Střípky duben 2019
2.4.
Dnes je Mezinárodní den porozumění autismu. Bea má tedy svátek. Našeho autistu rozhodí každá maličkost, která je jinak od normálu. Třeba si odmítá lehnout na pelech, pokud tam nemá svoji oblíbenou dečku. Nebo tam naopak má deku jiné barvy. Události po sobě musí přesně následovat tak, jak je zvyklá. Když přijdeme odpoledne z venku, má dostat večeři, po ní pivko a jdou se hrát hlavolamy. Včera jsem jí dala večeři a dovolila si odejít na chvíli do sklepa. To bylo neštěstí! Po příchodu mě vítala, jako bychom se my dvě minimálně měsíc neviděly. Jenže potom si všechno uvědomila. Poodešla a začala na mě štěkat a nadávat mi, co jsem si to vůbec dovolila.
Tento den slouží ke zdůraznění faktu, že je třeba zkvalitňovat život lidí (v našem případě psa) s autismem, aby mohli vést smysluplný a důstojný život. Dobře tedy, dnes se budu při číhání na holuby tvářit chápavě a vcítím se do potřeb "pacienta". Obléknu se do modré barvy, protože ta je barvou komunikace a sebevyjádření - tedy oblastí, ve kterých mají autisté největší potíže. Což se ale zase při mistrných kombinačních schopnostech Bey úplně tvrdit nedá.
3.4.
Jarní únava? Nebo jak si mám vysvětlit, že vleže nejen snídá a večeří, ale už i hraje hry? Byla jsem ujištěna Romčou, že jsou to geny. Její tatínek je takový salámista také. Máme také další záznam do škatulky „Bey konspirační teorie“: Vyprala jsem její potah do auta a přichystala do předsíně, že ho v sobotu vezmeme s sebou do garáže. Nevěnovala jsem tomu dál pozornost. Večer se najednou Bea sebrala a zalezla do mojí postele. Když jsem se udiveně ptala, co to dělá, dovedla mě k potahu a říkala: Na co by tu asi jinak byl? Zítra se jede na výlet. Vy jste mi to zapomněli říct. Tak pojďte raději už do postele, ať ráno nezaspíme“.
Martina: Já se z nich picnu!! Oni jsou všichni jak přes kopírák! A jak umí drásat nervy těma smutnýma očima. Kdyby mi uměl pěkně nahlas od plic vynadat, tak by to bylo lepší.
8.4.
Znáte to určitě taky. Když pes, který obyčejně (a vytrvale) prudí, najednou nezlobí, je to divné. Taková byla dnes Bea. Jak pořád hlídáme kulhání při vstávání, nechce se před námi moc zvedat. Tak raději leží. Jak dlouho to jde. Dopoledne prý polehávala na zahradě. Divné. Snad následkem víkendové únavy. Odpoledne se znuděně přidala v lese k Jess. Nechala ji za kopec pláchnout samotnou. To je taky divné. Nacpala si zas do tlamy antistresový klacek a metelila nejkratší cestou od studánky ven z lesa. Na sídliště. Zvedla jen dva holuby. Spokojená se svou prací odkráčela domů. Divné. Jindy si sedne pod strom a čeká, až opeřenci zase přilétnou. Vleže slupla večeři, popila pivko a usnula. Moc divné. Očekávala jsem, že se zvedne a na řadu přijdou hlavolamy. Spala až do večera. Když nežebrá mňamky, je to divné znamení. Přece se tak nechovala jen proto, že jsem jí v lese říkala, že dnes mám v plánu vytrimovat a pořádně vyčesat kožíšek, vystříhat packy a vyčistit uši? Protože podle páníčkovo nočního hlášení lítala po zahradě zvesela a bez sebemenšího náznaku jít spát.
10.4.
