Jdi na obsah Jdi na menu
 


Uštknutí zmijí

30. 7. 2014

Může se stát kdykoliv, kdekoliv….

Info čerpáno z webu PESWEB, podle MVDr. M.Krátké.

- Zmije zaútočí, když se k ní pes přiblíží čumákem nebo na ni šlápne

- Můžeme najít 1 nebo oba dva body po zakousnutí jedových zubů

- Většinou jde o lokální reakci (hematom, výrazný otok, zarudnutí, bolestivost)

- Vážná situace: uštknutí do hlavy či hrudníku (jed se dostane do těla rychle).

- Celková nevolnost, třes, zvracení, průjem, oběhové selhání, ztráta vědomí, otok dýchacích cest

- Pomoc: Minimalizovat aktivitu psa

             Jemně zaškrtit nad místem kousnutí (jde-li o tlapku)

             Přiložení chladného obkladu

             Rychlý převoz psa na nejbližší veterinu (antihistamika, kalcium, kortikosteroidy)

-------------------------------------

…. jak to vypadá v praxi? Přidávám postřehy z osobních zkušeností Gity a Lenky:

1/ držet psa v klidu je sice výborné - ale pokud jsi někde hluboko mimo civilizaci a psa neuneseš - což tedy aspoň já třicetikilového setra moc dlouho tedy ne, a nemáš možnost ho tam nechat a doběhnout pro auto - nedá se tam prostě zajet, tak bohužel nezbývá, než aby to ten chudák pes došel..........další problém je v tom, že ho musíš poměrně rychle dopravit na veterinu .... tehdy říkal doktor, jestli se nemýlím, 20 minut až půl hodiny po uštknutí (já tehdy jela z lesa jak k ohni a nic nelžu, když řeknu, že jsem měla na tachometru 110 km v obci a přes železniční přejezd v Měšicích jsme přelítli šestimetrovým skokem, jak v těch akčních filmech), pak je sérum už zbytečné.

2/  Většina veterinářů ho ani nemá - je drahé a moc se zas tak nepotřebuje.

3/ Zaškrtit krevní oběh (tak jak se někde většinou doporučuje) jde na tlapce - ale bohužel většina uštknutí bývá na čenichu. No ale zase celkem dobrá zpráva, většinou to ti psíci přežijí. Jednak setr je dost velký pes, přežijí i menší psíci, ale je to teda dost mazec, celá hlava oteče - takže štíhlý setr má najednou hlavu jak mamutí rotvailer, nemůže dýchat - a to JE problém!!! Z nosu mu vytéká hlen a bubliny, lape po dechu, horší se to každou minutou a jde to velice, velice rychle. K veterináři je třeba jet v každém případě, nasadí kalcium a nějaká antihistaminika, kritická je tak hodina až dvě po uštknutí. Pokud to je opravdu přímo do čenichu, tak je třeba dávat studené obklady a to opravdu studené, a pes většinou trpí dost silnou bolestí - takže i takové ležení mu dělá problém, bolí to a hlavně když položí hlavu tak nemůže dýchat. Já obkládala hafana polštáři, aby si mohl vztyčenou oteklou hlavu položit a uvolnit krk. Nežere, alespoň ten můj a pití - injekční stříkačkou..... no celý tenhle cirkus u nás trval i přes veterinární ošetření sérem, antihistaminikem a celkovým obkládáním skoro tři dny - ve dne v noci..... pak něco málo řídkého vzala do tlamky...... ale přežili jsme  zaplať pánbůh bez dalších následků......

Já se bojím zmijího uštknutí celou tu dobu, co psy mám..... Prošly a prolezly jsme skoro celou Šumavu a tam se to na některých místech zmijemi jen hemžilo - a nikdy nic.....až pak jednou u nás doma - v našem skoro rodném lese - přiběhne ke mě psice a: "Mami - bolí, bolí, bolí - móc bolí"!!   Tak kde tě to bolí?  Packa? Nééééé - bolí, bolí......... tak koukám a vidím přímo na čenichu na té nosní houbě krev, ještě jí říkám - ty jsi dřeváček, někde jsi se škrábla o trn, ukaž, já ti to prohlídnu a jak jsem tu krev otřela kapesníkem - tak vidím dva krvácející záseky jak od sešívačky......no byly jsme jasné...... ale zase na druhou stranu - třicet let chodím se psy, ne-li víc a nikdy - až na tu jednu příhodu, nic. Je pravda, že se mi v té chvíli honily hlavou všechny "ty dobré" rady - klid, zaškrtit, káva - lékař...... no nic z toho jsem bohužel nemohla použít - jen jsme měly štěstí v tom, že jsme byly v pro mě známých končinách, že znám skoro všechny veterináře a byla bych je zburcovala, i kdyby neordinovali, a taky bylo plus, že jsme to k tomu autu nakonec neměly taky tak daleko...... Být to někde na trase na Modravě nebo v Krkonoších na celodenní túře, nevím - nevím...... ale asi bych volala 112 nebo horskou službu.......aby aspoň poradili.... Tož tolik mé praktické zkušenosti (které bych si i mile ráda odpustila) se zmijím uštknutím!

