Jdi na obsah Jdi na menu
 


Střípky srpen a září 2017

1. 2. 2018

7.8.

Bea se vymyká všem zákonitostem. Celý červenec měla mnohem více pohybu, míň krmení a přesto zhubla jen o malinko. Naše paní doktorka byla stejně udivená, jako já, když zase viděla hodnotu 34,4kg! Taky byla přesvědčená, že tentokrát mě výsledkem konečně potěší, když viděla Beu kráčet do ordinace. Nechala jsem jí tedy poslechnout srdce a prohmatat, jestli nezadržuje třeba vodu v těle. Vážně už nevím, co s tím. Všechno je v pořádku. Prý vypadá na oko výborně, je ve výtečné kondici, nemám to extrémně řešit. "Svaly váží prevíti hodně" - s tímto jsme se rozloučily. Ach jooooo, náš buřtík je mistrem těžké váhy :-O

Odposlechnuté větě „Dospěla a zbytněla“ se usmívají i někteří naši setří kamarádi:

* Takže není špekatá, ale svalnatá ;-) 

* Chápu tě, je to nespravedlivý. Nenaděláš nic.... hlavně, že je zdravá, holka jedna zlatá.

* Sumo setr? No, je jako sportovci. Ti jsou zdraví, sportujou a ta váha…. To tak je.

* Já jsem byl vážit Dustina včera, zdál se mi podezřelej a ? 39 kg !!! Tlustý čuně. Obvykle míval 36. Jdu se utopit do stodoly...

DOVOLENÁ ŠUMAVA

14.8.

První den setří dovolené. S kamarády Dayronem, Britou a Ouddym jsme se sešli v Sušici na Andělíčku a podnikli výšlap na Žižkův vrch. Cestou na naučnou stezku Vlčí jámy u Petrovic se rezci vykoupali v Otavě.

Fotogalerie: http://laurena.rajce.idnes.cz/Setri_sraz_na_Sumave_14.8.2017/

15. 8.

Dnes masakr. Túra na Špičák (1.202m) z Rudy. Sice nejkratší cesta, ale nejprudší. Po sjezdovce. Pražilo slunce.... na necelém kilometru nás čekalo převýšení víc jak 400m, tedy opravdu slušný nářez. Zdolat se to dá tak, že se jde skoro po čtyřech. Výhled z rozhledny a vychlazené pivo bylo odměnou. Cestou zpět skrz Čertovo jezero, tam jsme byli díky Bee, Ouddymu a Britě pro všechny zajímavým úkazem :-D Kráčíme kolem rozestavěných baráků a najednou ze střechy ZDRAVÍM VARY.... toho pána ovšem neznáme. On pravil: Jste z Varů, co? Z Drahovic, já poznal psa :-DFotogalerie: http://laurena.rajce.idnes.cz/Setri_sraz_na_Sumave_15.8.2018/

16. 8.

Dnešní túra v ideálním turistickém počasí. Od deště, mlhu přes sluníčko, lehce přes 20km. Po stopách pramenišť řek Regen, Křemelná, Úhlava, rezervace Prameniště a šplhání na Pancíř (1.214m). Rozhledna neměla smysl, mraky byly níž, než my. Bea je neudolatelná, po 6-ti hodinovém ťapkání vyžadovala honění o klacík a prudila. Žravá je neskutečně a ohledně piva dělá extra ostudu. Všude, kde to vypadá na hospodu, se zabejčí a vyžaduje pivo vyštěkáváním. V hospůdce vyžebrala od Moraváka Plzničku! Ječela na mě, že chce do mističky. Já dělala blbou, že nerozumím. On přišel ke stolu a nalil jí.

Pozdrav ze západu od našich lesních kamarádek: Bea je opravdu santusák. Za chvíli budou budou šumaváci říkat, to jsou ti z Varů s tím psem ochlastou. To bude hezký. Za chvíli bude zralá na léčebnu.

17.8.

Bea si rychle zvykla na fajn dovolenkový život. Ranní hlášení ze  Šumavy zní asi takhle: Připrav mi snídani, vymysli mi pěkný vandr a teprve potom mě vzbuď. Vybrala si největší gauč s několika měkkými polštářky a rozjímá o náročném životě setra turisty.

Madam chtěla něco zajímavého. Tak jsme vyrazili do Bavorska a vrátili se zpátky s neuvěřitelně krásným zážitkem. Podnikli jsme výšlap na Falkenstein (1.315m) skrz původní prales. Odměnou nám byly nejen krásné výhledy po všech vrcholcích v Německu i na Šumavě, ale taky vysokohorské pivo, které tedy hodně kvitoval zrzavý násoska. Vůbec ji nezajímal vrcholový bod, táhla vodítko směrem k hospodě. Je nemožná! Opět byla magnetem pro všechny přítomné. Protože si lehla na terase doprostřed uličky, aby dobře viděla, jestli servírka už to její pivo nese. Netušili jsme, co nás čeká dál. Vyrazili jsme směrem do "pekla" kaňonem potoka Höllbach, čili Pekelského. Nic tak náročného jsme ještě nezdolávali - kameny, skály, vodopády.  Rázem jsme pochopili citaci mapy, že naši předci se do těchto míst neodvažovali vkročit, měli tu být vchod do pekla. Jestli myslíte, že po celodenním nášupu Bea lehla, tak ne. Sežrala svoji večeři, naši večeři. Vysomrovala pivo. Její pivo, naše pivo. Teď zrovna rozkládá na atomy prázdnou PET lahev. Obávám se, že ten psík už nepůjde ničím utahat :-D

18. 8.

Poctivě odšlapaná téměř 20km pěší túra z Rudy skrz Špičácké sedlo (982m) po naučné stezce Brčálník. Nejstrmějším údolím Šumavy. Původně tudy měla vést trasa sobotního výletu se setřími kamarády, ale jsme rádi, že jsme nakonec změnili program. Cesta vedla převážně pastvinami, kde byly cedulky Pozor býk ve stádě, hrozba nebezpečí. To mě moc neuklidnilo, ale stádo bylo naštěstí na druhém konci pastviny. Co bylo ale všude plně k dispozici, byly čerstvé kravince. Beu jsem párkrát neuhlídala. Takže by se i její kamarádi tetelili blahem, kudy to jdeme… a jejich páníčkové už by s námi asi nikdy nikam nejeli. V tom vedru máme toho po stoupání a klesání docela dost. Bea sice tu a tam kvíká, že chce asi čtvrtou večeři v pořadí, ale občas si i lehne :-) Jsem už taky docela dobrý stavěč. Srnku ani ne 10m od nás jsem vystavila jako první, Bea si jí ani nevšimla.

19. 8.

Poslední den krásné Šumavy ve znamení zrzavých kožíšků. Bea, Ouddy, Brita a Dayron si dali několikahodinovou trasu z Gerlovy Huti na pramen řeky Regen. Houbový vandr s vůní mlhy a vláhy.  Ti, co se zalekli deštivého počasí, zaváhali.... Zbytečné popisovat, jak veselý to byl výlet. Není hezčí pohled, než na šťastné rozevláté setry. Už se těšíme za rok znovu... A jak dodává Martina s Dayronem: Proč jsou ty prázdniny tak krátký? No neva - vypustíme draky, nazdobíme stromky, namalujem vejce a šup zpátky do Otavy a na šumavský kopečky ;-) 

Fotogalerie: http://laurena.rajce.idnes.cz/Setri_sraz_na_Sumave_19.8.2017/

20.8.

Dlouho jsem neviděla tak smutného setra. Nechce se jí ze Šumavy. Už ráno nedůvěřivě koukala na tašky a od té chvíle s ní nebyla řeč. Přelehla si na JEJÍ gauč s polštářky a nevypadá, že má odjet. Cestou jsme projeli kulturní štace - tvrz v Čachrově a Běšinách, dominantu Přeštic (tam vystavovala holuby na báni) a zámek Červené Poříčí (tam vystavovala zase vlaštovky). Byla naštvaná, že dovolená končí. A tak to na kafíčku u chovatelů v Lukavici schytala jak její maminka Barunka, tak rošťačka Heidy i buldoček Dorotka.

27. 8.

Co v pařáku? Relax u vody. Irský Baywatch nezklamal. Plavání se zase nekonalo. Všechno jistila z břehu.  Majetnicky si začíná hlídat všechno, co jí patří. Kousek od nás bylo štěně retrívra. Čmuchala si v rajonu a štěně se přišlo pomazlit na deku. Jen slyším praskání větviček. Z houští se vynořila rozzuřená puma. Vlítla na deku a udělala pořádek. Mrňouse zahnala do rákosí. Dneska jsem se znemožnila. Po večeři chodila za mnou jak stín. Těžce dýchala, byla nervozní. Dvakrát jsem s ní šla ven. Nejspíš potřebuje akutně na záchod.... koukala na mě dost divně, ale holt teda šla. Když to neustalo, začala ze zoufalství fixírovat sklenku od piva na stole. Ona je prostě alkoholik! Mě to nenapadlo... Dostala žejdlík birellu. Spokojeně lehla a chrupe :-O

29. 8.

Zase vedro. Vzaly jsme to rovnou kolem hájenky k rybníku. Je tam spousta vody, což nikdy nebývalo. Frajerka se šla namočit na jisto, přece to tam zná... a zahučela do hloubky. Celá. To nečekala. Udělala jedno tempo, než se chytla břehu a vyškrábala ven. Irča komentuje: No, to je známý problém opilců, že přecení síly a utopí se. 

2. 9.

Beušák se jako prověřená družička vyskytl na svatbě kamarádky Hanky. Nebyla z toho sice úplně nadšená, ale měla v Hipocentru známé pejsky, takže to šlo. Dokonce jim brala i míček, což ji normálně moc nezajímá. Dostala pochvaly od přítomných svatebních hostů, jak je hodná a poslušná. Kdyby věděli, že je kvůli tomu, aby se jiný pes nešel pomazlit :-) Opět si spletla obřadní síň s hospodou. Čekala, kdy dostane točené :-D Nastěstí byla paní oddávající naše známá, která rezka dobře zná. Nenechala se vyvést z plamenné řeči o manželství. Chlupatá družička si dodala si odvahy a statečně pobyla mezi koňmi na pastvině. Jenže jsem ji musela chránit před nejmenším poníkem Karlem. Ten má na setry spadeno. Kdysi kousal do zadku Báru, teď měl zálusk na Beu. Jak špicoval uši směrem k Bee, už jsem u něj stála a rezolutně hřímala: Karle, vyprdni se na to!

3. 9.

Paní dokonalá dnes přetrpěla celý, ano, celý den na závodech. Sice se mnou nemluví, baví se se všemi okolo, ale já to nějak přežiju. Nechávala se litovat ode všech, kdo na ni pohlédl a měl zrovna volné ruce. Museli drbat a litovat. Vzorňák si mě vychutnal. Sežrala asi kilo bobků, tak čekám, že se poblije. Měla tam spoustu kamarádů. Taky vynucovala svézt fárem dostihového kamaráda fotografa Zenona, který se přihandrkoval až od Ostravy, aby si zrzavé fanynky užil. Je těžké v přítomnosti Bey fotit někoho jiného. Pokaždé mi v ten nejblbější okamžik vleze před objektiv. Ale musím opět potvrdit, že je ten nejlepší, nejhodnější, nejklidnější a NEJPOSLUŠNĚJŠÍ setr široko daleko. Od spousty lidí na jízdárně jsem to během celého dne slyšela. A vůbec to nebylo nepříjemné poslouchat.

Irča poznamenala: No jo, vzorňačka. To je vidět v lese. Na holky se ani nepodívá, natož aby zdrhla s nima. Nad hlavou obláček a v něm pivo. To jí drží nejen na cestě.

9.9.

Po zážitku, ze kterého mám husí kůži i při datlování písmenek na klávesnici, mě zaměstnala řečnická otázka: Má setr pud sebezáchovy? Protože jestli má, pak Bea není setr. Stoupali jsme po uzoučkých strmých, do skaliska vytesaných schodech na Flaschnerovu skálu. Díky mojí fóbii z výšek jsem s každým výše vyšlápnutým centimetrem opakovaně mumlala, že věřím v psí intuici a instinkt. Prostě že jí je jasné, že jinam, než po těch vrtkavých záchytných bodech, nemůže šlapat, natož skákat. Na vrcholu se rozhlédla po širém okolí i do hloubky pod sebou. Možná z radosti nad horolezeckým výkonem si usmyslela, že se budeme honit o klacík. Asi nemusím dál rozepisovat, jak mi bylo po těle i po duši při představě, že jí to uklouzne. Její dotčené zklamané výrazy jsem neměla sílu komentovat. Ještě po návratu z adrenalinového vandru mi bylo zle a panáky na uklidnění do mě padaly jak vojáci do krytu. S výraznou pomocí jejích ztřeštěných nápadů ze mě udělá brzy alkoholika.