Když jsem si posteskla, že Bea už pár dní působí unaveně a tak nějak celkově divně, Romča zašpásovala, že to bude tím, že jsme jí zapomněli nalít pivko. Docela se do tématu trefila. Protože kontrolní náběry krve ukázaly zvýšené jaterní hodnoty. Příčina zatím nejasná. Chemické prášky neužívala, k nějakému toxickému fujtajblu se snad taky nedostala. S přídělem nealko piva si vystačí několik dní a ještě ho ředím vodou. Dalším problémem je vysoký tlak (224). Test na boreliózu je negativní. Zvětšené srdce ani vodu na plicích nemá, ale šelest na průduškách doktorka zaznamenala. Zhoršuje se jí hybnost na pravé zadní. Zase nás čeká fyzioterapie. V týdnu musí ještě jednou na měření tlaku a na RTG plic a srdce. Má hypoglykemii - prý zřetelně z hladu.... Jenže taky s úsporným pohybem přibrala, takže víc krmení nepřichází v úvahu. Je to začarovaný kruh. Chudinka nedojedená. Na doporučení Romany vyzkoušíme Canine Caviar special needs - na redukci váhy, šetří játra a ledviny. Kolem otázky dávkování dostávám odpověď: Páťovi dávám celou odměrku 2x denně, ty dávky jsou orientační, musíš sledovat, jak bude prospívat. Holkám dávám půlku kelímku 2x denně a když makají na honech, tak celou. A mé milé Assonanci kuličce, co krade jiným jídlo, jsem to zredukovala, na méně jak půlku kelímku a na večer méně, v noci hlad zaspí... zvykla si na to a zhubla, přestože se teď jen válí, protože má špatná kolínka a procházku s námi nedává... teda dává i lítá, ale pak se nemůže zvednout. A kupodivu tyhle ořezaný granule jim všichni ostatní závidí a kradou.... asi dobré bylinky... Tak jim dám jejich granule a těmito jim to pocukruji. Je to zásaditá strava, tak doufám, že budou ready a dlouho živí a zdraví.
Pokračujeme v korespondenci a ta končí větou: Umřu smíchy (a spoustou uchechtaných smajlíků)….
Proč? Popisovala jsem situaci v ordinaci: Kvůli těm zhoršeným játrům jsem čekala výtky, že chlemtá pivo. Paní doktorka, která má pro Bey neřest velké pochopení, se opatrně zeptala: Kolik toho denně vypije? Flašku? S úlevou jsem mohla říct, že v žádným případě. Flašku má na 4 dny a to jí birella v mističce ředím řepíkem a vodou. Ono by totiž pak to její pití bylo dražší než kvalitní granule. Večer pívo nedostala, tak se na mě urazila a vzteky usnula. Jestli to takhle místo fňukání a zoufalého vytí bude dělat dál, tak ten její teror snad i přežijeme. Jen bude nezvykle tichá domácnost.
12.4.
Když jsme z ní udělali maroda, tak si nechá sloužit. Zakládá po bytě nové pelechy. Už pomalu dochází materiál. Momentálně jsme na čísle 6.
Irča: No , to je pěkný . Za chvíli vás vyhodí před barák a bude mít jeden velikej pelech . Vy budete jen docházet dodat pivo a pohrát si. Connie taky zlobí. Dostala po tlamě , že žere klacky. Tak jeden den byla vzorná . Dnes opět žrala . Tak si asi pořídím rákosku , nebo dostane do lesa košík . Bleje klacky a kadí mulčovací kůru . Musela toho mít plnej žaludek .
Vlastně mi ten úsporný režim, na který máme najet, docela bodl. Klouby na nohou i koleno o sobě dávají zřetelně znát a tak na nějaké delší vandry na čas musíme zapomenout. A kdo jiný by si na téma móda mohl dělat srandu, než věčně zablácené pejskařky-turistky? S Martinou, virtuálním siamským dvojčetem, si notujeme:
- Uuuuuh, po víkendu mi asi odpadnou klouby na nohou. Jde to s námi z kopce, čím kratší výlet, tím víc pajdáme obě dvě.
- No asi s vámi držím basu. Podezřele mi začalo píchat v pravé noze, dokonce má i větší rozměry a vypadá to na další vbočený paleček. Asi ty botky na jehlách zaklidím a kulturní akce a přehlídková mola omezím.
- Počkej, kolik těch palečků máš? Já dva a o obou dneska důrazně vím. A oba mají i pěkně červenou barvu. Soupis mých botek obohatily zdravotní přímo na haluxy. Takže jehličky do práce nejen, že jsem zatím nenosila, ale ani už nikdy nosit nebudu. Pak mám už jen trekingové botky a holínky.
- No já si zatím bohatě vystačila s tím levým, toho pravýho nikdo neprosil. Myslím, že máme ten botník dost podobnej. Mně by hráblo i z malilililinkatýho klínku!
- Jen tak mimochodem začal mi levý palec, pravý sekal docela dobrotu. Teď se nám asi ve stejnou dobu rozhodli pánové praváci, že nás poškádlí.
- Přichází čas zkontrolovat DNA.
16.4.
Práce šlechtí. To je pravda. Setr ušlechtilý je. Ale moc práce může způsobit problémy! Když jsme na veterině čekaly 20 minut na výsledky krve, šly jsme se projít po sídlišti. Co bývá na sídlištích? Holubi. Bea pracovala jak o život. Upracovaná a rozhicovaná sluníčkem smlouvala, abych ji pustila do řeky. Do ordinace nemůže jak vodník, takže jí žádný z pokusů nebyl nic platný. Navíc jsme si zašly dál, než jsme měly, a zpátky pro výsledky musely pořádně hýbnout zadkem. Protože jsme tlak zapomněli naměřit před „procházkou“, měřily jsme teď. Několikrát, protože Bee skákal vysoko, horní kolem hodnoty 224. Paní doktorce se to nelíbilo a vyžádala si kontrolní měření po víkendu. Dnešní hodnoty? 166 je sice trochu nad normou (150), ale uklidňující. A dneska se i váha nějak smilovala – oproti minulému týdnu, kdy rafička ukazovala 37 kg a kousek, dnes hlásila 36,6kg.
17.4.
Co si mám myslet? Vlezeme do lesa a Bea se zastaví. Stojí jak pařez. Nebo sedí a pozoruje, kde se co šustne. Nebo si k tomu lehne. Zoufalá usedám na lavičku a přemýšlím, co s ní je. Je to jediný pes, který nemá radost, že je v lese. Sedne si ke mně. Jsme jak dvě staré báby na rynku. Najednou je rezek fuč. Kolem totiž zrovna přeletěly dvě hrdličky a sedly si na větev pod námi. Když je dostatečně nahlásila, zase si sedla. Krok za krokem se šouráme lesní cestičkou. Dřív jsme za tu dobu obešly les až ke studánce. Teď stěží projdeme nejkratší trasu na okraji lesa. Když vidí, že jdeme směrem k sídlišti, přidá do kroku. U paneláku si s plnou parádou vychutnává vystavování holuba. Ten o ní neví a něco si otočený zády vyďobává ze země. Je se sebou hodně spokojená. Je jí tedy něco? Ale co? Nebo si jen vymýšlí? Protože večer je plná elánu a nejde zahnat na kutě. Copak je těžké pochopit, že život se neskládá jenom z výletů?
Irča: Dneska jsme potkaly v lese pána a ten se okamžitě zaradoval, že je to ta, co chodí u školy na holuby. Tak jsem řekla, že je to jiná a on prý, že je ale stejná, úplně. Tak nevím, jestli je Bea tak hubená, nebo Connie hodně přibrala. Já jsem mu řekla, že ta druhá je mohutnější. A on na to - no, ale jsou naprosto stejný. Tak nemělo cenu mu to vyvracet. Asi měl zrak jako sokol, vycpanej...
