Střípky květen 2019
1.5.
Aby se nám po Ostrově nestýskalo, vyrazili jsme tam dnes znovu. Naštěstí ne na náměstí, kde je veterina, ale užít si zámecký park a do sbírky ulovit další tři smírčí kříže. Protože má Bea doporučenu procházku max. na 3km a v klidu na vodítku, byla to odpovídající varianta. Byla nadšená a pořád smlouvala - udržet ji dál od Bystřice bylo těžké. A přesvědčit, ať jde v kroku, taky. Dneska by ráda honila i kachny, kterých se jinak bojí.
Na výlety si sice ještě musíme počkat, ale my dnes byli šťastní i z těch tří kilásků dohromady. Jak si to užívala, prdelka. Pěkně nás ale terorizuje - když jsem nemocná, musíte tohle a tohle a tohle.... a když neposlechneme, urazí se a jde spát.
Mnoho kamarádů se nás ptalo na příčiny zánětu. Na nic 100% jsme nepřišli. Vypadá to na bakterii ve střevech. Mohlo se to tam tvořit už delší dobu a pak se ten hajzl namnožil a zaútočil. Bea se mi nezdála už dlouho, proto jsem jí nechala dělat i rozbor krve. A táhlo jí z tlamy, to byl taky divný signál.
4.5.
Hlad je svinstvo!
- Úporně žádala nášup jídla.
- Říkala jsem jí, že tolik zase přes den, a už vůbec ne večer, jíst nemůže.
- Chvíli přemýšlela.
- Pak odešla do své krabice her.
- Vytáhla plyšovou lišku (cvičíme na ní aport - když ji přinese, dostane odměnu).
- Co myslíte????
- Dostala odměnu, samozřejmě.
- Co odměnu… granuli na jaterní dietu! Hltá to jak biftek. Jestli jí ten apetít vydrží dál, tímto děkuji rádkyni Romče z Mahagony Paw za tip. Je možné, že si nejen srovná jaterní hodnoty, ale NEZTLOUSTNE.
Irča: No , jsem na ní zvědavá, jak bude pokračovat . Connie teď žere taky dobře. Jenže dostane ráno , večer a mlsku jen když sežere všechno . Bokem nic . Je fakt , že sem tam v lese něco vyžebrá . Ale z toho neztloustne.
6.5.
To jsme my – blázniví setraři. Když rezci zlobí, je vše v pořádku. Když ne, začínáme nervóznět. U lesa potkávám Věrku s Jess a slyším, že s ní bude muset na vyšetření na veterinu. Proč? Protože Jess nezdrhá a nechá se odvolat od srny! To musí být nemocná….
10.5.
Potřebovala jsem dnes víc času na psaní článku o koních. Do karet mi hrálo, že auto od rána bylo v servisu, mělo být hotové až večer... a Bee hrozilo, že půjde na prochajdu pěšky, do našeho lesa, kde ji to hrozně nudí. A já bych krásně vyšetřila čas na psaní. Jenže všechno vychází jí a ne mně! Odpoledne volali, že auto je hotové. Na daleký výlet to sice už nebylo, ale zajeli jsme na osvědčenou Vítkovu horu, kde to taky zná, ale voní to tam zvěří. Myslíte, že byla vděčná, že nemusí pěšky? Houby! Zjistila, že se půjde známý okruh kolem Kolováku a tvářila se, že jí není dobře. Stála a nešla. Rozhýbala se, když si vydupala změnu směru a uhnulo se hlouběji do lesa. A pak začalo show - napřed jsme hrály hru na chytanou: Bea vystavila (pro mě znamenalo alarm) - vyběhla srna - já čapla rezka a tak pořád dokola. O vrcholové číslo se postarala osamocená kachna ve strouze u lesa.... ode dneška si budu pamatovat, že NEMÁM BEU MOTIVOVAT A HECOVAT DO PRÁCE.
Šla po kachně smyslů zbavená - vrátila se polomáčená. Obalená svízelem a milionem větviček. Ten smrad (rejdiště divočáků) se znásobil s tou rybí zdechlinou z před týdne. Místo článku jsem drhla na balkoně bahenní kouli. Jen doufám, že internu už má zaléčenou.... A vůbec nechci vidět, jak bude pajdat při vstávání. Ale namachrovaná teda je.
Martina: Nuda, když vybírám směr já. Vydírání, bahýnko, větvičky v kožichu, smraďoch, když Dájinka. U nás jako přes kopírák.
Irča: No není úžasná ? Je . I z mobilu se line puch.
11.5.
Černá tečka do deníčku:
- od rána tušila, že ji čeká den u koní. Tak předstírala, že tvrdě spí (to jí nevyšlo).