Podle reakcí dalších setrařů si budu vybírat túry po rovinatém terénu nebo toho šílence špagátovat. Tady jsou některé zážitky ostatních, které na klidu rozhodně nepřidají:

* Nemá pud sebezáchovy... a opravdu dokáže i skočit... takže bacha

* Taky mohu potvrdit, ze nemá... Chelsina skákala "jen" ze třech metrů  Od té doby obě připínám na vodítko.

* Potvrzuji, ze setr nemá pud sebezáchovy. Opakovaně mi třeba skočila ze strmého břehu do řeky v místě, kde sama nevyleze ven. Takže, když ji včas nedám k noze, slaňuju pak po vodítku chyceném kolem stromu dolů, abych ji vytáhla. Také mi skocila z 3m převisu, protože to byla nejkratší cesta... co mám setra, mám zničená kolena, permanentně bolavá záda a nervy v kýblu. Jeden by řekl: Lidská troska, ale já sie cítím spokojená.

* Viděla jsem skočit roční pointru ze zámecké zdi Slavkovského zámku. Krve by se ve mně nedořezal. Od té doby mí pošuci mají útrum

* Včera jsem zjistila, že metodu přivolání "hřbitovní zeď" není radno uplatňovat, když je dva metry za mnou desetimetrový prudký sráz. Vypadalo to, že se Hron bude kutálet až do vesnice....a když se zastavil, šel si to prubnout znovu, jestli je to fakt až takovej adrenalin. Takže ne, nemají...

15.9.

Zrzavec se dnes po dlouhé době choval jak neřízený setr. Nechala se strhnout smečkou. Zákazy typu Nesmíš za srnečkou ani omylem nepadly na úrodnou půdu. Kvičela a letěla tryskem skrz celý les ... když si ji Irča s Věrkou v té rychlosti spletly s Jessinou, byla to pro mě velká poklona.

16.9. Krajská výstava psů v K.Varech

Podpořily jsme s Beou naše setří kamarády Heidy (mezitřída feny), Dustina (získal titul Krajský vítěz), Elvise (třída otevřená) a Lorda (třída pracovní). Bea se naparovala s medailí na krku, kterou jí jako nejlepšímu maskotovi půjčil Dustin. Tak jsem mu ji raději rychle vrátila, jinak bychom s naším narciskem už vůbec nevydrželi. S pomocí nových dokonalých trimovacích hrabiček, které jsem koupila na výstavě, a biotinových kapslí se mi daří Bee zlepšovat srst. Z blondýny se začíná klubat zrzka.

21.9.

Spojila jsem krátkou dovolenou s osobním fotokurzem. Teorii podle profi rad jsem převedla do praxe. Můj vděčný model měl trpělivost. V terénu jsme byly něco málo přes 6 hodin. Já sotva sedím, ale Bea nejde vypnout. Vymlaskla večeři a hodinu už tu diriguju koncert na jídlo, pití a hlídací službu na balkoně. Skládala bobříka odvahy u obory s divočáky. Plakala. Byla na mně přilepená jako oukropeček. Příkoří si vynahradila u hlavní pošty..... Stál tam stánek s volební agitací starosty. Kousek vedle něho holubi. U stánku poslouchala skupinka zoufalců sliby a laciné kecy.... Bea se dala do práce. Zvedala jednoho holuba za druhým. Přitom vrážela do čumilů. Vyplašila holuby. Ti vlítli čumilům nad hlavy a tak pořád dokola.... dopadlo to tak, že celá skupinka věrných naslouchačů zrádné politiky se přemístila za Beou... těch foťáků, co cvakalo... připadaly jsme si skoro jak hvězdy při festivalu. Jen ten červený koberec a Bartoška scházel.

22.9.

Já bez práce nemůžu být..... ale neeee, kecám.... dneska jsme se vydaly na túru po lesích kolem Richmondu. Pravda, z kanceláře tu okolní krásu neohodnotím, ta se musí projít. Nemůžu si přát lepší pracovní místo, než je "můj" lesní a parkový hotel. Dneska teda Bea za modelku nebyla, hned při vstupu do lesa zmerčila veverku a za chvíli měla opratě jak na povoz. Cvičily jsme klid před zvěří, máme tam totiž hned dva jeleny. Ten menší bílý s bohyní lovu Dianou byl pod Bey úroveň. Štěkala až na toho bronzového. Mrcha se nechtěl ani hnout! Perlička na závěr - šplháme se od řeky k našemu drahovickému lesu vilovou čtvrtí... poslední barák na trase je bez plotu... Bea najednou zbystří a letí... říkám si: asi zase ptáček, nebo snad veverka? Za rohem vykoukl setr a radostně se s ní vítal. Žvatlám na něj česky. Za křovím slyším německy Elfi, Elfi... Co? Před 2 lety jsme v lese, náhodou a ve stejný čas, tedy koncem září, potkaly taky pána s Elfim.... Bea hned k nim, ke stolečku s kávou. Somrovat něco na zub. Tak jdu pozdravit a hele - pán je mi povědomý... ano, to byli oni, s kým jsme se kdysi potkaly! Pán si vzpomněl taky a říkal, že tohle už náhoda není. Ani nevím, odkud jsou, na autě mají LU a modro-bílý znak. Setři se najdou všude :-D

23.9.   SETŘÍ MEJDAN – VRÁNOVSKÁ 12

Další z nezapomenutelných zážitkových tras na podporu útulkových psíků na ranči Vránov. Viděli jsme nové zázemí, vyšetřovnu, karanténní boxy, kancelář.... útulek prostě jede! Rezavé barvy hájili Bea, Connie, Dustin, Malvin, Mandy a nový kamarád od Loun Erný (mimochodem přežil potratovou injekci a dnes je kluk jak lusk, v pěti letech neřízená střela). Zvolili jsme nejnáročnější trasu výšlapu na hrad Hartenberg a stála za to. Fotogalerie: http://laurena.rajce.idnes.cz/Vranovska_12_-_23.9.2017/

27. 9.

Dneska se mi pomstili holubi. Dva seděli na stromě. Na jednoho ječela Bea a druhý se na mě koukl a .... podělal mě. Komplet od hlavy až na boty. Se opeřenci budou divit, až se dám na myslivost a vyfasuju flintu. Peří bude lítat všude.

28. 9.

Bea kulhá na zadek. Možná pozůstatek hříchu. Předevčírem páchala s Jess trestné výpady na srny.

29. 9.

První teplý suchý slunečný podzimní den. A to čuně se upravilo v něčem neskutečně páchnoucím. Houby útočily i mezi Kostelní Břízou a Kamenicí. Skákaly po nás a tak jsme zase dotáhli plnou tašku. Já už ty kloboučníčky nesnáším. Už aby se ochladilo, zapadlo to sněhem a bude klid. Irča povídá: No, hezky se alkoholka upravila. My jsme s Věrkou dnes řekly, že houby nesbíráme. Během půl hodiny jsme měly plnou tašku…

30. 9.

Dopoledne jsem Beu týrala u koní na závodech. Ale my během dne stíháme víc akcí. Než jsme odjeli na odlehčenou túru na Krásensko, skoukla ji v přestávce mezi soutěžemi paní veterinářka. Potvrdila, že její ztuhlost asi souvisí s nataženým úponem. Tím, který jsme léčili už v prosinci. Pokud to nepoleví, prvním řešením bude objednání jehliček u fyzioterapeuta.

Irča píše: Ty červený houbičky sbírala Bea? Kdyby lítala s holkama a nečučela na ně s opovržením z cesty, tak by neměla nic ztuhlýho. Ty dvě mrchy se zase dnes domluvily a zdrhly. Šly po cestě vedle sebe a najednou šup. Obě úplně stejně vypálily. Ohluchly a byly fuč.

Tímto dnem jsem vyhlásila válku houbám. Sedla jsem si na bobek, že se vyčůrám.... a už se sbíralo..... prostě útočí všude. Tašku, ve které jsme opět dotáhli z vandru úlovky, jsem hodila do pračky. Teď už budu houby leda tak fotit. Děs :-O