Střípky květen 2018
4.5.
Chystáme se na pár dní dobývat Tachovsko. Jak rezek viděl velké cestovní tašky, odmítá chodit jinam, než ke garáži. O lese nechce ani slyšet. Co kdyby se v něm zapomněla a my odjeli bez ní. Do všeho při balení strká čumák a kontroluje, jestli jí s sebou beru všechno jídlo a dobrůtky. Hry doufám nebudu muset přibalit. Koukala jsem, že se nepřátelský piják lužní vyskytl i na Tachovsku. Snad si nové zvířátko nepřivezeme domů.
Oni stačí klíšťáci, jak píše Irča: Včera jsem Connii vyndala asi 7 zakouslých mrch, Věrka byla lepší, ta z Jessiny nasbírala 21.
7.5.
Tak jsme bohužel doma dřív, i se sádrou Tentokrát nám Tachovsko nebylo souzeno, ale my se tam vrátíme. Kraj zapomenutý, příroda tam pevně vládne, nedotčená nádhera. Bea se nemůže s křivdou srovnat a odnášejí to všichni psi, které potká. Řve na ně jak pominutá.
Irča: Ta je divná. Jak věděla, na jak dlouho jedete? Je to vůbec pes?
Bea to věděla, páč byla se mnou v recepci hotelu, kde jsem hlásila, že tam budeme do úterý Už ráno divně čučela, když jsme balili - proč na vandru budeme tahat tolik tašek? Však stačí vzít batoh, ne?
Irča: Tak to je dobrý, když budeš chtít něco utajit, tak abys to napsala. Neříkej, že číst umí taky.
Bea přesně ví, co je za den a kolik hodin. Možná se budeme muset domlouvat znakovou řečí. Odečítá myšlenky. Na něco pomyslím a nebo ještě nevím, že pomyslím, a ona už to ví.
I: No tak to seš úplně v p*… Já jsem podstatně blbější než Bea, teď jsem přemýšlela, jestli je dnes sobota nebo pondělí. Znaková řeč je na houby, tu se taky naučí. Jedině blok a tužka. A taky jí nepouštějte k telefonu.
9.5.
Kromě bouřek dnes se stala tragédie - Bambulce rozpláclo auto jejího holuba na sídlišti. Je šíleně smutná
12.5.
Jak vidí, že lezu za volant, hází ksichty, protože tuší, že ji vyložím někde u koní Nevím přesně, pro koho to byl větší trest - celý den v pařáku na dostizích v Mostě. Rezek vyžahl 2 birelly (studené vody nošené z WC si ani nevšiml), řval po dalmatince jedné z trenérek (spletla si ji s nepřítelkyní z lesa), rovnal další psy a šíleně se nudil. Pokud zrovna nevyžadoval stát ve frontě na pivo nebo nepřemýšlel, jak se dostat na dostihovou dráhu, kde poletovaly vlaštovky. A taky se bál umělého koně na závodišti
13.5.
Ale jo, já se klidně přiznám - Bea mě na jízdárně zas doběhla. Ona je na závodech opravdu zlatíčko, strašně hodná, klidná a trpělivá. Ale když přeteče pohár, je zle. Vymyslela novou fintu:
1/ zrovna dneska si chtěla hrát se všemi přítomnými psy. Takže na ně hulákala, lákala je, dělala veletoče.... Proč? Ví dobře, že z rychlého pohybu se koně splaší.... takže když začala její show, musela jsem přestat fotit koně a jít ji uklidnit (a tím se jí věnovat).
2/ žádný ze psů nesměl kolem mě projít. To vylítla z úkrytu ve stínu keře a odháněla ho. Mě i objektiv neúnavně oblízávala... takže zase přestávka ve focení.
3/ no a pak tak žalostně koukala, že všichni, co šli kolem ní, se u ní zastavili. Ona se s nimi ukrutně mazlila a ekipu z Tachova (jako by si pamatovala, že tam nedávno byla na bobrech) si adoptovala. Vypadala, že s nimi odjede.
Tak malý mozeček a TAK MOC mu to pálí
Gita: Asi nebude daleko doba, kdy Beušák prohlásí: " Buď koně - nebo JÁ" - vyber si mamino. No ona to přežije, hérečka. Miluju setry - protože jsou tolik podobní právě koním - pohybem, i povahou. Když se díváš zdálky na obzor a cválá tam setr - tak vypadá jako koník.....
15.5.
Když se Bea vrátila z lůna lesa obalená od uší až po ocas v květech buků, spráskla jsem ruce. Spálila jsem guláš, protože jsem neměla čas ho při vyčesávání míchat. Kýchám a otékám, protože v těch kvítečkách jsou tuny pylu. I LOVE MY IRISH SETTER
Martina: My včera vyčesávali "jen" bláto a když se otřepe, ještě se kolem něj celkem solidně práší.
20.5.
Všude to bouří (ne, že by mi to vadilo) a lije. U nás nic. Slunce, teplo, vítr, sucho.
A ten irskej holomek si stejně najde nějaké smradlavé bahno.
Martina umí uklidnit: A ty si myslíš, že naše rezavé zlatíčko momentálně - vlastně poslední dobou pořád - voní po fialkách??
28.5.
Kombinace bláznivého počasí a bláznivého rezka mě brzy přivede do blázince. Odpoledne neprojevila ani náznak ochoty hnout se směrem k lesu. Napřed si u rybníčku všimla, že kluci chytají ryby na pečivo a zkusila žebrat. Naštěstí nechytali na máslo, které ONA k pečivu vyžaduje, a tak otráveně odešla zvedat holuby.
Obcházely jsme blok paneláku sem tam - sem tam, až se ti blbí opeřenci odstěhovali pryč. Bea se rozhodla, že si pod stromem v aleji na ně počká. Protože občas tam nějaký přistane. Tak seděla a číhala... Najednou nasála ve vzduchu… a kvapem vystřelila do bezpečí. Bouřku hlásila 2 hodiny dopředu. Aby překonala strach z bouřky, sedla jsem si na balkon a četla si tam. Zkoušela mě opatrně tahat dovnitř. Na chodníku uviděla holuba. Že musí nutně ven… vyšla na ulici, holub fíííííííííííí a byl pryč. Zahřmělo. Zavrtala se do křoví. Musela jsem ji vytáhnout za obojek i za zadek. Jestli mě z baráku někdo sledoval, musel si říkat, jaký jsem tyran. Cestou pobrala všechny „protistresové“ klacky a dokonce i odloženou cizí ponožku.
Irča: Tak jsem se zamyslela nad výrokem: chlastá jak doga. Asi by mělo být buď chlastá, jak setr a pro ty, co ví kterej, tak chlastá jak Bea. S pivem vydrží všechno. Tak mě tak napadlo, když nechce do lesa, vzít s sebou lahváče. To by určitě šla v bouřce.