Podle mě je následující postup asi takhle ke shrnutí:

1) Přijít vůbec na to, že psa uštkla zmije..... což sice vypadá jako hovadina, no ale ......

2) Dopravit ho k vetrináři ... což sice taky vypadá snadno, ale většinou se tyto nemilé příhody dějí tehdy, když alespoň u nás veterináři nefungují.....

3) Přesvědčit vetrináře, že psa kousla zmije - ten náš byl "dost" skeptický.........

4) Mít dost financí na úhradu....... u mě dost problém, do lesa většinou nenosím ani zlatou, ani platinovou platební kartu a peníze mám tak akorát na kafe někde v hospodě......(naštěstí mě už za ty léta "všude" znají)

5) Mít pevné nervy a odolného psa..........

6) MÍT ŠTĚSTÍ..............

Přeji všem kamarádům krásné dny bez zmijích potvor ...... 

----------------------

Lenka má se zmijím uštknutím společně s Maxem už 3x zkušenosti. Zmije si rády zalézají do děr vyhrabaných od myší či divočáků, takže první setkáním bylo před pár lety v dubnu, sluníčko, Max myšičkoval, strčil frňák do každé díry a v jedné z nich byla ONA ....... byl mu akorát rok, nevěděl, co to je, já byla opodál a netušila nebezpečí. Zasekla se mu do ucha ....  a zmizela v trávě, což už jsem já viděla. Max jako kdyby věděl, co nemá dělat, lehl si a zůstal v klidu ... na uchu měl dvě díry od jedovatých zubů a už tak velké ucho mu oteklo a naplnilo se okamžitě tekutinou, takže mu to táhlo celou hlavu k jedné straně. Naložila jsem ho do auta a už jsme jeli k dr.Černému ... sérum veterináři skutečně nemají, je drahé a rychle se kazí .... dostal kortikoidovou injekci a asi ještě něco .... v podstatě 2 dny prospal, třetí den si vzal hračku a odkráčel ven, že už je v pohodě a nic mu není .......

Druhé kousnutí ..... opět duben či květen ..... na poli hromádka zetlelé slámy, na slámě sedí ptáček..... Max letí, že uloví ptáčka, skočí do slámy, pták se zvedne, ale bohužel se ze slámy vymrští navíc zmije a zabodne se mu do hrudníku .... opět zakňučel (je to asi velmi bolestivé), a paralyzoval se, neutíká, neběhá, prostě si sedne a sedí. A zase jsme uháněli na veterinu (na hrudníku mu to tolik neoteklo), a zase ty samé injekce .....

No a za třetí další rok (opět duben či květen, nepamatuji se přesně), běhali jsme ve vyšší trávě, on s nějakým uchem či kolečkem v hubě, já ho honila .... a najednou zakňučel, myslela jsem, že na něco šlápl, jdu se podíval, jestli nemá trn v tlapce a vidím v přední nožičce nahoře zase dva záseky .... a už jsme zase jeli .........

Poprosila jsem o radu ochránce přírody, psala jsem do Prahy, s tím, že vím, že je zmije chráněná, ale že jsou tady i malé děti a potřebuji, aby se od nás odstěhovala. No to jsem si dala! Přišel mi výhrůžný e-mail, že mám být šťastná, že toto úžasné zvíře tady žije ... No nic .... zjistila jsem, že nesnáší otřesy půdy (je hluchá, ale velmi citlivá na "chvění", takže jsme začali budovat cesty, rybníky, v podstatě celý rok jezdila po loukách i poli těžká technika ... A vloni nic ... ani jsem tu háďátko neviděla, pevně doufám, že si sbalila batůžek a už se tady neukáže. V každém případě mi veterinář Černý řekl, že pes nad 20 kg, pokud není alergik a nedostane zásah přímo do čumáku, zmijí kousnutí celkem v pohodě zvládne.

----------------------

Nedalo mi to a po přečtení „hororových“ příběhů jsem se ještě přeptala na zkušenosti naší veterinářky, jestli můžu dát psovi jako první pomoc proti otoku prášek na alergii:

Antihistaminikum (Xyzal, Zyrtec) v případě kousnutí zmijí jako první pomoc ano, ale nejdůležitější je opravdu rychlý transport, nenechat uštknutého psa běhat, omezit veškerou aktivitu, kousance zachladit, pokud je to na pacce, tak mírně zaškrtit. V Xyzalu je levocetrizin, ten se u psů nepoužívá, takže dávku nevím. Dal by se použít Dithiaden 2mg 1tbl nebo Zyrtec 10mg 1tbl.

Většina uštknutí zmijí, co jsem viděla, končila jen otokem a lokální bolestivostí. Kdysi nám kdosi říkal, že nejsilnější hadí jed na jaře je schopen zabít 5kg psa, pokud se dostane přímo do krevního oběhu, tzn. pokud by se zub trefil přímo do žíly.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA