bezpečí. Až Bachovy kapky ji trochu probudily k normálu. Nová pláštěnka měla křest. Pomohla nám proti sněhu. Beušák se během prvních 20 minut obalil jak řízek, koule z ní trčely od nohou až po uši.... a vadilo jí to. Takhle bychom moc daleko nedošli. Očesala jsem ji od bílých ozdob a zabalila do pláštěnky. Jak ji viděla, vlezla do ní a byla vděčná. Pláštěnka je výrobek dokonalosti! Jsem nadšená. Ani gumičky na stehnech jí v pohybu nevadily. PS: pořád si myslí, že jsme se s těmi koňmi domluvili a je uražená. Leží a vzdychá a mlaská.

Irča: No hezký. Dnes byla chvílema bílá tma a já si sama v lese připadala jako Amundzen. Connie byla jak cvok. Lítala, válela se a blbla. Koule měla taky pěkný a z uší rampouchy. Potkaly jsme nějakýho pána a ten se ptal, kolik jí je, že to je pěknej rapl.

Zase jsme s Martinou nakously téma IRŠTÍ VYDĚRAČI. Tak čtu: My včera odjížděli z Budětic zpátky domů a nemohli jsme Dájinu dostat do auta - stál u potoka a jasně dával najevo, že výlet se má ubírat směr louky a ne silnice na Plzeň. On to tam asi fakt miluje - když jsme v Plzni, tak chrní a trpělivě čeká, až vylezu z pelechu i já, ale jak přijedem do Budětic - od šesti hodin (to chodíme v pracovní dny) mě začne pusinkovat, pak si sedne jako generál a hypnotizuje mě, pak mi stahává peřinu....a já mu vysvětluju, že je venku ještě tma jak v ranci. Tak chvilku počká a pak nastane repete všech donucovacích prostředků. A pak další repete a další a další... za ucházejícího šera vyměknu, nasadíme svítící obojek a šup na louky:-D Já toho paňára stejně MILUJU.

No jo, oni rozkazovat umí hezky. Na to zkoušky vloh vůbec nepotřebují dělat.

20.12.

Beušák volá o pomoc. Na mě už 2 dny něco leze, takže  v lese moc nepobudeme. O to víc času je doma. Takže češu, trimuju, čistím oči, zuby olejíčkem a kartáčkem (nikdy bych neřekla, že i tohle budu muset dělat), vystřihávám tlapky proti sněhovým kuličkám. Peseček je z toho týrání zoufalý. Jedinou obranou přede mnou je, že raději usne.

Gita: Týrání asi bude nakažlivé. Já taky pročesávala srst. Taková opovážlivost - je třeba mě řádně zkousat.....čistila uši ó děs !!!! a nakonec představte si tu hrůzu = malé A. bylo donuceno spolknout tabletku proti BLECHÁM !!!!!!! Taky to venčení nějak flákám, nejezdíme do lesa - protože jsem si spočítala, že než rozmrazím auto, než se procpu zácpou na silnici a než dojedem na místo činu, tak je skoro tma. Takže chodíme po svých - sice jsme venku nejmíň tak tu hodinu a půl a déle, ale malé A. je dost nespokojeno, protože nemůže honit ty své zajíce a srnky....... tak musím házet klacíky a podstupovat ty její "pitomé" hry - kdy mě "jako" zakusuje (za strašlivého vrčení .. a krade mi z kapes kapesníky (nakupujem ve vetešnictví ve velkém.....) a chce honit a no a tak.......

Podlehla jsem Bey vášni hrát hry a objednala dalšího, asi tisícího prvního Ježíška. Další várku různých hlavolamů. Těch zhruba 10 doma už má zmáknutých a chce další a další a další :-D

21. 12.

Po společném veselém venčení, na které dorazil i náš „bráška“ Falco, jsme si odnesly od kamarádů dárečky. Lépe řečeno – já nesla z lesa Bey dárečky. Když jsem se neměla k tomu jí je v teple domova předat, nervózně frkala. Teprve po půl osmé večerní za mohutného mručení konečně lehla.

Irča na tom nebyla líp a zase mě rozesmála svým černým humorem: To jsou potvory, Connie taky myslela, že to, co vyndám z batohu, dostane. Byla pěkně naštvaná. Odložila jsem to z jejího dosahu, tak mě tu asi hodinu buzerovala, ať už to sundám a dám jí to. Dobalovala jsem dárky, tak mi do toho lezla, strkala nos všude, kam to jen šlo. Myslela jsem, že jí taky zabalim a svážu mašličkou. Nějak se mění, dříve to nedělala. Nevím, co se s ní děje. Jsem o tom přemýšlela a napadlo mě, jestli necítí můj konec a nechce si mě ještě užít.

Když čtu zprávu od Martiny, jsem ráda, že se k nám zatím nenastěhovaly kočky: Dájinka zatím Vánoce neřeší. Ani nebude nic moc z vánoční výzdoby. Museli jsme nakoupit ozdoby z plastu. Ten malej kočičí smrad by nám ty parádní zničil. Kolegyně mi dneska dokoupila ještě jedno balení plasťáků, tak máme v zásobě přes 200 ks ozdob. Ještě z auta vyndat gumičky a zaaretovat strom k topení a skříni.... Včera taky vorval Víťovi původní plakát od Saudka Kdo chce zabít Jessii, dnes by byl v hodnotě cca 5 000 Kč. Znalec mu napsal, že za 2 000 mu to někdo šikovný opraví. Napíšu Ježíškovi prosebný telegram o svěrací kazajku!! Jsem zvědavá na Dájinu, jak se bude "radovat", až si rozbalí v neděli hřeben, česání tak nějak nemusí.

23.12.

Daly jsme si s Beou velký okruh přes Goethovku. Jsem lepší lovec než ona. Viděla jsem 2 srny a ona je propásla. Jedna mi krosla cestu a já si ji spletla s výmarským ohařem. Ještě si tak říkám „herdek, to je kus psa“….. než ji načuchala, čapla jsem ji na vodítko. A druhá byla svinutá do klubíčka pod svahem, čučela a modlila se, abych ji Bee nepráskla. No jasně, že nepráskla....

24.12.

Každý rok chodíme na Štědrý den do lesa s nadílkou pro zvířátka v lese. Letos nám prošla jen slunečnice. Tu Bea nežere. Všechno pečlivě kontrolovala, aby mezi semínka nepropadl omylem třeba JEJÍ piškotek. Že je někdy setr jako dítě? Jistě, třeba se umí upřímně radovat, jak popisuje Irča: S Connii byla sranda. Byla úplně na palici. Kradla (jen svoje), co bylo položený pod stromečkem. Nemohla se dočkat, co dostane. Tak to jsem se pobavila.

26. 12.

Princezničku jsme si krapet rozmazlili objížděním krás přírody. Dneska nám to předvedla. Vydali jsme se po sluníčku přes všechny vrcholové kopce ve varských lesích. Tři příjemné hodinky šlapání dolů-nahoru. Jenže..... nejelo se autem..... a Bea byla úplně vykolejená. Výlet bez auta není ten správný výlet. Těšila jsem se, že se budu soustředit na "umělecké" fotky. Prdlajz, byla napučená a do objektivu dělala otrávené obličeje. Pěstovala si schválně opratě od mordy až na zem. A protože zákon schválnosti funguje 100%, tak když nedolehly do lesa petardy, pro změnu ve vojenském prostoru cvičili střelbu. Na pohled typu  - "Vidíte, vy pitomci? Kdybychom jeli autem pryč daleko, tam se bát nebudu" - na ten dlouho nezapomenu. Za trest jsem dneska musela vydržet dvojitou dávku všech hlavolamů.

28. 12.

Že setr uhrane každého, to dobře víte. Že člověk míní, ale setr mění, to také všichni víme. Tak vám povím dnešní událost..... Míra se dohodl s kamarády, že odpoledne půjdou po velmi dlouhé době na pivko a kuželky. Přišly jsme z lesa, Bea na něj koukla a podivila se. Proč není převlečený v domácím? Jak to, že na stole nestojí pivo? Okamžitě jí došlo, že se něco děje. Nešla si vzít večeři. Jen stála a zoufale vzdychala. Když jí sliboval, že se brzy vrátí, odvrátila se a koukala tupě do zdi..... vzal mobil a zavolal, že zůstává doma. Převlíkl se, nalil pivo do skleniček....... a pejsek náš okamžitě ožil. Donesla si rychle taky svoji pivní mističku, zhltla večeři a vesele se začala zaobírat tím, jakým hlavolamem dneska začneme hry.

Gita přikyvuje: Johóó, u vás je teda taky furt vesele  - z toho plyne "když je ti smutno, nekupuj si medvídka mývala, takový irský zmetek je aspoň pětsetkrát lepšejší......." Jo, jsou úžasní. Já to mám každé ráno, když jdu do práce. Teď se namlsala, jak jsme měly prodloužený vánoční víkend, a velmi nelibě nese, když jí ráno opouštím. To vzdychání, ty pohledy, nakrčené čelíčko a moc dobře vidím, jak je napjatá - jestli si TO přece jen nějak nerozmyslím a nezůstanu......

31.12.

Poslední den tohoto roku se nám vydařil. Dlouhá túra ve Slavkovském lese, v místech známých i neznámých :-P Přejeme vám všem, aby každý den nového roku byl minimálně tak fajn, jako letošní teplý Silvestr... větrný, ale občas i se slunečným polechtáním. Dvakrát jsme cestou potkali jednoho myslivce, který byl moc potěšený, že vidí vychovaného loveckého psa jít v klidu u nohy. Kdyby tušil, že to bylo kvůli petardám, které z dálky zaslechla.

Ať jsme všichni dalších 365 dní zdraví a VESELÍ - tak, jak to umí jen SETŘI. Rok 2017 končím rčením zkušeného setrofila. Nemohu si vzpomenout, ze kterých úst vzešlo. Vím jen, že je pravdivé:

Setr není nájemník, ani vlastník. Setr je diktátor ❤ Diktátor, kterému jednou podlehneš. A nikdy se mu nevzepřeš.