23.4.
Návštěva naší paní fyzioterapeutky Jany byla naplánovaná přesně. Po velikonočním pobytu na Tachovsku Bea pajdala mnohem víc. Hodinovou terapii akupunktury, laseru a manipulace snášela vzorně. Občas ji chtěla Jana rozptýlit a rozveselit, aby se uvolnila a v klidu ležela. Tak na ni při drbání dělala budliky-budliky-berany-berany-duc. Bey soucitný pohled říkal: Mamko, teta se asi zbláznila. Proč se tak pitvoří? Minule si chtěla hrát s plyšákem, jako by nevěděla, že už jsem velká holka a nehraju si. A teď na mě šišlá! Má to vůbec za potřebí? Jaký byl verdikt? Citlivá na dotek na vnějším pravém koleni a kyčli, má zkrácené úpony. Několik dní si dáme klidový režim. A nejspíš se znovu vydáme na návštěvu za ovečkou Trumpetkou. K té se dnes Bea už odvážila přisednout a uskočila pryč jen jednou, když ji Trumpetka chtěla potrkat. I když nevím, čím - když žádné parůžky nemá.
27.4.
Nikdy se nevede, když se na něco těším. Prvních letošních dostihů jsem se nemohla dočkat. Stihla jsem sotva půlku. Tu druhou jsem byla na pohotovosti. Ještě, že máme hodnou kamarádku veterinářku v Ostrově, která nás vzala hned ráno s podezřením na otravu. V noci to chvíli vypadalo na torzi. Torze se mi honila hlavou chvíli v noci, ale pak se prdama uvolňovala, takže jsem doufala, že vydrží do rána. Protože s torzí bychom sotva stihli dojet na pohotovost do Plzně.
Naštěstí to ani na otravu chemikálií nevypadá (retrívr ob ulici dál nedávno umřel, majitelé našli u domu bílý prášek). Beu udolal nejspíš "jen" zánět těla. Ale nikdo neví, z čeho. Šlo to strašně rychle - včera odpoledne průjem. Večer se stav zhoršoval, z průjmu byla okrová voda. Do rána už průšvih - křeče, záda vykasaná do oblouku jak kočka, slinila celou noc. Dvě a půl hodiny byla na kapačkách, je napíchaná antibiotiky. Zítra pokračujeme s kapačkami. No a co je nejhorší??? Uhodli jste. Nesmí nic jíst. Jen pít převařenou vodu. Tu ovšem odmítá.
Po ranním ošetření se Bee viditelně ulevilo, bolesti nemá a v klidu odpočívá. Pořád jí říkáme, že nejlepší je hlad zaspat, ale kouká na nás jak na blázny. Je to skvělý trpělivý pacient. Teď ještě zjistit, co bylo příčinou... Snad nějaký bacil a ne nějaký debil, co hází na zahradu návnady.
Jsme moc rádi za psychickou podporu spousty kamarádů. To se hned líp marodí.
Gita: Držíme všechno, co se držet dá....To vypadá na zažívání, ono stačí víc něčeho sežrat, nemusí to být otrava....Jen malá poznámka - kdyby to nedejbože byla torze, tak tam jde o MINUTY...a to doslova, takže to bys už ráno psala nekrolog....Jo, to jsou věci...Chuděra Beušák, chudák mamka......Držte se!!!!!
Šárka: To je hrozný, chudinka Lověnka , jak je na tom? Určitě to bude jen nějaký bacil ona to zvládne. Moc držíme tlapky a palce, Lověnce hodně sil a podrbání a dávej info, jak na tom je.
Martina: Chuděrka malá!! To snad né!! Já vůbec nevim, co na to odpovědět.
A kdy budete vidět výsledky? Já chytit nějakýho takovýho debila, tak bych mu to nejradši narvala obratem do jeho krku! A když bacil, tak kde by k němu přišla? MOC MOC držíme palce!! Ach jo!! Ale chuť k jídlu je dobrý znamení. Tak dejte zas zítra vědět a my palce ani tlapky nepouštíme!!
Věrka: Musí to být dobrý....tyhle zprávy jsou šílený....bohužel víme, o čem píšeš a strašně moc držíme všechny palce, co jich jen máme!!! S napětím budeme čekat na další zprávy. Hlad holt musí vydržet a pak si to vynahradí.
Irča: No, to vám a hlavně jí tedy nezávidim. Chudinka malá . To by mě zajímalo, jak k tomu přišla . Z něčeho to být musí . Taky mě napadlo to hnusný klíště . Ten piják .
28.4.
Zatím to je lepší a lepší. Bea je ale přesvědčená, že nastal konec světa - má šílený hlad, chuť na pivo a ke všemu na výlet se nejede! Ale je hrozně hodná, pořád leží a spí, když jdeme čůrat, tak je vidět, že ji to všechno uvnitř bolí. Kajdila jen ráno, nabrat se to zatím nedá, ale aspoň to má už tmavou barvu bez krve.
Jo, to bude dobrý, zánět střev je prevít, kapačky má zřejmě na zavodnění, a injekce na ochranu střevní sliznice a antibiotika proti zánětu. A pak pomalinku rozkrmit.... No snad.... Já sama nevím, jestli bych poznala, že mi někdo otrávil psa.... Ono by taky hodně záleželo na tom, čím.... Zas není tak snadný otrávit většího psa ... Sice by to šlo, ne že ne....Ale to by měl snad poznat veterinář. Mě spíš štve, že když se takhle něco semele v noci nebo večer, tak alespoň u nás žádný veterinář nefunguje. A ta noc ta je potom setsakra dlouhá... Když měla Desinka tehdy ten zánět močáku, tak jsem byla úplně zoufalá, pes měl strašlivý bolesti, ani sednout, ani lehnout, třásla se jak sulc, slinty u tlamy, celou noc takhle trpěla.... A to jsem vyvolávala na všechny pohotovostní telefony, co znám..... Tak se holky držte a už jen samé DOBRÉ zprávy..... G&m.A
Večer dostala další infuze a injekce. Odmítá jíst tuhou stravu – teda odmítá rýži s mrkví. To je pro ni urážka. Víte, že jsem ráda, že byla špekatá? Za 2 dny zhubla přes 2kg.
Gita: Neboj mami, to bude dobrý, když nechce rejžičku, tak má určitě ještě rezervy... Bílý prášek - přeci není pes blbec, aby lízal samotný prášek, a i kdyby, to spíš se psi trávěj fridexem, ale to trvá dlouhou, kumatoxem na krysy, ale to by musela být taky dávka a taky to nejde hned, karbofuran je tekutý a zabíjí v podstatě skoro hned, někdy rozdrcený sklo, ale to taky trvá, to samý nalámané žiletky, to jde rychleji....no ono toho bude i víc, ale průměrný vrah toho zase tolik po ruce nemá. Ona se chytne, taky chvilku trvá, než zaberou ty antibiotika a než se ta střevní výstelka zahojí... Spíš přemýšlej, z čeho to může mít... Pac a určitě bude líp...G. & malé hodné A.
Dostala půl litru vydatné večeře do žíly, takže ani zesláblá není. Naopak je plná síly a drzá. Vet zpozorněla nad ostropestřecovým olejem - jestli jí ho prý dávám hodně a denně a dlouho, mohl teoreticky způsobit uvnitř chaos. Je pravda, že si z její lahvičky taky dávám a dávku když přeženu, mám pěknou hnačku. Ještě přichází v úvahu voda ze studně - ona ji pije nejraději, ale studna vyschla a můžou tam být nějaký bakterie. Ten retrívr, co to nepřežil, tak měl taky chycená střeva, ale byl epileptik a měl zvětšené srdce, tak byl asi oslabený. Výmarka mojí kolegyně přesně tohle měla, léčili jí v Mariánkách. Doktor říkal, že to není náhlá věc, ale ta bakterie se v těle ukládá dlouho, a když se namnoží, zaútočí.