- na cestě do garáže začala střelba na střelnici, takže se ani cestou nevykajdila.
- na závodech škoda mluvit, všude koně, lilo... a navíc bouřka…. takže se za celé odpoledne zase nevykajdila.
- nelítaly po areálu vlaštovky, které tak ráda honí (koně jsou opravdu nadšeni, když irčan vyrazí ze zálohy).
- dělala mi scény - koukala tak zoufale, že všichni se k ní seběhli, hladili a litovali. Prali se o ní, kdo ji bude opatrovat, když já fotím. Provokovala zas s pojídáním koňských koblihů a sklidila jsem ovoce za včerejší vyhecování k lovu kachen - u závodního obdélníku, kde se vyžaduje klid, aby se koně neplašili, je rybník. Na rybníku bydlí kachny.... a dnes se nezvykle hlásily... takže Bea vystartovala k lovu.
- vykajdila se až večer pod pohrůžkou odvozu do útulku.
Martina: Bod č. 3 osobně sdílím!! Nás chytla bouřka v Brdech cestou na Tři Trubky a Daník marně lhal, že jako bývalý rakeťák - dělostřelec snad jasně rozpozná střelby z děla od bouřky. Mazala jsem napřed k autu a vrátila se pro něj i přes zákazovou značku zpátky. A bylo po hrdinství. A ještě rád si pan mokrý na sedadlo spolujezdce přisedl.
14.5.
Náročné je rezavé dítko. Stojí neustále přede mnou a drží si mističku na pívo. Kam se hnu, tam vidím mističku...
Nejde s ní taky nic dělat. Ani sázet rostlinky na balkoně - má pocit, že jde o novou formu hry a v květináčích hledá mňamky.
Irča: Prosadí si , co si umane . To už víme .
16.5.
Porušila jsem své rozhodnutí ... odtáhla mě na nábřeží... na holuby. Měla absťák jak hrom - a to už nešlo ignorovat. Jak zjistila, že jsem vyměkla a jdeme k řece, najednou nevnímala žádné psy ani auta s přívěsnými vozíky. To jinak totiž řve jak vyšinutá. Poskakovala radostí jak malé natěšené děcko. Můžete jí říkat KAZIŠUK - překazila tvorbu holoubátek mnohým opeřencům. Jednomu vošoustníkovi dokonce skalpovala pérka na zadku.
Říká se, že připraveným štěstí přeje - tak jsme dopředu zakoupili rampu na nástup do auta, až nebude moci skákat na sedačky. Tímto doufám, že konečně přestane kulhat.... jestli se teda i na tohle vztahuje zákon schválnosti.
21.5.
Pobavila mě fotka kvalitně ušpiněného Dayrona. Mokrý, zabahněný a obalený v listí. A s výrazně spokojeným výrazem. Někteří setraři se smáli, někteří se zděsili: Tak to je dost šílený. Co s nimi počnete? Jak je manipulujete a dopravíte domů??? To není jen o vybírání větviček! Jde to stvoření ještě někdy dát do čistého stavu??
Obě jsme s Martinou reagovaly: Počkáme, až to z nich opadá. V některých případech jsou setři samočistící. V těch horších pomůžou i nůžtičky. Jo jo, někdy češeme i nůžkama.
A Nadia sama sebe uklidňovala: Doufám, že to se nám NIKDY nepřihodí.
Na to se nedalo nereagovat: Nechceme brát nikomu iluze, ale u setra NIKDY moc nefunguje. Já si taky vždycky přála, aby naše šlechtična NIKDY nepozřela ho*o nebo se nevymáchala v leklé rybě.
Na potvrzení mé domněnky jsme nemuseli čekat ani den: No... jste to přivolala. Dostala jsem v kyblíku slepičinec na trávníky, jakože přikrýt a nechat dva týdny a pak ředit a aplikovat na trávu. Já mu fakt věřila, že se takový hnusárny nedotkne. Našel pod borovicí ukrytej kyblík, převrh a vyválel se v tom. Udělal to POPRVÉ ve svých 5 letech, teda že by se v něčem hnusným smrdutým vyválel. Dostala jsem šok, zamkla jsem se v baráku na 2 hodiny a přemýšlela, co budu s takovým prasetem dělat. Na česání nůžkama to teda nebylo..
Se smíchem odpovídám: Stejně jste se nakonec odemkla a slíbila mu, že ho budete milovat, ať udělá jakoukoliv čuňárnu. To naše prase už rybinou smrdí přes 20 dní, našla hodně kvalitní materiál.
23.5.
To je krása, když se dočteme, že chovná stanice našeho tatínka je v hodnocení na prvním místě: http://www.redjoker.cz/setrroku2019chs.htm
Moc gratulujeme všem odvážným příbuzným a přejeme, ať se daří na dalších výstavách. My to budeme jistit z gauče. Bea by se do žádné tabulky svými mírami nevešla.
Irča na téma falešná březost: Tak moje blbka se zase buduje v lese doupata . Nevím proč , ale všimla jsem si , že má vždycky okna na sever .
25.5.
Setři na horách – chata Hájenka u Jáchymova
KŠANDA čili Flannerry Rick Mahagony Paw
FINITKA čili Flinn Aine Finis Mahagony Paw
ATYLA Warrior Mahagony Paw
SONY – ASSONANCE Mahagony Paw
BAILEYS The Original Mahagony Paw
BETY - BEATRICA RENAS Mahagony Paw
COUNTRY MELODY Mahagony Paw
RŮŽENKA - ELECTRA RUBY Mahagony Paw
DAYRON Mahagony Paw
DARK Mahagony Paw
FINN BAAR Mahagony Paw
AURELIA STELLA Mahagony Star
ANGELUS SILVIAN Mahagony Star
BOMBAY SAPHIRE BONNY Mahagony Star
BUSHMILLS LORD Mahagony Star
CLAUDIE
SOFIE čili BUGATTI Elimar Doubrava
AIRIEN
BEAUTY
Do našich hor zavítal na odpočinkový pobyt rezavý konvoj z CHS Mahagony Paw a Mahagony Star. Nemohli jsme jako nosiči Mahagony Paw krve chybět. Náš marod trochu komplikoval výběr sobotní trasy.
Martina: Kdyby byl problém, může jít Bea s Daníkem, ten se taky do větších tras pouštět nemůže.
Pomyslela jsem si: jestli necháme jít Beu s Daníkem, tak si zvolí nejbližší trasu do hospody.
M: A nastupovací rampu bude potřebovat i Daník.
Rampu na vstup do hospody…..
Vybrali jsme trasu na Hadí horu a vrchol Dub. Vejdeme se do 8km a ještě pokoříme oficiální tisícovku. Dub je rarita - má dva vrcholy. A výhled z Hadí skály (kamenné moře) je parádní.
Šéfka akce Verča: Okruh je ideální, dokonce se k nám můžou libovolně připojit i později přiševší... a navíc parchanti aspoň nebudou tak zdrhat... i když já část smečky budu muset mít na flexi vodítku. Lord aby se neulítal, nemá po těch třech měsících kondici. A pak se musím vyhnout vražedné kombinaci Baileys-Angelo, Baileys-Lord a Angelo-Lord – Šárka by ti mohla vyprávět... tyhle dvojičky s oblibou zdrhají na dlouho a navíc Anděl je trdlo, ten se neumí najít... Škoda, že jsou volby, jinak by jela i Gita s Amálkou... takhle bude chudák počítat hlasy... Veru a smečka.
Hezky to začíná.... ale dobře vím, co smečka umí za divy. Bea taky bude na špagátě, protože s jistotou rovnající se 1000% s kámošema prchne taky.... a pak by doma večer ani nevstala.
Romča přišla s pracovním nápadem: Pak bysme mohli pocvičit pejsky, zkusit i aport, vlečky, co vy na to? Máte doma kozlíky? V rybníčku trénovat přetažení pesana do vody a plavání?
Odepsala jsem nadšeně: Nemáme kozlíky, na aport dovezem holuby. A vypisuji soutěž - kdo přesvědčí Beušáka k plavání, dostane basu piv. Protože to je výzva pro ty nejotrlejší psovody. Jsem si jistá, že se to nikomu nepovede. Tak doufám, že Bea o to pívo nepřijde, jinak bude za trest chlemtat vodu.
Nejotrlejší psovodi, jako třeba Romča, si umí poradit v každé situaci: Když naplníme rybníček pívem.... A nechceš vzít jeden pytel jaterního krmení? Za ušetřený peníz můžeš koupit Beušce pivko.
Přišel den výletu. Od rána pálilo slunce a my si malovali v představách ty nejkrásnější výhledy z Hadí hory. A ty krásné fotky, co budou. Jenže ve chvíli odjezdu na Hájenku se nad horami začala roztahovat oblačnost. Namlouvali jsme si, že nám se případná bouřka vyhne. Podle předpovědi měly být jen místy. Míjeli jsme Ostrov a bylo jasné, že nevyhne.
Podle hnědé vody v rozbouřeném potůčku podél vleku jsme věděli, že se jedna z bouřek prohnala. První vlnu nečasu jsme v dobré náladě přečkali na terase před chatou. O tu dobrou náladu se postarali zrzci. Ať z vyprávění historek nebo přítomnými pitomostmi, které je napadaly déšť nedéšť. Stačily dvě chovné stanice Mahagony Paw a Mahagony Star a rázem nás bylo 19.