Ze studny určitě ne, tuhle Málče chlemtalo vodu z rybníka a mě se zdálo, že to nějak smrdí no to víš, že tam byla navazená kejda od slepic (já agronom… po čuchu a vidu) VIDÍM!!! A nebylo jí vůbec nic...A ty prasečiny, co pije z kdejaký louže-to by už musela být na prkně.... Ovšem doma musí být vyčištěná vymytá mistička a odtočená čerstvá vodička Jinak je ZLE, a slouho třes se!!! Pac....G.
29.4.
Hubeňourek dostal v neděli večer tekutou večeři, takže nedostatkem síly netrpí. Je drzá a komanduje. Samozřejmě rýže s mrkví se už z principu ani nedotkla. Vynucuje a zkouší svoje triky. Když nic nevychází, vztekle sebou švihne a naštvaná leží. Je pozdní odpoledne. Váháme, jestli je interna v pořádku – když nechce pít ani jíst. Umanutě ale stojí před svým bufetem s dobrůtkami a kvičí. Nebo rajbuje se všemi hlavolamy, aby se dobrala odměn. Když se přiblížím se sklenicí s birellem, sápe se mi po ní. Takže jenom vzdoruje. Ona ví, že vyhraje. A vyhrála, protože při večerní infuzi a další várce ATB injekce se paní doktorka slitovala. Svolila kuřátko. Pak se přiznala: Celou dobu přemýšlím nad tím birellem - tak jí ho dejte!!! To přece já dávno vím, že pivo je lék a už jednou Beu zachránilo. Jsem ráda, že to máme doktorsky odsouhlasené. Takže po dnešku ten skrček vyhrál - dostane kuře s rýží (to zbodne, to je mi jasné) a zapije to pivem.
Irča: Tak ta pivní skautka už je asi lepší , když chce hlavolamy a pivo . To je dobře . No a my ? Connie mě děsně naštvala . Ráno asi v 6 jsem se vzbidila , tedy vzbudil mě děsnej smrad . Posrala půl obejváku , světlezelenej koberec , a půl kuchyně. Tak jsem jí vynadala a nemluvim s ní . Když něco chce , tak to si umí říct, že by zbourala barák , ale tohle je jí jedno . Nevim , co se stalo . Teď chrní . Chvíli za mnou dolejzala , ale zjistila , že marně . Musela jsem vyprat koberec . Teď už to tady konečně nesmrdí . Bezva .
Pivní skautka prudí, klid na lůžku se jí už zajídá. Schovává se páníčkovi v tůjích a on lítá po zahradě a hledá ji. Vyhrabala si díru, ve které není odnikud vidět, mrcha vychytralá.
30.4.
Víte, co může být pro mě malým velkým Ježíškem poslední dubnový den? Že si Bea stoupne u doktorky na váhu a tam je číslo 34,8 kg. Mám radost, i když jsme toho dosáhli (z 37kg) krutým způsobem. Dostala poslední ATB injekci, šlohla nějakému psu v čekárně piškot, dala pusu doktorce a odplula do domácího opatrování. Nadšená tak, že za nic na světě nechtěla z venku domů. Z radosti číhala nejen na holuby, ale i na straky.
Zjištění: Ten holub, kterého jí nedávno na silnici rozpláclo auto, nebyl obyčejný. Na nožce měl červený kroužek a na něm nápis Bitte anrufen a číslo do Německa. Holubář chudák čeká a čeká a holoubek se mu nevrací. Se tady na sídlišti nejspíš spustil s nějakou karlovarskou flundrou.