Žárlivá dcerka Bea je dost drzá. Nedbala slušného vychování, a když se taťulda Atyla přišel pomazlit, vyjela po něm jak stará megera. A on byl nad věcí. Ani fouskem nehnul, je to kanón s bezvadnou povahou.
V jeden moment se začalo nesměle prodírat sluníčko a tak jsme zaveleli k odchodu na Hadí horu. Bea zjistila, že přišla konečně její chvíle. Po pár metrech ožila. Chystala se zdrhnout a odtáhnout ostatní psiska do lesů. Mrcha jedna. Takže byla Bea na vodítku. Jaké štěstí pro nás. Původně kvůli pajdání, ale když se přihnala nová bouřka, tak bychom ji těžko hledali někde plačící samotnou (zdrhnuvší) po lesích. Po několika zahřměních, které se rychle nabíraly na intenzitě, vyhlásila stávkovou pohotovost a dál ani ťuk. Několik se nás vrátilo na základnu a pod střechou jsme čekali, až se odvážlivci vrátí z nabaženi těch úžasných výhledů po okolí z Hadí hory.
Protože se setrem se nikdy nikdo nemůže nudit, děkujeme za dnešní skvělý výlet plný adrenalinu a těšíme se na další. Doufáme, že někteří, co zůstali na odloučené chatce, přežili povodeň. A že Dayronkovi, co při sjezdu do Jáchymova hupli cestou do kráteru na silnici, v pořádku dojeli domů na všech čtyřech kolech.
My přijeli k Varům - tam vedro a pražilo slunce. Jedna paní se u garáže koukla na Beu a ptala se udiveně, kde se vykoupala, když nikde neví o žádném rybníku.
Martina: Tak to máme stejný zážitek. Nechtěně jsem ve Varech odbočila na Plzeň o malinko dřív a nahnalo nás to na benzínu. Ale to nám nevadilo, protože jsme stejně chtěli koupit něco k jídlu. Měla jsi vidět ty udivený pohledy. Tam všude azuro, po bouřce ani vidu, ani slechu, a z nás kapala voda. Jedna slečna to nevydržela a zeptala se, proč jsme tak mokrý. Když jsem pak ještě s Romčou mluvila, tak říkala, že u chaty ta moje pláštěnka zůstala a že je mokrá ze všech stran.
Gita, která by (nebýt zrovna volební povinnosti) taky hájila barvy rodiny Mahagony Star s Amálkou: Já se nejvíc těším, že jednou potkáte někoho, koho z vás všech jebne... To pak bude srandy...
Klárka: Koukám, že i bez Hradce to s tím počasím Plzni krásně vyšlo. To byla slušná práce.
Martina: Díky za pochvalu! To víš, lehký to nebylo. A jestli příště i Hradec, tak bude v Krušných sakra krušno. O zrzavém mozku už řeč byla mnohokrát, nám snad teče i zrzavá krev.
Romana: No nebylo tam fajn? Bylo. Jen by mne zajímalo, kde jste vzaly tolik fotek mých setrů, když já je skoro neviděla? A jak se lidi rozčilují, že jim propršela dovolená... musím říct, že mi to vůbec nevadí a ty fotky mne úplně vtahujou zpátky do děje.
Fotky: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5335990
28.5.
Krátký raport o jednom vyčůraném rezkovi:
Protože dámička jídlo slupne dříve, než se otočím, pořídila jsem jí protihltací misku. Už včera si jí se zájmem obhlížela. A pak to vymyslela: granule postupně pomaličku nevyďobává, ale rovnou nasaje do tlamy - takže je hotová ještě rychleji.
Gita: A že mě to ani nepřekvapuje?
Romana: Chytrá holka!
Martina: Já jí miluju. Asi tak nějak jsem včera ve 23 hodin nasávala tlačenku s cibulí.
Věrka: Tak to jsem se fakt zasmála, chytrá holka, misku bych reklamovala
Irča: Já bych potřebovala misku, která by cpala granule do tlamy. To se ještě nevyrábí.
31.5.
Mít k dispozici zahradu není vždycky výhodou. Rozednívá se dost brzy a brouček tedy dost brzy vstává. Dokud byla chladná rána, páníček s ní postával venku a hlídal, aby si nelehla a zbytečně nenastydla. Teď už konečně začínají být teploty vyšší. Takže dostala ven deku, aby mohla sledovat cvrkot. Páníček si myslel, že se v klidu dospí. Nenechá ho ani chvíli. Štěká a běhá pro něho k posteli, aby se sešel rychle podívat - kdo jde okolo, kdo přijel, kdo odjíždí. Má těžkou práci, fízl náš rezavý.